DAUMANN Erich 10.12.1905-3.8.1978: Porovnání verzí
(DAUMANN_Erich_10.12.1905-3.8.1978) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Uničov | | místo narození = Uničov | ||
| datum úmrtí = 3.8.1978 | | datum úmrtí = 3.8.1978 | ||
| místo úmrtí = Konstantinovy Lázně | | místo úmrtí = Konstantinovy Lázně u Bezdružic | ||
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 138 | ||
}} | |||
'''DAUMANN, Erich''', ''* 10. 12. 1905 Uničov, † 3. 8. 1978 Konstantinovy Lázně u Bezdružic, botanik, květní ekolog'' | |||
Pocházel z německé rodiny. Studoval na gymnáziích | |||
v Olomouci, ve Vídni a v Bruntále, kde 1925 maturoval. Už | |||
během středoškolských studií ho pro botaniku získal florista | |||
H. Laus. Tento předmět pak studoval na Přírodovědecké | |||
fakultě Německé univerzity v Praze (PhDr. 1929), kde se | |||
stal asistentem (1926–36) mj. u zde krátce působícího prof. | |||
F. Knolla, jednoho ze zakladatelů moderní květní ekologie. | |||
Tomuto u nás do té doby neznámému výzkumnému programu | |||
pak D. zůstal věrný po celý život. Květní ekologii kombinoval | |||
v poměrně nečetných, ale závažných studiích se srovnávací | |||
morfologií, což mu umožnilo řešit řadu otevřených | |||
fylogenetických a systematických problémů, stejně jako získal | |||
vhled do procesů opylení a oplození. Jako objekt studia si vybíral | |||
často jednoděložné rostliny. | |||
Další jeho osudy byly bouřlivé. 1936 sice na pražské Německé | |||
univerzitě získal venia legendi pro systematickou botaniku | |||
a květní ekologii, ale již o tři roky později na vlastní žádost | |||
Německou univerzitu opustil a na protest proti novým mocenským | |||
poměrům se přihlásil k českému národu. Získal | |||
místo středoškolského profesora na české reálce J. Nerudy, ale | |||
1942 byl odeslán do penze a poté vězněn v různých koncentračních | |||
táborech. | |||
Po osvobození 1945 se stal úředníkem na ministerstvu školství, | |||
1960 byl aktivován jako docent a 1962 jako profesor | |||
obecné a systematické botaniky na katedře vyšších rostlin | |||
Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Externě získal 1957 titul | |||
CSc. V novém období intenzivní vědecké práce se věnoval | |||
zejména opylení a oplození vodních rostlin a vysvětloval genezi | |||
především anemogamie a hydrogamie, publikoval zejména | |||
v zahraničních časopisech. Podílel se též na popularizaci | |||
botaniky: 1938 přeložil do němčiny Novákovy a Svolinského | |||
''Rostliny''. | |||
'''L:''' B. Fott, Prof. Dr. E. D. – 60 let, in: Preslia 37, 1965, s. 444–446 (bibliografie); týž, Prof. RNDr. E. D., CSc. – 70 let, in: tamtéž 48, 1976, s. 86–87; | |||
Z. Slavíková, Prof. RNDr. E. D., CSc. 10. 12. 1905 – 3. 8. 1978, in: tamtéž | |||
51, 1979, s. 91–92 (výběrová bibliografie); Kdo byl kdo v Československu | |||
1, 1969, s. 143; ČBS, s. 104; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích | |||
(1750–1950), 1997, s. 551; Tomeš 1, s. 224–225; Ottova encyklopedie ČR | |||
5, 2006, s. 84–85. | |||
Jan Janko | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
Řádek 21: | Řádek 64: | ||
[[Kategorie:Uničov]] | [[Kategorie:Uničov]] | ||
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Konstantinovy Lázně]] |
Aktuální verze z 21. 10. 2019, 14:22
Erich DAUMANN | |
![]() | |
Narození | 10.12.1905 |
---|---|
Místo narození | Uničov |
Úmrtí | 3.8.1978 |
Místo úmrtí | Konstantinovy Lázně u Bezdružic |
Povolání |
6- Botanik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 138 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45309 |
DAUMANN, Erich, * 10. 12. 1905 Uničov, † 3. 8. 1978 Konstantinovy Lázně u Bezdružic, botanik, květní ekolog
Pocházel z německé rodiny. Studoval na gymnáziích v Olomouci, ve Vídni a v Bruntále, kde 1925 maturoval. Už během středoškolských studií ho pro botaniku získal florista H. Laus. Tento předmět pak studoval na Přírodovědecké fakultě Německé univerzity v Praze (PhDr. 1929), kde se stal asistentem (1926–36) mj. u zde krátce působícího prof. F. Knolla, jednoho ze zakladatelů moderní květní ekologie. Tomuto u nás do té doby neznámému výzkumnému programu pak D. zůstal věrný po celý život. Květní ekologii kombinoval v poměrně nečetných, ale závažných studiích se srovnávací morfologií, což mu umožnilo řešit řadu otevřených fylogenetických a systematických problémů, stejně jako získal vhled do procesů opylení a oplození. Jako objekt studia si vybíral často jednoděložné rostliny.
Další jeho osudy byly bouřlivé. 1936 sice na pražské Německé univerzitě získal venia legendi pro systematickou botaniku a květní ekologii, ale již o tři roky později na vlastní žádost Německou univerzitu opustil a na protest proti novým mocenským poměrům se přihlásil k českému národu. Získal místo středoškolského profesora na české reálce J. Nerudy, ale 1942 byl odeslán do penze a poté vězněn v různých koncentračních táborech.
Po osvobození 1945 se stal úředníkem na ministerstvu školství, 1960 byl aktivován jako docent a 1962 jako profesor obecné a systematické botaniky na katedře vyšších rostlin Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Externě získal 1957 titul CSc. V novém období intenzivní vědecké práce se věnoval zejména opylení a oplození vodních rostlin a vysvětloval genezi především anemogamie a hydrogamie, publikoval zejména v zahraničních časopisech. Podílel se též na popularizaci botaniky: 1938 přeložil do němčiny Novákovy a Svolinského Rostliny.
L: B. Fott, Prof. Dr. E. D. – 60 let, in: Preslia 37, 1965, s. 444–446 (bibliografie); týž, Prof. RNDr. E. D., CSc. – 70 let, in: tamtéž 48, 1976, s. 86–87; Z. Slavíková, Prof. RNDr. E. D., CSc. 10. 12. 1905 – 3. 8. 1978, in: tamtéž 51, 1979, s. 91–92 (výběrová bibliografie); Kdo byl kdo v Československu 1, 1969, s. 143; ČBS, s. 104; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích (1750–1950), 1997, s. 551; Tomeš 1, s. 224–225; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 84–85.
Jan Janko