DLABAČ Zdeněk 15.5.1889-2.10.1956: Porovnání verzí
(DLABAČ_Zdeněk_15.5.1889-2.10.1956) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.5.1889 | | datum narození = 15.5.1889 | ||
| místo narození = | | místo narození = Mladá Vožice | ||
| datum úmrtí = 2.10.1956 | | datum úmrtí = 2.10.1956 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />26- Bánský odborník nebo energetik | ||
26- Bánský odborník nebo energetik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 243-244 | ||
}} | |||
'''DLABAČ, Zdeněk''', ''* 15. 5. 1889 Mladá Vožice, † 2. 10. 1956 Bratislava (Slovensko), strojírenský odborník, energetik, pedagog'' | |||
Studoval na reálném gymnáziu v Kladně, kde 1907 maturoval, | |||
1907–11 strojní inženýrství na ČVŠT v Praze (1911 ing.). | |||
Na škole zůstal 1912/13 jako asistent a získal titul Dr. techn. | |||
(1913). Potom byl krátký čas zaměstnán jako konstruktér ve | |||
firmě J. Kohout v Praze. 1913–18 sloužil v rakousko-uherské | |||
armádě. Po skončení první světové války 1919–20 pracoval | |||
jako konstruktér ve firmě Podhájský, 1920–32 vedoucí referent | |||
ve Škodových závodech v Plzni a v Praze, 1933 poradce | |||
firmy ESSO v Kolíně, 1934–37 hlavní inženýr První brněnské | |||
strojírny v Brně. 1937–46 zastával funkci vedoucího inženýra | |||
ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze a Bratislavě. | |||
Od 1946 působil už jen na Slovensku: 1946–47 jako vedoucí | |||
plánovacího odboru oblastního ředitelství Celulózových a papírenských | |||
závodů, 1947–52 přednosta projekce oblastního ředitelství | |||
Energetických závodů, 1952–55 podnikového ředitelství | |||
Energotrustu v Bratislavě. 1952–56 současně externě přednášel | |||
na Strojnické fakultě Slovenské vysoké školy technické, byl | |||
1955 jmenován profesorem a 1955–56 vykonával funkci zástupce | |||
profesora pro obor projektování tepelných centrál na katedře | |||
parních strojů. Jako specialista v oboru tepelné energetiky | |||
vypracoval několik projektů tepelných elektráren, především na | |||
východním Slovensku. Byl autorem tří patentových vynálezů. | |||
'''L:''' ESL 1, s. 526; SBS 1, s. 476–477; BLS 2, s. 263; Encyclopaedia Beliana | |||
3, Bratislava 2003, s. 432; Profesori STU 1937–2007, Bratislava 2007, s. 48. | |||
Ľudmila Ďuranová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
| Řádek 16: | Řádek 46: | ||
[[Kategorie:1889]] | [[Kategorie:1889]] | ||
[[Kategorie:Mladá Vožice]] | |||
[[Kategorie:1956]] | [[Kategorie:1956]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] | |||
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 16:20
| Zdeněk DLABAČ | |
 | |
| Narození | 15.5.1889 |
|---|---|
| Místo narození | Mladá Vožice |
| Úmrtí | 2.10.1956 |
| Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
| Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 26- Bánský odborník nebo energetik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 243-244 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45526 |
DLABAČ, Zdeněk, * 15. 5. 1889 Mladá Vožice, † 2. 10. 1956 Bratislava (Slovensko), strojírenský odborník, energetik, pedagog
Studoval na reálném gymnáziu v Kladně, kde 1907 maturoval, 1907–11 strojní inženýrství na ČVŠT v Praze (1911 ing.). Na škole zůstal 1912/13 jako asistent a získal titul Dr. techn. (1913). Potom byl krátký čas zaměstnán jako konstruktér ve firmě J. Kohout v Praze. 1913–18 sloužil v rakousko-uherské armádě. Po skončení první světové války 1919–20 pracoval jako konstruktér ve firmě Podhájský, 1920–32 vedoucí referent ve Škodových závodech v Plzni a v Praze, 1933 poradce firmy ESSO v Kolíně, 1934–37 hlavní inženýr První brněnské strojírny v Brně. 1937–46 zastával funkci vedoucího inženýra ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze a Bratislavě. Od 1946 působil už jen na Slovensku: 1946–47 jako vedoucí plánovacího odboru oblastního ředitelství Celulózových a papírenských závodů, 1947–52 přednosta projekce oblastního ředitelství Energetických závodů, 1952–55 podnikového ředitelství Energotrustu v Bratislavě. 1952–56 současně externě přednášel na Strojnické fakultě Slovenské vysoké školy technické, byl 1955 jmenován profesorem a 1955–56 vykonával funkci zástupce profesora pro obor projektování tepelných centrál na katedře parních strojů. Jako specialista v oboru tepelné energetiky vypracoval několik projektů tepelných elektráren, především na východním Slovensku. Byl autorem tří patentových vynálezů.
L: ESL 1, s. 526; SBS 1, s. 476–477; BLS 2, s. 263; Encyclopaedia Beliana 3, Bratislava 2003, s. 432; Profesori STU 1937–2007, Bratislava 2007, s. 48.
Ľudmila Ďuranová