DOBŘENSKÝ z Dobřenic Jan ?1525-27.4.1593: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DOBŘENSKÝ_Jan_1525-27.4.1593)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Jan DOBŘENSKÝ
| jméno = Jan DOBŘENSKÝ z Dobřenic
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1525
| datum narození = asi 1525
| místo narození =  
| místo narození =  
| datum úmrtí = 27.4.1593
| datum úmrtí = 27.4.1593
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Dobřenice u Hradce Králové ?
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby<br />22- Odborník živočišné výroby<br />7- Zoolog<br />
22- Odborník živočišné výroby
17- Veterinář


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan DOBŘENSKÝ
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 267
}}
'''DOBŘENSKÝ z Dobřenic, Jan''' ''(též na Dobřenicích a Březnici), * asi 1525 ?, † 27. 4. 1593 Dobřenice u Hradce Králové ?, hospodářský úředník, krajský hejtman, znalec koní''
 
Byl pravděpodobně synem Jana staršího D. z Dobřenic
a Anny Malovcové z Chýnova (A. Sedláček uvedl jako rodiče
Mikuláše D. a Markétu z Mečkova). Dobřenští byli starým
českým vladyckým a později panským i hraběcím rodem,
jehož první příslušníci se v pramenech objevili ve 14. století.
Podle rodové legendy a nepotvrzených údajů V. Hájka
z Libočan a B. Paprockého z Hlohol byli potomky kouřimských
knížat. V průběhu 15.–18. století se rod rozdělil do několika
větví.
 
D. pocházel z dobřenické větve a byl, stejně jako jeho stejnojmenný
otec, vynikající hospodář a chovatel koní. Studoval
na univerzitě v Lipsku. 1550–80 působil jako vrchní úředník
či regent na několika panstvích v Čechách, zejména rodů
Trčků a Smiřických. Po smrti otce zdědil 1580 rodový statek
Dobřenice. Zasedal na zemském sněmu, ale žádný zemský
úřad nezastával. 1548–80 byl veřejně činný jako hejtman
Hradeckého kraje a krátce před smrtí se stal radou královéhradeckého
purkrabského soudu. Během života vedl několik
sporů, zejména s příslušníky okolní nižší šlechty a s městem
Hradec Králové. S manželkou Annou vychovali čtyři dcery:
Markétu, Kateřinu, Elišku a Johanku. Byl pohřben do rodové
hrobky v Dobřenicích.
 
D. byl autorem rozsáhlého, dnes nezvěstného rukopisu v češtině
''Naučení urozeného a statečného rytíře pana Jana Dobřenského''
''z Dobřenic na Dobřenicích hejtmanům dané o řízení poddaných''
''a sirotků''. První část sepsaná pravděpodobně 1550 obsahovala
vlastní pojednání o správě poddaných a sirotků, rady o tom,
jak se mají chovat páni ke služebníkům a služebníci k pánům,
dále popisy různých druhů hospodářských písemností a také
formulace přísah při konání vesnických soudů. K první části
byl připojen hospodářský kalendář. Ve druhé části nazvané
''Hypotrophia čili zpráva o dobytku koňském'' a složené pravděpodobně
v rozmezí 1550–80 shromáždil rady zkušených osob
z městského a vesnického prostředí o chovu a léčení koní.
V polovině 19. století, kdy výňatky publikoval Jan Starek, byl
opis spisu uložen v knihovně neznámého obyvatele Hradce
Králové. J. Kalousek rozebral text ''Naučení'' a domníval se,
že byl sepsán až kolem 1615 a že do něho byly pojaty zápisky
a spisy dalších autorů, zejména ze 16. století.
 
'''L:''' OSN 7, s. 713–716; J. Starek, Naučení urozeného a statečného rytíře, pana
Jana D., hejtmanům dané o řízení poddaných a sirotkůw, in: ČNM 17, 1843,
s. 426–433; týž, Zpráwa o dobytku koňském sepsaná statečným rytířem Janem
D., pánem na Dobřenici a Březnici, in: tamtéž, s. 499–511; A. Rybička,
Dobřenští z Dobřenic. Studie genealogická, in: PA 9, 1874, s. 431–443,
531–539; Jireček 1, s. 162–163; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království
českého 5, 1887, s. 348–350; J. Kalousek, Jana D. z Dobřenic kniha o hospodářství
panském a o řízení poddaných (z roku 1550?), in: Archiv český
XXII. Řády selské a instrukce hospodářské, 1905, s. 145–150; L. Skala, Naši
předchůdci. Biografický slovník českého zemědělství a venkova 1, 1993, s. 80;
V. Málek, Dějiny obce Dobřenice na Královéhradecku. Od nejstarších dob
do roku 1945, 1996, s. 110–111; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost
445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 69–71.
 
Vladimír Březina, Gustav Novotný
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
Řádek 19: Řádek 78:
[[Kategorie:1525]]
[[Kategorie:1525]]
[[Kategorie:1593]]
[[Kategorie:1593]]
[[Kategorie:Dobřenice]]

Aktuální verze z 23. 10. 2019, 17:08

Jan DOBŘENSKÝ z Dobřenic
Narození asi 1525
Úmrtí 27.4.1593
Místo úmrtí Dobřenice u Hradce Králové ?
Povolání 21- Odborník rostlinné výroby
22- Odborník živočišné výroby
7- Zoolog
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 267
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45595

DOBŘENSKÝ z Dobřenic, Jan (též na Dobřenicích a Březnici), * asi 1525 ?, † 27. 4. 1593 Dobřenice u Hradce Králové ?, hospodářský úředník, krajský hejtman, znalec koní

Byl pravděpodobně synem Jana staršího D. z Dobřenic a Anny Malovcové z Chýnova (A. Sedláček uvedl jako rodiče Mikuláše D. a Markétu z Mečkova). Dobřenští byli starým českým vladyckým a později panským i hraběcím rodem, jehož první příslušníci se v pramenech objevili ve 14. století. Podle rodové legendy a nepotvrzených údajů V. Hájka z Libočan a B. Paprockého z Hlohol byli potomky kouřimských knížat. V průběhu 15.–18. století se rod rozdělil do několika větví.

D. pocházel z dobřenické větve a byl, stejně jako jeho stejnojmenný otec, vynikající hospodář a chovatel koní. Studoval na univerzitě v Lipsku. 1550–80 působil jako vrchní úředník či regent na několika panstvích v Čechách, zejména rodů Trčků a Smiřických. Po smrti otce zdědil 1580 rodový statek Dobřenice. Zasedal na zemském sněmu, ale žádný zemský úřad nezastával. 1548–80 byl veřejně činný jako hejtman Hradeckého kraje a krátce před smrtí se stal radou královéhradeckého purkrabského soudu. Během života vedl několik sporů, zejména s příslušníky okolní nižší šlechty a s městem Hradec Králové. S manželkou Annou vychovali čtyři dcery: Markétu, Kateřinu, Elišku a Johanku. Byl pohřben do rodové hrobky v Dobřenicích.

D. byl autorem rozsáhlého, dnes nezvěstného rukopisu v češtině Naučení urozeného a statečného rytíře pana Jana Dobřenského z Dobřenic na Dobřenicích hejtmanům dané o řízení poddaných a sirotků. První část sepsaná pravděpodobně 1550 obsahovala vlastní pojednání o správě poddaných a sirotků, rady o tom, jak se mají chovat páni ke služebníkům a služebníci k pánům, dále popisy různých druhů hospodářských písemností a také formulace přísah při konání vesnických soudů. K první části byl připojen hospodářský kalendář. Ve druhé části nazvané Hypotrophia čili zpráva o dobytku koňském a složené pravděpodobně v rozmezí 1550–80 shromáždil rady zkušených osob z městského a vesnického prostředí o chovu a léčení koní. V polovině 19. století, kdy výňatky publikoval Jan Starek, byl opis spisu uložen v knihovně neznámého obyvatele Hradce Králové. J. Kalousek rozebral text Naučení a domníval se, že byl sepsán až kolem 1615 a že do něho byly pojaty zápisky a spisy dalších autorů, zejména ze 16. století.

L: OSN 7, s. 713–716; J. Starek, Naučení urozeného a statečného rytíře, pana Jana D., hejtmanům dané o řízení poddaných a sirotkůw, in: ČNM 17, 1843, s. 426–433; týž, Zpráwa o dobytku koňském sepsaná statečným rytířem Janem D., pánem na Dobřenici a Březnici, in: tamtéž, s. 499–511; A. Rybička, Dobřenští z Dobřenic. Studie genealogická, in: PA 9, 1874, s. 431–443, 531–539; Jireček 1, s. 162–163; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého 5, 1887, s. 348–350; J. Kalousek, Jana D. z Dobřenic kniha o hospodářství panském a o řízení poddaných (z roku 1550?), in: Archiv český XXII. Řády selské a instrukce hospodářské, 1905, s. 145–150; L. Skala, Naši předchůdci. Biografický slovník českého zemědělství a venkova 1, 1993, s. 80; V. Málek, Dějiny obce Dobřenice na Královéhradecku. Od nejstarších dob do roku 1945, 1996, s. 110–111; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 69–71.

Vladimír Březina, Gustav Novotný