DOSTÁL Alois 2.7.1858-13.6.1934: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DOSTÁL_Alois_2.7.1858-13.6.1934)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Alois DOSTÁL
| jméno = Alois DOSTÁL
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Dostal Alois portret.JPG
| datum narození = 2.7.1858
| datum narození = 2.7.1858
| místo narození =  
| místo narození = Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou
| datum úmrtí = 13.6.1934
| datum úmrtí = 13.6.1934
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Český Brod
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel<br />
50- Náboženský publicista
63- Spisovatel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Alois DOSTÁL
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 323-324
}}
'''DOSTÁL, Alois''', ''* 2. 7. 1858 Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou, † 13. 6. 1934 Český Brod, římskokatolický kněz, prozaik, dramatik, redaktor''
 
Narodil se v rodině zedníka a podhorského chalupníka. 1879
maturoval na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou,
bohosloví studoval v pražském semináři, vysvěcen na kněze byl
1883. Od téhož roku působil jako kaplan v Horním Stupně
na Plzeňsku, od 1890 na Velízi na Křivoklátsku, kde se 1892
stal farářem. 1894 obdržel faru v Křečovicích u Neveklova,
od 1906 do konce života byl farářem (později děkanem a konzistorním
radou) v Úvalech u Prahy. Zemřel v nemocnici
v Českém Brodě, pohřben byl na úvalském hřbitově.
 
Obětavě se věnoval národovecké činnosti, pořádal osvětové
přednášky, organizoval čtenářské besedy, ochotnické spolky
a turistické hnutí. Hojně přispíval do konzervativních a staročeských
periodik, a to jak prózami, tak teologickými příspěvky,
fejetony a referáty. Politicky se orientoval na katolicko-národní stranu, reprezentoval pravici, odmítající katolický modernismus a odsuzující náboženskou reformaci. V tomto
duchu redigoval 1914–25 časopis ''Vlast'' a vydával kalendáře:
''Velký národní kalendář pro čas a věčnost'', ''Mariánský kalendář''
''pro lid katolický'' a ''Svatá rodina''. Spolupracoval na Národopisné
výstavě českoslovanské 1895.
 
Do literatury vstoupil za studií, kdy debutoval v časopise
''Blahověst'' epigonskými verši, od 1880 se věnoval výhradně próze
a hrám pro ochotníky. Jeho rozsáhlé dílo, obsahující kolem
dvou set knižních a množství časopiseckých titulů, lze rozdělit
do tří částí: jedna zahrnuje prózy z venkovského a maloměstského
prostředí, druhá prózy mravoličné a třetí historické.
Většího zdaru než jako romanopisec a příležitostný dramatik
dosahoval D. jako rutinovaný povídkář. V oboru realistické
venkovské a maloměstské prózy nepřekročil nižší průměr, nešlo
mu ani o umělecký tvar, ani o národní ideu, nýbrž o etnografický
obrázek s jednoduchou dějovou osnovou, přístupnou
lidovým vrstvám. Zato v mravoličné povídce, navazující
na odkaz jeho přítele, solnického faráře J. Ehrenbergra, neměl
srovnatelného konkurenta: uměl vychovávat slovem, prostřednictvím
příkladů pozitivně působil i na mládež. Jako autor
historické prózy byl oblíben jen u konfesionálně blízkých
čtenářů, neboť zůstal poplatný katolickému výkladu národní
minulosti. Jeho dějepisné povídky určené mládeži neodpovídaly
již svou didaktičností a sentimentálností programu české
literatury pro děti. Specifickým rysem celé D. tvorby byl
sociologizující zájem o život drobných řemeslníků, domkářů
i dělníků, jímž reagoval na soudobé požadavky, kladené literárně
činným duchovním. Křesťanskou sociologií se zabýval
i jako publicista. Patřil k čelným a hojně čteným prozaikům
lidového zaměření přelomu 19. a 20. století.
 
'''L:''' OSN 7, s. 870; OSND 2/1, s. 226; LČL 1, s. 587–589 (kde neúplná
bibliografie).
 
'''P:''' LA PNP Praha (kde pozůstalost).
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/161357 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
 
Martin Kučera
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
Řádek 18: Řádek 75:


[[Kategorie:1858]]
[[Kategorie:1858]]
[[Kategorie:Kvasiny]]
[[Kategorie:1934]]
[[Kategorie:1934]]
[[Kategorie:Český Brod]]

Aktuální verze z 2. 1. 2020, 12:14

Alois DOSTÁL
Narození 2.7.1858
Místo narození Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou
Úmrtí 13.6.1934
Místo úmrtí Český Brod
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 323-324
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45730

DOSTÁL, Alois, * 2. 7. 1858 Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou, † 13. 6. 1934 Český Brod, římskokatolický kněz, prozaik, dramatik, redaktor

Narodil se v rodině zedníka a podhorského chalupníka. 1879 maturoval na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, bohosloví studoval v pražském semináři, vysvěcen na kněze byl 1883. Od téhož roku působil jako kaplan v Horním Stupně na Plzeňsku, od 1890 na Velízi na Křivoklátsku, kde se 1892 stal farářem. 1894 obdržel faru v Křečovicích u Neveklova, od 1906 do konce života byl farářem (později děkanem a konzistorním radou) v Úvalech u Prahy. Zemřel v nemocnici v Českém Brodě, pohřben byl na úvalském hřbitově.

Obětavě se věnoval národovecké činnosti, pořádal osvětové přednášky, organizoval čtenářské besedy, ochotnické spolky a turistické hnutí. Hojně přispíval do konzervativních a staročeských periodik, a to jak prózami, tak teologickými příspěvky, fejetony a referáty. Politicky se orientoval na katolicko-národní stranu, reprezentoval pravici, odmítající katolický modernismus a odsuzující náboženskou reformaci. V tomto duchu redigoval 1914–25 časopis Vlast a vydával kalendáře: Velký národní kalendář pro čas a věčnost, Mariánský kalendář pro lid katolický a Svatá rodina. Spolupracoval na Národopisné výstavě českoslovanské 1895.

Do literatury vstoupil za studií, kdy debutoval v časopise Blahověst epigonskými verši, od 1880 se věnoval výhradně próze a hrám pro ochotníky. Jeho rozsáhlé dílo, obsahující kolem dvou set knižních a množství časopiseckých titulů, lze rozdělit do tří částí: jedna zahrnuje prózy z venkovského a maloměstského prostředí, druhá prózy mravoličné a třetí historické. Většího zdaru než jako romanopisec a příležitostný dramatik dosahoval D. jako rutinovaný povídkář. V oboru realistické venkovské a maloměstské prózy nepřekročil nižší průměr, nešlo mu ani o umělecký tvar, ani o národní ideu, nýbrž o etnografický obrázek s jednoduchou dějovou osnovou, přístupnou lidovým vrstvám. Zato v mravoličné povídce, navazující na odkaz jeho přítele, solnického faráře J. Ehrenbergra, neměl srovnatelného konkurenta: uměl vychovávat slovem, prostřednictvím příkladů pozitivně působil i na mládež. Jako autor historické prózy byl oblíben jen u konfesionálně blízkých čtenářů, neboť zůstal poplatný katolickému výkladu národní minulosti. Jeho dějepisné povídky určené mládeži neodpovídaly již svou didaktičností a sentimentálností programu české literatury pro děti. Specifickým rysem celé D. tvorby byl sociologizující zájem o život drobných řemeslníků, domkářů i dělníků, jímž reagoval na soudobé požadavky, kladené literárně činným duchovním. Křesťanskou sociologií se zabýval i jako publicista. Patřil k čelným a hojně čteným prozaikům lidového zaměření přelomu 19. a 20. století.

L: OSN 7, s. 870; OSND 2/1, s. 226; LČL 1, s. 587–589 (kde neúplná bibliografie).

P: LA PNP Praha (kde pozůstalost).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Martin Kučera