HAVLÍK Josef 11.4.1850-6.1.1912: Porovnání verzí
(HAVLÍK_Josef_11.4.1850-6.1.1912) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.4.1850 | | datum narození = 11.4.1850 | ||
| místo narození = | | místo narození = Líchovy (u Sedlčan) | ||
| datum úmrtí = 6.1.1912 | | datum úmrtí = 6.1.1912 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 357 | |||
}} | |||
'''HAVLÍK, Josef''', ''* 11. 4. 1850 Líchovy (u Sedlčan), † 6. 1. 1912 Praha, spisovatel'' | |||
Pocházel z rodiny rolníka. Maturoval v Praze na novoměstském | |||
piaristickém gymnáziu, po nedlouhé praxi nastoupil 1872 | |||
jako úředník v administrativě pražského magistrátu. Od 1881 | |||
pracoval jako oficiál prezidiální kanceláře, 1908 odešel do penze jako ředitel hlavní městské výpravny. Byl aktivním členem | |||
spolku spisovatelů-beletristů Máj a udržoval přátelské styky | |||
s A. Jiráskem, I. Herrmannem, F. Heritesem, M. A. Šimáčkem, L. Stroupežnickým, K. V. Raisem a s J. Vrchlickým, | |||
vesměs autory mladočeské politické orientace, ač sám byl | |||
členem staročeské strany. Manželka Hermína H., roz. Veinerová, byla operetní zpěvačkou, dcera Josefa, píšící pod pseudonymem Jos. Č. Havlín (1886–1968), spisovatelkou a překladatelkou. V kulturních časopisech a literárních rubrikách | |||
denního tisku, jako byly např. ''Hlas národa'', ''Národní politika'', | |||
''Národní listy'', ''Humoristické listy'', ''Lumír'', ''Švanda dudák'' a ''Světozor'', publikoval H. drobné povídky, humoresky a fejetony, | |||
blízké poetice I. Herrmanna a inspirované nejčastěji důvěrně | |||
známým prostředím magistrátních úředníků. Básně a divadelní hry zůstaly v jeho díle okrajové. Mimoto psal tragicky zabarvené sociálně psychologické prózy, jež odrážely realisticky, | |||
věcně a bez sentimentu soudobý život úřednictva a městské | |||
i venkovské chudiny. Vydal dva knižní soubory (''Povídky a humoresky'', 1889; ''Z menšího obzoru'', 1898), zásluhou jeho dcery | |||
vyšly další dva svazky posmrtně (''Z vírů i zátiší životních'', 1916; | |||
''Z ovzduší pražského magistrátu'', 1918). Na námět historické | |||
prózy F. A. Šuberta H. napsal 1905 divadelní hru ''Kostnice sedlecká'', kterou O. Bradáč zhudebnil ve stejnojmenné opeře. | |||
'''L:''' OSN 10, s. 992; 28, s. 547; OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 119–120. | |||
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H. Literární pozůstalost, 1969). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1850]] | [[Kategorie:1850]] | ||
[[Kategorie:Líchovy]] | |||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 28. 2. 2022, 13:55
Josef HAVLÍK | |
Narození | 11.4.1850 |
---|---|
Místo narození | Líchovy (u Sedlčan) |
Úmrtí | 6.1.1912 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 357 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47052 |
HAVLÍK, Josef, * 11. 4. 1850 Líchovy (u Sedlčan), † 6. 1. 1912 Praha, spisovatel
Pocházel z rodiny rolníka. Maturoval v Praze na novoměstském piaristickém gymnáziu, po nedlouhé praxi nastoupil 1872 jako úředník v administrativě pražského magistrátu. Od 1881 pracoval jako oficiál prezidiální kanceláře, 1908 odešel do penze jako ředitel hlavní městské výpravny. Byl aktivním členem spolku spisovatelů-beletristů Máj a udržoval přátelské styky s A. Jiráskem, I. Herrmannem, F. Heritesem, M. A. Šimáčkem, L. Stroupežnickým, K. V. Raisem a s J. Vrchlickým, vesměs autory mladočeské politické orientace, ač sám byl členem staročeské strany. Manželka Hermína H., roz. Veinerová, byla operetní zpěvačkou, dcera Josefa, píšící pod pseudonymem Jos. Č. Havlín (1886–1968), spisovatelkou a překladatelkou. V kulturních časopisech a literárních rubrikách denního tisku, jako byly např. Hlas národa, Národní politika, Národní listy, Humoristické listy, Lumír, Švanda dudák a Světozor, publikoval H. drobné povídky, humoresky a fejetony, blízké poetice I. Herrmanna a inspirované nejčastěji důvěrně známým prostředím magistrátních úředníků. Básně a divadelní hry zůstaly v jeho díle okrajové. Mimoto psal tragicky zabarvené sociálně psychologické prózy, jež odrážely realisticky, věcně a bez sentimentu soudobý život úřednictva a městské i venkovské chudiny. Vydal dva knižní soubory (Povídky a humoresky, 1889; Z menšího obzoru, 1898), zásluhou jeho dcery vyšly další dva svazky posmrtně (Z vírů i zátiší životních, 1916; Z ovzduší pražského magistrátu, 1918). Na námět historické prózy F. A. Šuberta H. napsal 1905 divadelní hru Kostnice sedlecká, kterou O. Bradáč zhudebnil ve stejnojmenné opeře.
L: OSN 10, s. 992; 28, s. 547; OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 119–120.
P: LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H. Literární pozůstalost, 1969).
Martin Kučera