DUCHAČ-VYSKOČIL František 16.4.1886-8.7.1927: Porovnání verzí
(DUCHAČ-Vyskočil_František_16.4.1886-8.7.1927) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František DUCHAČ- | | jméno = František DUCHAČ-VYSKOČIL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.4.1886 | | datum narození = 16.4.1886 | ||
| místo narození = | | místo narození = Hořice | ||
| datum úmrtí = 8.7.1927 | | datum úmrtí = 8.7.1927 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Hořice | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 420 | ||
}} | |||
'''DUCHAČ-VYSKOČIL, František''', ''* 16. 4. 1886 Hořice, † 8. 7. 1927 Hořice, sochař'' | |||
Pocházel z živnostnické rodiny. Po studiu na odborné kamenosochařské | |||
škole v rodišti byl přijat do ateliéru J. V. Myslbeka | |||
na pražské AVU, absolvoval 1907. Od 1909 měl v rodišti | |||
ateliér, podílel se na místní sochařské výzdobě (pomník | |||
M. Alše). Kolem 1912 spoluvytvářel hlavy k tzv. Alšovým | |||
loutkám a spolupracoval na návrzích loutek pro pražskou firmu | |||
Modrý a Žanda. Po vypuknutí války narukoval ke královéhradeckému | |||
pluku, 1915 byl v Karpatech zajat Rusy. Do | |||
československých jednotek se přihlásil 1916, s 2. střeleckým | |||
plukem se účastnil bitvy u Zborova. S prvním transportem | |||
O. Husáka v září 1917 odjel z Ruska na francouzské bojiště. | |||
Prošel výcvikem v Cognacu a byl zařazen do důstojnické zálohy | |||
21. střeleckého pluku. Vynikl na vojenských stážích u Verdunu | |||
i při studiu důstojnického kursu v St-Maixent. V září | |||
1918 byl převelen do Itálie, kde se stal československým | |||
styčným důstojníkem při velitelství 6. divize (kapitán). Po | |||
návratu do vlasti bojoval na Slovensku, organizoval ostrahu | |||
hranice s Maďarskem (major). Od 1920 byl zástupcem velitele | |||
Památníku osvobození, kam uložil svoje početné kresby | |||
z bojiště. V hodnosti podplukovníka se dal 1927 penzionovat | |||
s úmyslem plně se věnovat umělecké práci. Na konci života se | |||
vrátil do Hořic. Byl autorem pomníku pro bojiště legií ve francouzském | |||
Vouziers a válečného sousoší ''Vzdor'' pro kasárna | |||
v Jičíně. Jeho plastiky vynikaly robustností a náběhem ke kubizujícímu | |||
tvaru. Bratr '''Bohumil D.–V.''' (* 9. 2. 1888 Hořice, | |||
† 1939), mimo řádný posluchač dekorativní architektury | |||
u J. Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole, se věnoval | |||
návrhům veřejných parků. Před válkou byl autorem hořického | |||
městského parku. 1916 padl do ruského zajetí, přihlásil se do | |||
československých jednotek a 1918 se stal referentem pro architekturu | |||
Informačně osvětového odboru Československého | |||
vojska na Rusi (kapitán). Podílel se na přípravě ubikací, na řešení | |||
pomníků padlým spolubojovníkům apod. Po návratu si | |||
otevřel kancelář v Chrudimi i Praze a mj. navrhl Státní park | |||
v Bělehradě, park na náměstí v Záhřebu či parky na pražských | |||
barrandovských terasách. | |||
'''L:''' P. Dejev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 9–11; Toman 1, s. 179; SČSVU | |||
2, s. 131; Knížák 1, s. 228–229; Architekti, s. 149. | |||
'''P:''' VHA Praha, poslužné listiny legionářů. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
Řádek 16: | Řádek 62: | ||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
[[Kategorie:Hořice]] | |||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
[[Kategorie:Hořice]] | |||
<gallery> | |||
Duchac-Vyskocil Frantisek Legie.jpg|Sousoší Legie za hranicemi v Hořicích | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 26. 1. 2020, 09:33
František DUCHAČ-VYSKOČIL | |
Narození | 16.4.1886 |
---|---|
Místo narození | Hořice |
Úmrtí | 8.7.1927 |
Místo úmrtí | Hořice |
Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 420 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48222 |
DUCHAČ-VYSKOČIL, František, * 16. 4. 1886 Hořice, † 8. 7. 1927 Hořice, sochař
Pocházel z živnostnické rodiny. Po studiu na odborné kamenosochařské škole v rodišti byl přijat do ateliéru J. V. Myslbeka na pražské AVU, absolvoval 1907. Od 1909 měl v rodišti ateliér, podílel se na místní sochařské výzdobě (pomník M. Alše). Kolem 1912 spoluvytvářel hlavy k tzv. Alšovým loutkám a spolupracoval na návrzích loutek pro pražskou firmu Modrý a Žanda. Po vypuknutí války narukoval ke královéhradeckému pluku, 1915 byl v Karpatech zajat Rusy. Do československých jednotek se přihlásil 1916, s 2. střeleckým plukem se účastnil bitvy u Zborova. S prvním transportem O. Husáka v září 1917 odjel z Ruska na francouzské bojiště. Prošel výcvikem v Cognacu a byl zařazen do důstojnické zálohy 21. střeleckého pluku. Vynikl na vojenských stážích u Verdunu i při studiu důstojnického kursu v St-Maixent. V září 1918 byl převelen do Itálie, kde se stal československým styčným důstojníkem při velitelství 6. divize (kapitán). Po návratu do vlasti bojoval na Slovensku, organizoval ostrahu hranice s Maďarskem (major). Od 1920 byl zástupcem velitele Památníku osvobození, kam uložil svoje početné kresby z bojiště. V hodnosti podplukovníka se dal 1927 penzionovat s úmyslem plně se věnovat umělecké práci. Na konci života se vrátil do Hořic. Byl autorem pomníku pro bojiště legií ve francouzském Vouziers a válečného sousoší Vzdor pro kasárna v Jičíně. Jeho plastiky vynikaly robustností a náběhem ke kubizujícímu tvaru. Bratr Bohumil D.–V. (* 9. 2. 1888 Hořice, † 1939), mimo řádný posluchač dekorativní architektury u J. Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole, se věnoval návrhům veřejných parků. Před válkou byl autorem hořického městského parku. 1916 padl do ruského zajetí, přihlásil se do československých jednotek a 1918 se stal referentem pro architekturu Informačně osvětového odboru Československého vojska na Rusi (kapitán). Podílel se na přípravě ubikací, na řešení pomníků padlým spolubojovníkům apod. Po návratu si otevřel kancelář v Chrudimi i Praze a mj. navrhl Státní park v Bělehradě, park na náměstí v Záhřebu či parky na pražských barrandovských terasách.
L: P. Dejev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 9–11; Toman 1, s. 179; SČSVU 2, s. 131; Knížák 1, s. 228–229; Architekti, s. 149.
P: VHA Praha, poslužné listiny legionářů.
Martin Kučera
-
Sousoší Legie za hranicemi v Hořicích