BEDŘICH Ladislav 24.4.1901-11.12.1986: Porovnání verzí
(BEDŘICH_Ladislav_24.4.1901-11.12.1986) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.4.1901 | | datum narození = 24.4.1901 | ||
| místo narození = Loštice | | místo narození = Loštice u Šumperka | ||
| datum úmrtí = 11.12.1986 | | datum úmrtí = 11.12.1986 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 330-331 | ||
}} | |||
'''BEDŘICH, Ladislav,''' ''* 24. 4. 1901 Loštice u Šumperka, † 11. 12. 1986 Praha, důstojník'' | |||
Narodil se v rodině četníka, do školy začal chodit nejprve | |||
v Litovli, později, po přestěhování rodičů, navštěvoval od | |||
1911 vyšší reálné gymnázium v Kroměříži. Maturitu složil | |||
po dalším přestěhování 1918 v Lipníku nad Bečvou. Vznik | |||
Československa a pohraniční konflikty mladého státu jej | |||
přivedly dobrovolně do řad československé armády; sloužil | |||
v Olomouci a v Přerově. Prezenční vojenskou službu vykonal | |||
u 45. pěšího pluku v Lučenci, školu pro záložní důstojníky | |||
absolvoval v Košicích a následně dosáhl hodnosti nadporučíka. | |||
Poté se splnil jeho původní sen – stát se učitelem. Nejprve | |||
učil na obecné škole v Dolním Újezdě na Hranicku a po doplňovací | |||
zkoušce učitelské způsobilosti vystřídal několik škol | |||
na severní Moravě. Zároveň aktivně pracoval v Sokole jako | |||
cvičenec, cvičitel i funkcionář. Již 1920 se stal náčelníkem | |||
sokolské jednoty v Bouzově, pak v Litovli, poté sokolského | |||
okrsku litovelského a ve 30. letech celé Sokolské župy severomoravské. | |||
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 vytvořil | |||
na Litovelsku odbojovou skupinu napojenou na ilegální odbojovou | |||
organizaci Obrana národa. Počátkem léta se rozhodl | |||
odejít do exilu a bojovat za svobodu Československa. 9. 7. | |||
1939 přešel hranice do Polska a vstoupil do československé | |||
vojenské skupiny v Krakově, tehdy pod vedením podplukovníka | |||
Ludvíka Svobody, jehož pobočníkem se B. posléze stal. | |||
Po porážce Polska v září 1939 vojenská skupina, tzv. polský | |||
legion, skončila v sovětské internaci. B. spolu s ní prošel | |||
internačními tábory v Kamenci Podolském, Olchovcích, | |||
Jarmolincích, Orankách a Suzdalu. Zde zůstal se zbytkem | |||
legionu (když větší část se přesunula do Francie a na Střední | |||
východ) až do napadení Sovětského svazu Německem 22. 6. | |||
1941. Po rozhodnutí o zformování československé vojenské | |||
jednotky na půdě SSSR se vojenská skupina pod B. velením | |||
přesunula do Oranek a později do Buzuluku. Kapitán B. se | |||
stal velitelem roty a věnoval se především výcviku nováčků. | |||
8. 3. 1943 se zúčastnil prvního bojového nasazení 1. československého | |||
samostatného praporu v SSSR u Sokolova, kde | |||
velel minometné palbě. Po reorganizaci praporu na brigádu | |||
se B. stal velitelem týlu a bojoval o Kyjev, Bílou Cerkev | |||
a Žaškov. K 28. 10. 1943 byl povýšen na štábního kapitána | |||
a určen velitelem týlu brigády; v červnu 1944 jmenován velitelem | |||
československého náhradního pluku. 1. 1. 1945 byl | |||
jmenován zatímním přednostou doplňovací správy 1. československého | |||
armádního sboru v SSSR. | |||
Po osvobození zůstal v československé armádě a vzhledem ke | |||
svým zkušenostem s tělovýchovou se stal velitelem školy pro tělovýchovné důstojníky při Hlavní správě výchovy a osvěty | |||
MNO v Praze. V květnu 1947 byl jmenován náčelníkem tělovýchovné | |||
skupiny při Hlavním štábu. V lednu 1949 se také | |||
stal starostou pražského kraje tzv. obrozeného Sokola. Perzekuce | |||
proti důstojníkům západního i východního zahraničního | |||
odboje se však záhy obrátily i proti němu. 11. 3. 1950 byl | |||
zatčen na příkaz Oddělení obranného zpravodajství (OBZ) | |||
a pro vykonstruované porušení služebního tajemství z nedbalosti | |||
byl odsouzen k trestu na svobodě v trvání 10 měsíců | |||
a ke ztrátě hodnosti. Po odpykání trestu jej čekal ještě celý | |||
rok v táboře nucených prací v Pardubicích. Úvahy o emigraci | |||
jej posléze dovedly do rukou agenta-provokatéra. V létě 1952 | |||
byl znovu zatčen a 6. 12. 1952 odsouzen k 20 letům vězení | |||
v „nápravně výchovném“ táboře v Leopoldově. Propuštěn byl | |||
při amnestii 9. 5. 1960. Pak pracoval jako pomocný dělník | |||
v pražské Škodovce a poté v ČKD. Částečné rehabilitace se | |||
dočkal 1963, zcela rehabilitován byl však až 1990. Podplukovník | |||
B. byl nositelem dvou Československých válečných | |||
křížů 1939, dvou československých medailí Za chrabrost | |||
a dalších vyznamenání. | |||
'''D:''' Paměti, rukopis ve vlastnictví autora hesla. | |||
'''L:''' L. Svoboda, Cestami života I.–II., 1996 a 1992; Vojenské dějiny Československa | |||
IV. díl (1939–1945), 1988; Z. Filip, Cesty hrdinů československého | |||
zahraničního odboje 1939–1945, 2002, s. 13n.; Tomeš 1, s. 67n. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/134855 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jan Němeček | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Loštice]] | [[Kategorie:Loštice]] | ||
[[Kategorie:1986]] | [[Kategorie:1986]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 29. 9. 2019, 15:55
Ladislav BEDŘICH | |
Narození | 24.4.1901 |
---|---|
Místo narození | Loštice u Šumperka |
Úmrtí | 11.12.1986 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 330-331 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51757 |
BEDŘICH, Ladislav, * 24. 4. 1901 Loštice u Šumperka, † 11. 12. 1986 Praha, důstojník
Narodil se v rodině četníka, do školy začal chodit nejprve v Litovli, později, po přestěhování rodičů, navštěvoval od 1911 vyšší reálné gymnázium v Kroměříži. Maturitu složil po dalším přestěhování 1918 v Lipníku nad Bečvou. Vznik Československa a pohraniční konflikty mladého státu jej přivedly dobrovolně do řad československé armády; sloužil v Olomouci a v Přerově. Prezenční vojenskou službu vykonal u 45. pěšího pluku v Lučenci, školu pro záložní důstojníky absolvoval v Košicích a následně dosáhl hodnosti nadporučíka. Poté se splnil jeho původní sen – stát se učitelem. Nejprve učil na obecné škole v Dolním Újezdě na Hranicku a po doplňovací zkoušce učitelské způsobilosti vystřídal několik škol na severní Moravě. Zároveň aktivně pracoval v Sokole jako cvičenec, cvičitel i funkcionář. Již 1920 se stal náčelníkem sokolské jednoty v Bouzově, pak v Litovli, poté sokolského okrsku litovelského a ve 30. letech celé Sokolské župy severomoravské. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 vytvořil na Litovelsku odbojovou skupinu napojenou na ilegální odbojovou organizaci Obrana národa. Počátkem léta se rozhodl odejít do exilu a bojovat za svobodu Československa. 9. 7. 1939 přešel hranice do Polska a vstoupil do československé vojenské skupiny v Krakově, tehdy pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, jehož pobočníkem se B. posléze stal. Po porážce Polska v září 1939 vojenská skupina, tzv. polský legion, skončila v sovětské internaci. B. spolu s ní prošel internačními tábory v Kamenci Podolském, Olchovcích, Jarmolincích, Orankách a Suzdalu. Zde zůstal se zbytkem legionu (když větší část se přesunula do Francie a na Střední východ) až do napadení Sovětského svazu Německem 22. 6. 1941. Po rozhodnutí o zformování československé vojenské jednotky na půdě SSSR se vojenská skupina pod B. velením přesunula do Oranek a později do Buzuluku. Kapitán B. se stal velitelem roty a věnoval se především výcviku nováčků. 8. 3. 1943 se zúčastnil prvního bojového nasazení 1. československého samostatného praporu v SSSR u Sokolova, kde velel minometné palbě. Po reorganizaci praporu na brigádu se B. stal velitelem týlu a bojoval o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov. K 28. 10. 1943 byl povýšen na štábního kapitána a určen velitelem týlu brigády; v červnu 1944 jmenován velitelem československého náhradního pluku. 1. 1. 1945 byl jmenován zatímním přednostou doplňovací správy 1. československého armádního sboru v SSSR.
Po osvobození zůstal v československé armádě a vzhledem ke svým zkušenostem s tělovýchovou se stal velitelem školy pro tělovýchovné důstojníky při Hlavní správě výchovy a osvěty MNO v Praze. V květnu 1947 byl jmenován náčelníkem tělovýchovné skupiny při Hlavním štábu. V lednu 1949 se také stal starostou pražského kraje tzv. obrozeného Sokola. Perzekuce proti důstojníkům západního i východního zahraničního odboje se však záhy obrátily i proti němu. 11. 3. 1950 byl zatčen na příkaz Oddělení obranného zpravodajství (OBZ) a pro vykonstruované porušení služebního tajemství z nedbalosti byl odsouzen k trestu na svobodě v trvání 10 měsíců a ke ztrátě hodnosti. Po odpykání trestu jej čekal ještě celý rok v táboře nucených prací v Pardubicích. Úvahy o emigraci jej posléze dovedly do rukou agenta-provokatéra. V létě 1952 byl znovu zatčen a 6. 12. 1952 odsouzen k 20 letům vězení v „nápravně výchovném“ táboře v Leopoldově. Propuštěn byl při amnestii 9. 5. 1960. Pak pracoval jako pomocný dělník v pražské Škodovce a poté v ČKD. Částečné rehabilitace se dočkal 1963, zcela rehabilitován byl však až 1990. Podplukovník B. byl nositelem dvou Československých válečných křížů 1939, dvou československých medailí Za chrabrost a dalších vyznamenání.
D: Paměti, rukopis ve vlastnictví autora hesla.
L: L. Svoboda, Cestami života I.–II., 1996 a 1992; Vojenské dějiny Československa IV. díl (1939–1945), 1988; Z. Filip, Cesty hrdinů československého zahraničního odboje 1939–1945, 2002, s. 13n.; Tomeš 1, s. 67n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jan Němeček