FABIÁN Karel 21.6.1912-11.11.1983: Porovnání verzí
(FABIÁN_Karel_21.6.1912-11.11.1983) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Karel FABIÁN | | jméno = Karel FABIÁN | ||
| obrázek = | | obrázek = Fabian Karel portret.jpg | ||
| datum narození = 21.6.1912 | | datum narození = 21.6.1912 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 11.11.1983 | | datum úmrtí = 11.11.1983 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 35-36 | ||
}} | |||
'''FABIÁN, Karel''' ''(vl. jm. Eduard Kirchberger), * 21. 6. 1912 Praha, † 11. 11. 1983 Praha, spisovatel, žurnalista, publicista'' | |||
Otec František K. byl sluhou Zemědělské rady v Praze, matka | |||
Marie, roz. Císařová, posluhovačkou. V mládí F. často utíkal | |||
z domova a vydával se na dlouhé cesty po Evropě. Reálné | |||
gymnázium v Křemencově ulici v Praze zakončil 1932 maturitou. | |||
Do 1934 studoval na Právnické fakultě UK, školu | |||
nedokončil a nastoupil dvouletou vojenskou službu. První | |||
rok absolvoval na Škole pro důstojníky pěchoty v záloze v Nitře | |||
a u cyklistického pluku v Levicích. Od 1936 působil jako | |||
úředník pojišťovny Slavia v Praze a současně jako externí redaktor. | |||
Do literatury vstoupil poprvé ve třicátých letech pod | |||
vlastním jménem vojenskými povídkami a romány. Vycházely | |||
na pokračování ve ''Večerníku Národních listů'' (''Cesta přes mrtvé'', | |||
''Malokai'', román ''Síť nad Evropou'', přeložen i do srbochorvatštiny). | |||
Za německé okupace se zapojil do ilegální činnosti. 1942 | |||
byl za rozšiřování ilegálního časopisu ''V boj'' zatčen, odsouzen | |||
na devět let a do konce války vězněn v Drážďanech a Straubingu v Bavorsku. Po válce odešel do pohraničí, aby se vyhnul | |||
konfrontaci s rodinami, které při výsleších udal. 1947–48 | |||
byl vyšetřován mimořádným lidovým soudem, obžalován, | |||
ale nakonec zproštěn viny. Pracoval v redakci týdeníku ''Stráž'' a jako tajemník ředitele Legiobanky v Liberci. V červnu 1948 | |||
uprchl | |||
do NSR, za dva měsíce se díky amnestii vrátil a nabídl | |||
své služby československé propagandě. | |||
Podruhé se do literatury začlenil koncem čtyřicátých let romány | |||
''Muži u vysílačky'' (1947), ''Šlo o elektrárnu'' (1949) a novelou | |||
''Uprchlík'' (1950), v níž zachytil osud poúnorové emigrace. Vystřídal | |||
různé profese. V padesátých a znovu v sedmdesátých | |||
letech patřil k tajným spolupracovníkům Státní bezpečnosti, | |||
1951–54 byl za ohrožení státního tajemství vězněn, poté se | |||
stal dělníkem v ocelárně ČKD Praha-Vysočany. | |||
Od konce padesátých let spolupracoval s M. Koenigsmarkem | |||
na několika prózách pro mládež (podepisovali je společným | |||
pseudonymem K. M. Fabián), zejména na úsměvném špionážním | |||
románu o F. klukovských letech na rodném Žižkově | |||
''Záhada pěti domků'' (1957) a románovém vyprávění ''Takovou loď…'' (1959). F. se včlenil mezi spisovatele poplatné dobovým | |||
ideovým, ideologickým a tematickým normám. Jako autor | |||
převážně dobrodružné beletrie pro mládež a částečně i pro dospělé | |||
preferoval hrdiny – bojovníky za spravedlnost a ve službách | |||
politiky. V protiválečné, protifašistické próze se představil | |||
samostatně jako Karel F. Čerpal témata z vlastní zkušenosti | |||
z nacistického vězení, psal o Češích nasazených v Říši, o životě | |||
vězňů v koncentračních táborech: ''Pozor, bomby!'' (1958), | |||
s volným pokračováním v románu ''Trestný prapor'' (1962). | |||
Španělský odboj proti fašismu přiblížil v románu ''Juan netančí karmaňolu'' (1960). K době války v Koreji se vrátil prózou | |||
''Letící kůň'' (1961). Od 1961 pracoval jako redaktor a dramaturg | |||
Československé televize. 1963–68 se živil jako spisovatel | |||
z povolání, televizní a rozhlasový dramatik. 1962 pro rozhlas | |||
zdramatizoval román německého spisovatele A. Müllera ''Tam si zlomíš vaz'' a 1963 komedii o dvou studentech na zemědělské | |||
brigádě ''Dva rytíři na Vintíři''. Špionážní román z prostředí | |||
západočeských pohraničníků ''Černý vlk'' (1965) zfilmoval | |||
1971 režisér S. Černý. Z venkovského prostředí Spojených | |||
států amerických poznamenaných rasismem vydal román | |||
''Ženy sedící na chodníku'' (1967). Věnoval se i detektivní próze | |||
(''Vrah vychází za soumraku'', 1964) a příběhům pro mládež | |||
(''Slunečné údolí'', 1968, ''Prázdniny za milion'', 1968). Používal | |||
další pseudonymy a šifry: E. Kágé, F. Navrátil, Kg, Lgb., Eda | |||
Kirchberger, K. Eduard. Od 1968 redigoval časopis ''Svět práce'' a 1969–77 ''Květy''. Po románu ''Mezinárodní cirkus'' (1970) se | |||
odmlčel. 1977 vyšel soubor F. detektivních a vědecko-fantastických | |||
povídek ''Protože noci jsou tu chladné''. | |||
'''D:''' výběr: Jak se rodil Liberec (pseud. Ed. Kágé), 1946; Psí komando, 1959. | |||
'''L:''' J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–1963, 1, 1963, s. 212-213; | |||
Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (ed.), 1964, s. 96–97; | |||
Z. Mráz, Literatura jižních Čech 1945–1965, 1967, passim; (kf), Šedesátiny | |||
K. F., in: Rudé právo 21. 6. 1972; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české | |||
a slovenské literatuře, 1973, s. 770; J. Stegbauer, Pět (a šedesát) tajemství | |||
K. F., in: Tvorba 26, 1977, s. 42; sine, Angažovaná dobrodružnosť, in: Pravda | |||
(Bratislava) 7. 7. 1977; (vv), Povídky K. F., in: Lidová demokracie 2. 9. | |||
1977; SČL, s. 80–81; MČE 2, s. 385; SČS, s. 166 (s bibliografií); www.slovnikceskeliteratury.cz (s doplněnými údaji a literaturou); M. Szczygieł, | |||
Lovec tragédií, in: týž, Gottland, 2007, s. 159n. a passim; J. Dvořáková, | |||
Bedřich Pokorný – vzestup a pád, in: Sborník AMV 2, 2004, s. 233–267 | |||
(zejm. s. 256–257). | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, | |||
konskripce, karton 264, obraz 353. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/379949 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1983]] | [[Kategorie:1983]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 16. 3. 2020, 09:53
Karel FABIÁN | |
![]() | |
Narození | 21.6.1912 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 11.11.1983 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 35-36 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54544 |
FABIÁN, Karel (vl. jm. Eduard Kirchberger), * 21. 6. 1912 Praha, † 11. 11. 1983 Praha, spisovatel, žurnalista, publicista
Otec František K. byl sluhou Zemědělské rady v Praze, matka Marie, roz. Císařová, posluhovačkou. V mládí F. často utíkal z domova a vydával se na dlouhé cesty po Evropě. Reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze zakončil 1932 maturitou. Do 1934 studoval na Právnické fakultě UK, školu nedokončil a nastoupil dvouletou vojenskou službu. První rok absolvoval na Škole pro důstojníky pěchoty v záloze v Nitře a u cyklistického pluku v Levicích. Od 1936 působil jako úředník pojišťovny Slavia v Praze a současně jako externí redaktor. Do literatury vstoupil poprvé ve třicátých letech pod vlastním jménem vojenskými povídkami a romány. Vycházely na pokračování ve Večerníku Národních listů (Cesta přes mrtvé, Malokai, román Síť nad Evropou, přeložen i do srbochorvatštiny). Za německé okupace se zapojil do ilegální činnosti. 1942 byl za rozšiřování ilegálního časopisu V boj zatčen, odsouzen na devět let a do konce války vězněn v Drážďanech a Straubingu v Bavorsku. Po válce odešel do pohraničí, aby se vyhnul konfrontaci s rodinami, které při výsleších udal. 1947–48 byl vyšetřován mimořádným lidovým soudem, obžalován, ale nakonec zproštěn viny. Pracoval v redakci týdeníku Stráž a jako tajemník ředitele Legiobanky v Liberci. V červnu 1948 uprchl do NSR, za dva měsíce se díky amnestii vrátil a nabídl své služby československé propagandě.
Podruhé se do literatury začlenil koncem čtyřicátých let romány Muži u vysílačky (1947), Šlo o elektrárnu (1949) a novelou Uprchlík (1950), v níž zachytil osud poúnorové emigrace. Vystřídal různé profese. V padesátých a znovu v sedmdesátých letech patřil k tajným spolupracovníkům Státní bezpečnosti, 1951–54 byl za ohrožení státního tajemství vězněn, poté se stal dělníkem v ocelárně ČKD Praha-Vysočany.
Od konce padesátých let spolupracoval s M. Koenigsmarkem na několika prózách pro mládež (podepisovali je společným pseudonymem K. M. Fabián), zejména na úsměvném špionážním románu o F. klukovských letech na rodném Žižkově Záhada pěti domků (1957) a románovém vyprávění Takovou loď… (1959). F. se včlenil mezi spisovatele poplatné dobovým ideovým, ideologickým a tematickým normám. Jako autor převážně dobrodružné beletrie pro mládež a částečně i pro dospělé preferoval hrdiny – bojovníky za spravedlnost a ve službách politiky. V protiválečné, protifašistické próze se představil samostatně jako Karel F. Čerpal témata z vlastní zkušenosti z nacistického vězení, psal o Češích nasazených v Říši, o životě vězňů v koncentračních táborech: Pozor, bomby! (1958), s volným pokračováním v románu Trestný prapor (1962). Španělský odboj proti fašismu přiblížil v románu Juan netančí karmaňolu (1960). K době války v Koreji se vrátil prózou Letící kůň (1961). Od 1961 pracoval jako redaktor a dramaturg Československé televize. 1963–68 se živil jako spisovatel z povolání, televizní a rozhlasový dramatik. 1962 pro rozhlas zdramatizoval román německého spisovatele A. Müllera Tam si zlomíš vaz a 1963 komedii o dvou studentech na zemědělské brigádě Dva rytíři na Vintíři. Špionážní román z prostředí západočeských pohraničníků Černý vlk (1965) zfilmoval 1971 režisér S. Černý. Z venkovského prostředí Spojených států amerických poznamenaných rasismem vydal román Ženy sedící na chodníku (1967). Věnoval se i detektivní próze (Vrah vychází za soumraku, 1964) a příběhům pro mládež (Slunečné údolí, 1968, Prázdniny za milion, 1968). Používal další pseudonymy a šifry: E. Kágé, F. Navrátil, Kg, Lgb., Eda Kirchberger, K. Eduard. Od 1968 redigoval časopis Svět práce a 1969–77 Květy. Po románu Mezinárodní cirkus (1970) se odmlčel. 1977 vyšel soubor F. detektivních a vědecko-fantastických povídek Protože noci jsou tu chladné.
D: výběr: Jak se rodil Liberec (pseud. Ed. Kágé), 1946; Psí komando, 1959.
L: J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–1963, 1, 1963, s. 212-213; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (ed.), 1964, s. 96–97; Z. Mráz, Literatura jižních Čech 1945–1965, 1967, passim; (kf), Šedesátiny K. F., in: Rudé právo 21. 6. 1972; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 770; J. Stegbauer, Pět (a šedesát) tajemství K. F., in: Tvorba 26, 1977, s. 42; sine, Angažovaná dobrodružnosť, in: Pravda (Bratislava) 7. 7. 1977; (vv), Povídky K. F., in: Lidová demokracie 2. 9. 1977; SČL, s. 80–81; MČE 2, s. 385; SČS, s. 166 (s bibliografií); www.slovnikceskeliteratury.cz (s doplněnými údaji a literaturou); M. Szczygieł, Lovec tragédií, in: týž, Gottland, 2007, s. 159n. a passim; J. Dvořáková, Bedřich Pokorný – vzestup a pád, in: Sborník AMV 2, 2004, s. 233–267 (zejm. s. 256–257).
P: Biografický archiv ÚČL, Praha; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 264, obraz 353.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová