FESL Michal Josef 29.9.1788-6.2.1863: Porovnání verzí
(FESL_Michal_Josef_29.9.1788-6.2.1863) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Michal Josef FESL | | jméno = Michal Josef FESL | ||
| obrázek = | | obrázek = Fesl Michal Josef portret.jpg | ||
| datum narození = 29.9.1788 | | datum narození = 29.9.1788 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 6.2.1863 | | datum úmrtí = 6.2.1863 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 50- Náboženský publicista | | povolání = 50- Náboženský publicista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133-134 | ||
}} | |||
'''FESL, Michal Josef,''' ''* 29. 9. 1788 Praha, † 6. 2. 1863 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, teolog'' | |||
Pocházel z chudé rodiny. Bohosloví vystudoval na pražské univerzitě, | |||
studium zakončil doktorátem a kněžským svěcením | |||
(1811). Formování jeho osvícenského teismu nejvíce ovlivnil | |||
filozof B. Bolzano a jazykovědec J. Dobrovský, u kterého se | |||
učil jazykům a historickému kriticismu. Na jejich doporučení | |||
se 1811 stal suplujícím, od 1816 skutečným profesorem | |||
církevního dějepisu a kanonického práva na litoměřickém | |||
biskupském semináři. 1816 ho biskup J. F. Hurdálek jmenoval | |||
presesem semináře. Z alumnů školy si vytvořil kroužek | |||
stoupenců, s nimiž založil tajný spolek Christenbund. V něm | |||
důsledně uplatňoval principy Bolzanových etických, sociálně | |||
a církevně nápravných snah, vedl své žáky k uvědomělé zbožnosti | |||
a touze po poznání. Na udání a na základě neopatrného | |||
F. kázání byl 1819 spolek prozrazen a zakázán jako deistický, | |||
kacířský. Tehdy vrcholilo tažení vysokých církevních kruhů | |||
proti B. Bolzanovi a F. případ s ním byl spojen. 1820 byl | |||
zatčen a v doprovodu policie konfinován v klášteře servitů ve | |||
vídeňské čtvrti Roßau, 1824 mu byl přikázán pobyt v klášteře | |||
ve Štýrském Hradci, 1832 obdržel povolení žít jako suspendovaný | |||
kněz na faře sv. Leopolda ve Vídni. Měl zakázán volný | |||
pohyb v monarchii. 1839 navštívil ilegálně (avšak s vědomím | |||
vídeňského policejního ředitele) svého příznivce B. Bolzana | |||
v Těchobuzi nedaleko Pacova. Organizoval vydávání jeho děl | |||
v bavorském Sulzbachu (''Lehrbuch der Religionswissenschaft'', | |||
1834, ''Lebensbeschreibung'', 1836, ''Wissenschaftslehre'', 1837, | |||
''Athanasia'', 1838, výbor z exhort, 1839). Stal se spoluautorem | |||
dvou polemických tisků, bránících Bolzana proti odpůrcům. | |||
Většího významu než F. nevelké literární dílo nabylo jeho úsilí | |||
o naplňování Bolzanovy filozofie v praxi, jímž ovlivnil již své | |||
současníky, a hlavně mladší české bohoslovce. Na osobním | |||
příkladu dokazoval nutnost mravně konsekventního života | |||
a osvíceného racionalismu pro obnovu víry. Ač byl německy | |||
vychován, hlásil se k českému původu a z Vídně podporoval | |||
českou literaturu. Knihovnu a literární pozůstalost odkázal | |||
Českému muzeu. | |||
'''L:''' RS N 3, s. 72–73; Wurzbach 14, s. 446–448; OS N 9, s. 142; E. Winter, | |||
B. Bolzano a jeho kruh, 1935, zvl. s. 83–84; Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. Bolzanos mit M. J. F. 1822–48, E. Winter | |||
(ed.), Berlin 1965; Der Bolzanokreis 1824–33, in: Briefen von Anna Hoffmann, M. J. F., Franz Schneider und Franz Příhonský, E. Winter (ed.), | |||
Wien – Köln – Graz 1970; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly, 1973, | |||
s. 117; J. Loužil, B. Bolzano, 1978, zvl. s. 8, 208–209, 303–307; F. Marek, | |||
Severočeské kulturní kapitoly 2, 1978, s. 101–106, 118–122; Dějiny města | |||
Litoměřic, O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas (eds.), 1997, s. 396–397. | |||
'''P:''' LA PNP, Praha, písemná pozůstalost. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | [[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | ||
[[Kategorie:1788]] | [[Kategorie:1788]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] |
Aktuální verze z 11. 5. 2020, 12:23
Michal Josef FESL | |
![]() | |
Narození | 29.9.1788 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 6.2.1863 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 50- Náboženský publicista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133-134 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54951 |
FESL, Michal Josef, * 29. 9. 1788 Praha, † 6. 2. 1863 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, teolog
Pocházel z chudé rodiny. Bohosloví vystudoval na pražské univerzitě, studium zakončil doktorátem a kněžským svěcením (1811). Formování jeho osvícenského teismu nejvíce ovlivnil filozof B. Bolzano a jazykovědec J. Dobrovský, u kterého se učil jazykům a historickému kriticismu. Na jejich doporučení se 1811 stal suplujícím, od 1816 skutečným profesorem církevního dějepisu a kanonického práva na litoměřickém biskupském semináři. 1816 ho biskup J. F. Hurdálek jmenoval presesem semináře. Z alumnů školy si vytvořil kroužek stoupenců, s nimiž založil tajný spolek Christenbund. V něm důsledně uplatňoval principy Bolzanových etických, sociálně a církevně nápravných snah, vedl své žáky k uvědomělé zbožnosti a touze po poznání. Na udání a na základě neopatrného F. kázání byl 1819 spolek prozrazen a zakázán jako deistický, kacířský. Tehdy vrcholilo tažení vysokých církevních kruhů proti B. Bolzanovi a F. případ s ním byl spojen. 1820 byl zatčen a v doprovodu policie konfinován v klášteře servitů ve vídeňské čtvrti Roßau, 1824 mu byl přikázán pobyt v klášteře ve Štýrském Hradci, 1832 obdržel povolení žít jako suspendovaný kněz na faře sv. Leopolda ve Vídni. Měl zakázán volný pohyb v monarchii. 1839 navštívil ilegálně (avšak s vědomím vídeňského policejního ředitele) svého příznivce B. Bolzana v Těchobuzi nedaleko Pacova. Organizoval vydávání jeho děl v bavorském Sulzbachu (Lehrbuch der Religionswissenschaft, 1834, Lebensbeschreibung, 1836, Wissenschaftslehre, 1837, Athanasia, 1838, výbor z exhort, 1839). Stal se spoluautorem dvou polemických tisků, bránících Bolzana proti odpůrcům. Většího významu než F. nevelké literární dílo nabylo jeho úsilí o naplňování Bolzanovy filozofie v praxi, jímž ovlivnil již své současníky, a hlavně mladší české bohoslovce. Na osobním příkladu dokazoval nutnost mravně konsekventního života a osvíceného racionalismu pro obnovu víry. Ač byl německy vychován, hlásil se k českému původu a z Vídně podporoval českou literaturu. Knihovnu a literární pozůstalost odkázal Českému muzeu.
L: RS N 3, s. 72–73; Wurzbach 14, s. 446–448; OS N 9, s. 142; E. Winter, B. Bolzano a jeho kruh, 1935, zvl. s. 83–84; Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. Bolzanos mit M. J. F. 1822–48, E. Winter (ed.), Berlin 1965; Der Bolzanokreis 1824–33, in: Briefen von Anna Hoffmann, M. J. F., Franz Schneider und Franz Příhonský, E. Winter (ed.), Wien – Köln – Graz 1970; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly, 1973, s. 117; J. Loužil, B. Bolzano, 1978, zvl. s. 8, 208–209, 303–307; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly 2, 1978, s. 101–106, 118–122; Dějiny města Litoměřic, O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas (eds.), 1997, s. 396–397.
P: LA PNP, Praha, písemná pozůstalost.
Martin Kučera