HAVLÍČEK Metoděj 27.7.1893-7.10.1950: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HAVLÍČEK_Metoděj_27.7.1893-7.10.1950)
 
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Metoděj HAVLÍČEK
| jméno = Metoděj HAVLÍČEK
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Havlicek Metodej portret.jpg
| datum narození = 27.7.1893
| datum narození = 27.7.1893
| místo narození =  
| místo narození = Předklášteří (u Tišnova)
| datum úmrtí = 7.10.1950
| datum úmrtí = 7.10.1950
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Ostrava
| povolání = 63- Spisovatel
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Metoděj HAVLÍČEK
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 349
}}
'''HAVLÍČEK, Metoděj''', ''* 27. 7. 1893 Předklášteří (u Tišnova), † 7. 10. 1950 Ostrava, úředník, novinář, spisovatel''
 
Syn nádeníka. Po vypuknutí první světové války 1915 navzdory zdravotní nezpůsobilosti narukoval k vojenské službě. 1916
na italské frontě utrpěl zranění a 1918 byl jako částečný invalida propuštěn. Po vyhlášení ČSR se stal funkcionářem Družiny
československých válečných poškozenců a od 1919 nastoupil
jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Na Těšínsku se zúčastnil plebiscitu a pracoval jako
tajemník sdružených organizací invalidů a předsedal dozorčí
radě Záložního a obchodního družstva válečných poškozenců,
přičemž se dostával do sporů s místními orgány sociální péče.
Na Ostravsku ve dvacátých letech vydával a redigoval regionální nezávislé listy, v nichž soustavně hájil zájmy válečných
invalidů: mj. ''Karvinské listy'' (1924–25), ''Moravskoslezský týdeník Náš cíl'' (1925), ''Moravskoslezské noviny'' (1925–29) a ''Novojičínské noviny'' (1929). Později redigoval ''Moravskoslezské slovo'' v Ostravě.
 
Jeho literární tvorba, především sociální prózy s utopickými
a  fantastickými prvky, je poznamenána senzačností, složitými kombinacemi, didaktičností a  sentimentalitou. Objevují se v ní většinou zmrzačení a trpící lidé, které H. v životě poznal. Vybízel k trpělivosti a solidaritě. Publikoval též básně (např. ''Na křižovatkách smrti'', 1945) a beletrizované texty
(''V terezínské pevnosti a na Pankráci'', 1945; ''Hrdinové velké doby'',
1947), v nichž znovu sledoval bolestné osudy poznamenané
válkou. Podepisoval se též pseudonymy Metoděj H.-Tišnovský, Fred Stolský, Adolf Reclík-Fremanský, Metolík Kylof.
 
'''D:''' romány: Jedovatý muž. Kontury utopického románu, 1932; Gumová pevnost, 1935; Maminko, proč nepřicházíš?, 1936; Cirkusová příšera, 1938; Dar
krve, 1940; Papírový andělíček, 1940; Matčiny ruce, 1940; Děvče z automatu.
Románek života, 1941. Povídky: Genius ohava. Jeho ošklivý život a příšerná
smrt. Povídka napsaná v půlhodině, 1929 (přepracováno a vydáno jako Valerie
Melaniová, 1947); Slepý harmonikář, 1942; Srdce na dlani. Povídka o pracovitém člověku, 1942; Oživené úhory. Povídka z naší vesnice, 1943; Plamen
života. Hornická povídka, 1944; Havířova dcera. Povídka z hornického života,
1944; Světová vzpoura pilotů a zánik světa, 1947; Oko za dvě oči, 1948.
 
'''L:''' LČL 2/1, s. 111–112 (se soupisem díla, literatury a  pseudonymů);
I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 87;
Salon, příloha Práva 6. 4. 2006; http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy (stav
k 20. 8. 2019).
 
Šárka Novotná
 
 
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
Řádek 16: Řádek 51:


[[Kategorie:1893]]
[[Kategorie:1893]]
[[Kategorie:Předklášteří]]
[[Kategorie:1950]]
[[Kategorie:1950]]
[[Kategorie:Ostrava]]

Aktuální verze z 18. 5. 2022, 11:55

Metoděj HAVLÍČEK
Narození 27.7.1893
Místo narození Předklášteří (u Tišnova)
Úmrtí 7.10.1950
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 349
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59148

HAVLÍČEK, Metoděj, * 27. 7. 1893 Předklášteří (u Tišnova), † 7. 10. 1950 Ostrava, úředník, novinář, spisovatel

Syn nádeníka. Po vypuknutí první světové války 1915 navzdory zdravotní nezpůsobilosti narukoval k vojenské službě. 1916 na italské frontě utrpěl zranění a 1918 byl jako částečný invalida propuštěn. Po vyhlášení ČSR se stal funkcionářem Družiny československých válečných poškozenců a od 1919 nastoupil jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Na Těšínsku se zúčastnil plebiscitu a pracoval jako tajemník sdružených organizací invalidů a předsedal dozorčí radě Záložního a obchodního družstva válečných poškozenců, přičemž se dostával do sporů s místními orgány sociální péče. Na Ostravsku ve dvacátých letech vydával a redigoval regionální nezávislé listy, v nichž soustavně hájil zájmy válečných invalidů: mj. Karvinské listy (1924–25), Moravskoslezský týdeník Náš cíl (1925), Moravskoslezské noviny (1925–29) a Novojičínské noviny (1929). Později redigoval Moravskoslezské slovo v Ostravě.

Jeho literární tvorba, především sociální prózy s utopickými a fantastickými prvky, je poznamenána senzačností, složitými kombinacemi, didaktičností a sentimentalitou. Objevují se v ní většinou zmrzačení a trpící lidé, které H. v životě poznal. Vybízel k trpělivosti a solidaritě. Publikoval též básně (např. Na křižovatkách smrti, 1945) a beletrizované texty (V terezínské pevnosti a na Pankráci, 1945; Hrdinové velké doby, 1947), v nichž znovu sledoval bolestné osudy poznamenané válkou. Podepisoval se též pseudonymy Metoděj H.-Tišnovský, Fred Stolský, Adolf Reclík-Fremanský, Metolík Kylof.

D: romány: Jedovatý muž. Kontury utopického románu, 1932; Gumová pevnost, 1935; Maminko, proč nepřicházíš?, 1936; Cirkusová příšera, 1938; Dar krve, 1940; Papírový andělíček, 1940; Matčiny ruce, 1940; Děvče z automatu. Románek života, 1941. Povídky: Genius ohava. Jeho ošklivý život a příšerná smrt. Povídka napsaná v půlhodině, 1929 (přepracováno a vydáno jako Valerie Melaniová, 1947); Slepý harmonikář, 1942; Srdce na dlani. Povídka o pracovitém člověku, 1942; Oživené úhory. Povídka z naší vesnice, 1943; Plamen života. Hornická povídka, 1944; Havířova dcera. Povídka z hornického života, 1944; Světová vzpoura pilotů a zánik světa, 1947; Oko za dvě oči, 1948.

L: LČL 2/1, s. 111–112 (se soupisem díla, literatury a pseudonymů); I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 87; Salon, příloha Práva 6. 4. 2006; http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy (stav k 20. 8. 2019).

Šárka Novotná