Biografický slovník
HAVLÍČEK Metoděj 27.7.1893-7.10.1950: Porovnání verzí
(HAVLÍČEK_Metoděj_27.7.1893-7.10.1950) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Metoděj HAVLÍČEK | | jméno = Metoděj HAVLÍČEK | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Havlicek Metodej portret.jpg |
| datum narození = 27.7.1893 | | datum narození = 27.7.1893 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Předklášteří (u Tišnova) |
| datum úmrtí = 7.10.1950 | | datum úmrtí = 7.10.1950 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Ostrava |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 349 |
| + | }} | ||
| + | '''HAVLÍČEK, Metoděj''', ''* 27. 7. 1893 Předklášteří (u Tišnova), † 7. 10. 1950 Ostrava, úředník, novinář, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Syn nádeníka. Po vypuknutí první světové války 1915 navzdory zdravotní nezpůsobilosti narukoval k vojenské službě. 1916 | ||
| + | na italské frontě utrpěl zranění a 1918 byl jako částečný invalida propuštěn. Po vyhlášení ČSR se stal funkcionářem Družiny | ||
| + | československých válečných poškozenců a od 1919 nastoupil | ||
| + | jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Na Těšínsku se zúčastnil plebiscitu a pracoval jako | ||
| + | tajemník sdružených organizací invalidů a předsedal dozorčí | ||
| + | radě Záložního a obchodního družstva válečných poškozenců, | ||
| + | přičemž se dostával do sporů s místními orgány sociální péče. | ||
| + | Na Ostravsku ve dvacátých letech vydával a redigoval regionální nezávislé listy, v nichž soustavně hájil zájmy válečných | ||
| + | invalidů: mj. ''Karvinské listy'' (1924–25), ''Moravskoslezský týdeník Náš cíl'' (1925), ''Moravskoslezské noviny'' (1925–29) a ''Novojičínské noviny'' (1929). Později redigoval ''Moravskoslezské slovo'' v Ostravě. | ||
| + | |||
| + | Jeho literární tvorba, především sociální prózy s utopickými | ||
| + | a fantastickými prvky, je poznamenána senzačností, složitými kombinacemi, didaktičností a sentimentalitou. Objevují se v ní většinou zmrzačení a trpící lidé, které H. v životě poznal. Vybízel k trpělivosti a solidaritě. Publikoval též básně (např. ''Na křižovatkách smrti'', 1945) a beletrizované texty | ||
| + | (''V terezínské pevnosti a na Pankráci'', 1945; ''Hrdinové velké doby'', | ||
| + | 1947), v nichž znovu sledoval bolestné osudy poznamenané | ||
| + | válkou. Podepisoval se též pseudonymy Metoděj H.-Tišnovský, Fred Stolský, Adolf Reclík-Fremanský, Metolík Kylof. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' romány: Jedovatý muž. Kontury utopického románu, 1932; Gumová pevnost, 1935; Maminko, proč nepřicházíš?, 1936; Cirkusová příšera, 1938; Dar | ||
| + | krve, 1940; Papírový andělíček, 1940; Matčiny ruce, 1940; Děvče z automatu. | ||
| + | Románek života, 1941. Povídky: Genius ohava. Jeho ošklivý život a příšerná | ||
| + | smrt. Povídka napsaná v půlhodině, 1929 (přepracováno a vydáno jako Valerie | ||
| + | Melaniová, 1947); Slepý harmonikář, 1942; Srdce na dlani. Povídka o pracovitém člověku, 1942; Oživené úhory. Povídka z naší vesnice, 1943; Plamen | ||
| + | života. Hornická povídka, 1944; Havířova dcera. Povídka z hornického života, | ||
| + | 1944; Světová vzpoura pilotů a zánik světa, 1947; Oko za dvě oči, 1948. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 2/1, s. 111–112 (se soupisem díla, literatury a pseudonymů); | ||
| + | I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 87; | ||
| + | Salon, příloha Práva 6. 4. 2006; http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy (stav | ||
| + | k 20. 8. 2019). | ||
| + | |||
| + | Šárka Novotná | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 51: | ||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
| + | [[Kategorie:Předklášteří]] | ||
[[Kategorie:1950]] | [[Kategorie:1950]] | ||
| + | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
Aktuální verze z 18. 5. 2022, 13:55
| Metoděj HAVLÍČEK | |
 | |
| Narození | 27.7.1893 |
|---|---|
| Místo narození | Předklášteří (u Tišnova) |
| Úmrtí | 7.10.1950 |
| Místo úmrtí | Ostrava |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 349 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59148 |
HAVLÍČEK, Metoděj, * 27. 7. 1893 Předklášteří (u Tišnova), † 7. 10. 1950 Ostrava, úředník, novinář, spisovatel
Syn nádeníka. Po vypuknutí první světové války 1915 navzdory zdravotní nezpůsobilosti narukoval k vojenské službě. 1916 na italské frontě utrpěl zranění a 1918 byl jako částečný invalida propuštěn. Po vyhlášení ČSR se stal funkcionářem Družiny československých válečných poškozenců a od 1919 nastoupil jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Na Těšínsku se zúčastnil plebiscitu a pracoval jako tajemník sdružených organizací invalidů a předsedal dozorčí radě Záložního a obchodního družstva válečných poškozenců, přičemž se dostával do sporů s místními orgány sociální péče. Na Ostravsku ve dvacátých letech vydával a redigoval regionální nezávislé listy, v nichž soustavně hájil zájmy válečných invalidů: mj. Karvinské listy (1924–25), Moravskoslezský týdeník Náš cíl (1925), Moravskoslezské noviny (1925–29) a Novojičínské noviny (1929). Později redigoval Moravskoslezské slovo v Ostravě.
Jeho literární tvorba, především sociální prózy s utopickými a fantastickými prvky, je poznamenána senzačností, složitými kombinacemi, didaktičností a sentimentalitou. Objevují se v ní většinou zmrzačení a trpící lidé, které H. v životě poznal. Vybízel k trpělivosti a solidaritě. Publikoval též básně (např. Na křižovatkách smrti, 1945) a beletrizované texty (V terezínské pevnosti a na Pankráci, 1945; Hrdinové velké doby, 1947), v nichž znovu sledoval bolestné osudy poznamenané válkou. Podepisoval se též pseudonymy Metoděj H.-Tišnovský, Fred Stolský, Adolf Reclík-Fremanský, Metolík Kylof.
D: romány: Jedovatý muž. Kontury utopického románu, 1932; Gumová pevnost, 1935; Maminko, proč nepřicházíš?, 1936; Cirkusová příšera, 1938; Dar krve, 1940; Papírový andělíček, 1940; Matčiny ruce, 1940; Děvče z automatu. Románek života, 1941. Povídky: Genius ohava. Jeho ošklivý život a příšerná smrt. Povídka napsaná v půlhodině, 1929 (přepracováno a vydáno jako Valerie Melaniová, 1947); Slepý harmonikář, 1942; Srdce na dlani. Povídka o pracovitém člověku, 1942; Oživené úhory. Povídka z naší vesnice, 1943; Plamen života. Hornická povídka, 1944; Havířova dcera. Povídka z hornického života, 1944; Světová vzpoura pilotů a zánik světa, 1947; Oko za dvě oči, 1948.
L: LČL 2/1, s. 111–112 (se soupisem díla, literatury a pseudonymů); I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 87; Salon, příloha Práva 6. 4. 2006; http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy (stav k 20. 8. 2019).
Šárka Novotná
