FILSAK Karel 10.10.1917-1.7.2000

Karel FILSAK
Narození	10.10.1917
Místo narození	Jindřichův Hradec
Úmrtí	1.7.2000
Povolání	74- Architekt
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 200
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67179

FILSAK, Karel, * 10. 10. 1917 Jindřichův Hradec, † 1. 7. 2000, architekt

Syn stavebního podnikatele Josefa F. Po maturitě si zapsal architekturu na ČVUT, studia přerušila druhá světová válka, během níž byl 1939–42 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen- Oranienburg. Od 1943 pracoval v ateliéru J. Gočára. 1944 se oženil s Evou, roz. Protivenskou (1922–1993), lékařkou rentgenoložkou. Po válce školu dokončil (Ing. 1947) a krátce byl na ČVUT asistentem O. Starého a A. Mikuškovice. 1949 nastoupil do ateliéru J. Havlíčka ve Stavoprojektu Praha, 1954 si otevřel vlastní ateliér. 1957–60 působil v ateliéru n. p. Konstruktiva, odkud přešel do projekční kanceláře Československých aerolinií (1960–67). Na sklonku šedesátých let si, podobně jako K. Prager, založil vlastní ateliér ve Sdružení projektových ateliérů a od 1971 pod hlavičkou Projektového ústavu výstavby hl. m. Prahy (ateliér Epsilon). 1974 odešel do důchodu, dále se však věnoval projektování a přednášel. Na F. realizacích sedmdesátých a osmdesátých let se podílel i jeho syn Karel F. ml. (* 1944). F. získal 1997 cenu Obce architektů za celoživotní tvorbu.

Většinu staveb provedl s jedním nebo více spoluautory. K jeho prvním realizacím (pod vlivem Havlíčkovým) patřily věžové domy v Kladně-Rozdělově (1952–54) či škola v Ostravě-Hrabové. Spolu s dalšími architekty (K. Bubeníčkem, J. Loudou, J. Šrámkem aj.) se záhy od funkcionalismu přiklonil k moderní architektuře obdobné brutalismu s typickým využíváním drsných betonových povrchů. F. tvorbu inspirovali zejména architekti Le Corbusier a L.¨Mies van der Rohe. Během šedesátých let pracoval na zakázkách pro ministerstvo zahraničních věcí, např. na budovách velvyslanectví v Pekingu (1961), Brasílii (1962–65; organicky začleněno do Niemeyerova a Costova konceptu tzv. nové metropole), Dillí (1967–69) či později v Káhiře (1980, s V. Tomsem; dominantou je třináctipatrový obytný dům). Podílel se na vybudování československé stálé mise při OSN v Ženevě (1969). Po celém světě realizoval kanceláře pro Československé aerolinie. F. vedl také kolektiv architektů, který 1968 navrhl budovu letiště Praha-Ruzyně.

Od konce šedesátých let se pak více uplatnil zejména v Praze, kde pracoval na architektonickém řešení hotelu Intercontinental na Starém Městě (1967–73), administrativní budovy v Holešovicích či Barrandovského mostu (1983–88, s K. Filsakem ml.), ve své době nejrozsáhlejšího projektu svého druhu v Československu. Podílel se na rekonstrukci Benešovy vily v Sezimově Ústí nebo paláce SIA v Praze. Méně se prosadil jako urbanista: s K. Pragerem provedl urbanistickou studii prostoru Karlín-Těšnov v Praze, v padesátých letech spolupracoval na regulačním plánu pro Jindřichův Hradec. Pro jeho projekty byla typická umělecká výzdoba, k níž využíval děl O. Zoubka, S. Libenského, J. Brychtové, L. Čepeláka nebo E. Kmentové.

L: http://www.archiweb.cz; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 193; ČBS, s. 145; Tomeš 1, s. 316; Toman D, s. 54; SČSVU 2, s. 249–250; NEČVU 1, s. 179; Kdo je kdo – architektura, 2000, s. 56.

Jiří Martínek

• 

  Hotel InterContinental (architekti: Karel Filsak, Jaroslav Švec, Karel Bubeníček a kol.)