FANDERLIK Milota 12.7.1905-16.1.1999: Porovnání verzí
(FANDERLÍK_Milota_12.7.1905-16.1.1999) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Milota | | jméno = Milota FANDERLIK | ||
| obrázek = | | obrázek = Fanderlik Milota portret.jpg | ||
| datum narození = 12.7.1905 | | datum narození = 12.7.1905 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 16.1.1999 | | datum úmrtí = 16.1.1999 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Hradec Králové | ||
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista<br />35- Odborník sklářství nebo keramiky<br />61- Pedagog<br /> | ||
35- Odborník sklářství nebo keramiky | | jiná jména = | ||
61- Pedagog | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 67 | ||
}} | |||
'''FANDERLIK, Milota,''' ''* 12. 7. 1905 Praha, † 16. 1. 1999 Hradec Králové, chemik, sklářský odborník, skautský činovník'' | |||
Prvorozený syn Vladimíra F. (1877–1956) a Elsy, roz. Gollerové | |||
(1874–1968), pěvkyně a klavíristky, která se věnovala | |||
dívčímu skautingu. Pravnuk Jana Helceleta, bratr Velena | |||
F. (1907–1985). | |||
Absolvoval České státní gymnázium v Brně Na Poříčí, vystudoval | |||
techniku a 1929 získal titul inženýra chemie. 1926–30 | |||
byl asistentem Ústavu fyzikální chemie u J. Baborovského. | |||
Poté se věnoval výrobě fotoemulzí v Táboře, kde se seznámil | |||
s Boženou Hadravovou, s níž se oženil 1934. Vychovali spolu | |||
syny Ivana a Radovana. Rodina se odstěhovala do Zlína, | |||
kde 1934–35 F. pracoval ve výzkumných laboratořích firmy | |||
Baťa. 1935 odešel do silikátové laboratoře Sklářského ústavu | |||
v Hradci Králové, tam vedl fyzikálně-chemické laboratoře. | |||
Od 1942 byl vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích | |||
u Kyjova. 1946 obhájil doktorát technických věd, 1947 | |||
se habilitoval a 1950 byl jmenován profesorem technologie | |||
skla na VŠT v Brně. Od 1963 přednášel na liberecké Vysoké | |||
škole strojní a textilní (VŠST). 1980 odešel do důchodu. F. se | |||
podílel na vydávání odborných sklářských a chemických periodik | |||
i na zavádění nových postupů do sklářské praxe. 1965 | |||
obdržel Řád práce za celoživotní dílo pro sklářský průmysl, | |||
1984 Štolbovu medaili VŠCHT v Praze, 1985 Čestnou medaili | |||
rektora liberecké VŠST. 1997 byl jmenován čestným členem | |||
České společnosti chemické. | |||
K jeho zálibám patřil skauting. Inspirován otcem, podobně | |||
jako bratr Velen, projevil o něj zájem už před první světovou | |||
válkou. Rodina byla ovlivněna Svojsíkovými ''Základy junáctví''. | |||
1919 se oba sourozenci přihlásili do 2. brněnského oddílu, | |||
1925 absolvovali Elstnerovu lesní školu (LŠ) u Mnichova | |||
Hradiště, o rok později se stali instruktory na LŠ u Lukova. | |||
Po konci druhé světové války F. začal organizovat hradecké | |||
skautské hnutí a uvedl v činnost LŠ Jiráskovy oblasti. 1947 | |||
absolvoval kurz Wood Badge v Gilwellu u Londýna a získal | |||
titul Deputy Camp Chief for Czechoslovakia s právem pořádat | |||
gilwellské kurzy a udělovat Wood Badge. 1968 se opět | |||
významně podílel na obnově českého skautingu a byl zvolen | |||
místonáčelníkem chlapeckého kmene Junáka. Získal řadu | |||
skautských vyznamenání. Amatérsky se věnoval hudbě, hrál | |||
na klavír, violoncello a u táborových ohňů na skautských výpravách | |||
na flétnu či pikolu. | |||
'''D:''' Rádce, 1947; Rozbory sklářské (s O. Přidalem a Z. Schaeferem), 1949; | |||
Sklářské praktikum, 1951; Vady skla, 1963; Struktura skel, 1971. | |||
'''L:''' ČBS, s. 136; Tomeš 1, s. 299; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, | |||
s. 183; Prof. Ing. Dr. M. F. – 80 let, in: Sklářské listy, 1985, s. 186; A. G. | |||
Pokorný, M. F. – profesor sklářství a skautská legenda, in: Události na VUT | |||
v Brně 9, 1999, č. 4, s. 22; http://encyklopedie.brna.cz (heslo); R. Šantora – | |||
V. Nosek – S. Janov – V. Dostál, Skautské století, 2012, passim. | |||
Václav Nosek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádek 23: | Řádek 75: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1999]] | [[Kategorie:1999]] | ||
[[Kategorie:Hradec Králové]] | |||
Aktuální verze z 23. 3. 2020, 09:38
| Milota FANDERLIK | |
 | |
| Narození | 12.7.1905 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 16.1.1999 |
| Místo úmrtí | Hradec Králové |
| Povolání |
3- Chemik nebo alchymista 35- Odborník sklářství nebo keramiky 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 67 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69137 |
FANDERLIK, Milota, * 12. 7. 1905 Praha, † 16. 1. 1999 Hradec Králové, chemik, sklářský odborník, skautský činovník
Prvorozený syn Vladimíra F. (1877–1956) a Elsy, roz. Gollerové (1874–1968), pěvkyně a klavíristky, která se věnovala dívčímu skautingu. Pravnuk Jana Helceleta, bratr Velena F. (1907–1985).
Absolvoval České státní gymnázium v Brně Na Poříčí, vystudoval techniku a 1929 získal titul inženýra chemie. 1926–30 byl asistentem Ústavu fyzikální chemie u J. Baborovského. Poté se věnoval výrobě fotoemulzí v Táboře, kde se seznámil s Boženou Hadravovou, s níž se oženil 1934. Vychovali spolu syny Ivana a Radovana. Rodina se odstěhovala do Zlína, kde 1934–35 F. pracoval ve výzkumných laboratořích firmy Baťa. 1935 odešel do silikátové laboratoře Sklářského ústavu v Hradci Králové, tam vedl fyzikálně-chemické laboratoře. Od 1942 byl vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. 1946 obhájil doktorát technických věd, 1947 se habilitoval a 1950 byl jmenován profesorem technologie skla na VŠT v Brně. Od 1963 přednášel na liberecké Vysoké škole strojní a textilní (VŠST). 1980 odešel do důchodu. F. se podílel na vydávání odborných sklářských a chemických periodik i na zavádění nových postupů do sklářské praxe. 1965 obdržel Řád práce za celoživotní dílo pro sklářský průmysl, 1984 Štolbovu medaili VŠCHT v Praze, 1985 Čestnou medaili rektora liberecké VŠST. 1997 byl jmenován čestným členem České společnosti chemické.
K jeho zálibám patřil skauting. Inspirován otcem, podobně jako bratr Velen, projevil o něj zájem už před první světovou válkou. Rodina byla ovlivněna Svojsíkovými Základy junáctví. 1919 se oba sourozenci přihlásili do 2. brněnského oddílu, 1925 absolvovali Elstnerovu lesní školu (LŠ) u Mnichova Hradiště, o rok později se stali instruktory na LŠ u Lukova. Po konci druhé světové války F. začal organizovat hradecké skautské hnutí a uvedl v činnost LŠ Jiráskovy oblasti. 1947 absolvoval kurz Wood Badge v Gilwellu u Londýna a získal titul Deputy Camp Chief for Czechoslovakia s právem pořádat gilwellské kurzy a udělovat Wood Badge. 1968 se opět významně podílel na obnově českého skautingu a byl zvolen místonáčelníkem chlapeckého kmene Junáka. Získal řadu skautských vyznamenání. Amatérsky se věnoval hudbě, hrál na klavír, violoncello a u táborových ohňů na skautských výpravách na flétnu či pikolu.
D: Rádce, 1947; Rozbory sklářské (s O. Přidalem a Z. Schaeferem), 1949; Sklářské praktikum, 1951; Vady skla, 1963; Struktura skel, 1971.
L: ČBS, s. 136; Tomeš 1, s. 299; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183; Prof. Ing. Dr. M. F. – 80 let, in: Sklářské listy, 1985, s. 186; A. G. Pokorný, M. F. – profesor sklářství a skautská legenda, in: Události na VUT v Brně 9, 1999, č. 4, s. 22; http://encyklopedie.brna.cz (heslo); R. Šantora – V. Nosek – S. Janov – V. Dostál, Skautské století, 2012, passim.
Václav Nosek