EISNER z Eisensteinu Václav Ignác 1.9.1793-9.9.1881: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(EISSNER_von_Eisenste_Wenzel_1.9.1793-9.9.1881)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Wenzel EISSNER von Eisenste
| jméno = Václav Ignác EISNER z Eisensteinu
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1.9.1793
| datum narození = 1.9.1793
| místo narození =  
| místo narození = Čestín u Kutné Hory
| datum úmrtí = 9.9.1881
| datum úmrtí = 9.9.1881
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Prčice u Benešova
| povolání = 44- Právník
| povolání = 44- Právník


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Wenzel EISSNER von Eisenste
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564
}}
 
'''EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác''' ''(též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik''
 
Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů
a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka
Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské
univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně
jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství
a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory
pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor
všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného
práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků.
Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství
akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa
v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice,
Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny,
Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka
(1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským
poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou
tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu
gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský
ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na
svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný
velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával
1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi.
Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti,
vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista,
opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná
hrobka je na pražských Olšanech.
 
'''L:''' DUK 3, rejstřík; Lišková, s. 59;M. Navrátil, Almanach sněmu království
Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.; P. Mašek, Modrá krev: minulost
a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž,
Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti
1, 2008, s. 209;M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho
sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007,
T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269.
 
'''P:''' NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217; Archiv hl. m. Prahy, Magistrát,
PSK 1830–1; SOA Praha, Velkostatek Filipov; Velkostatek Polní Voděrady.
 
Miloš Hořejš
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:1793]]
[[Kategorie:1793]]
[[Kategorie:Čestín]]
[[Kategorie:1881]]
[[Kategorie:1881]]
[[Kategorie:Prčice]]

Aktuální verze z 31. 10. 2019, 12:18

Václav Ignác EISNER z Eisensteinu
Narození 1.9.1793
Místo narození Čestín u Kutné Hory
Úmrtí 9.9.1881
Místo úmrtí Prčice u Benešova
Povolání 44- Právník
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76245

EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác (též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik

Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků. Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice, Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny, Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka (1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával 1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi. Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti, vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista, opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná hrobka je na pražských Olšanech.

L: DUK 3, rejstřík; Lišková, s. 59;M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.; P. Mašek, Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 209;M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269.

P: NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217; Archiv hl. m. Prahy, Magistrát, PSK 1830–1; SOA Praha, Velkostatek Filipov; Velkostatek Polní Voděrady.

Miloš Hořejš