EISNER z Eisensteinu Václav Ignác 1.9.1793-9.9.1881: Porovnání verzí
(EISSNER_von_Eisenste_Wenzel_1.9.1793-9.9.1881) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Václav Ignác EISNER z Eisensteinu | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.9.1793 | | datum narození = 1.9.1793 | ||
| místo narození = | | místo narození = Čestín u Kutné Hory | ||
| datum úmrtí = 9.9.1881 | | datum úmrtí = 9.9.1881 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Prčice u Benešova | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564 | ||
}} | |||
'''EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác''' ''(též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik'' | |||
Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů | |||
a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka | |||
Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské | |||
univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně | |||
jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství | |||
a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory | |||
pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor | |||
všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného | |||
práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků. | |||
Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství | |||
akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa | |||
v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice, | |||
Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny, | |||
Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka | |||
(1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským | |||
poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou | |||
tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu | |||
gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský | |||
ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na | |||
svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný | |||
velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával | |||
1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi. | |||
Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti, | |||
vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista, | |||
opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná | |||
hrobka je na pražských Olšanech. | |||
'''L:''' DUK 3, rejstřík; Lišková, s. 59;M. Navrátil, Almanach sněmu království | |||
Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.; P. Mašek, Modrá krev: minulost | |||
a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž, | |||
Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti | |||
1, 2008, s. 209;M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho | |||
sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, | |||
T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269. | |||
'''P:''' NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217; Archiv hl. m. Prahy, Magistrát, | |||
PSK 1830–1; SOA Praha, Velkostatek Filipov; Velkostatek Polní Voděrady. | |||
Miloš Hořejš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
[[Kategorie:1793]] | [[Kategorie:1793]] | ||
[[Kategorie:Čestín]] | |||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
[[Kategorie:Prčice]] |
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 12:18
Václav Ignác EISNER z Eisensteinu | |
Narození | 1.9.1793 |
---|---|
Místo narození | Čestín u Kutné Hory |
Úmrtí | 9.9.1881 |
Místo úmrtí | Prčice u Benešova |
Povolání | 44- Právník |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76245 |
EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác (též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik
Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků. Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice, Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny, Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka (1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával 1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi. Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti, vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista, opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná hrobka je na pražských Olšanech.
L: DUK 3, rejstřík; Lišková, s. 59;M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.; P. Mašek, Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 209;M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269.
P: NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217; Archiv hl. m. Prahy, Magistrát, PSK 1830–1; SOA Praha, Velkostatek Filipov; Velkostatek Polní Voděrady.
Miloš Hořejš