EGKH Hungersbach Otto Honorius 29.5.1675-30.4.1748: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(EGKH_Otto_Honorius_29.5.1675-30.4.1748)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Otto Honorius EGKH
| jméno = Otto Honorius EGKH Hungersbach
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 29.5.1675
| datum narození = 29.5.1675
| místo narození = Šoproň
| místo narození = Šoproň (Maďarsko)
| datum úmrtí = 30.4.1748
| datum úmrtí = 30.4.1748
| místo úmrtí = Olomouc
| místo úmrtí = ?Olomouc
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Otto Honorius EGKH
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 532
}}
 
'''EGKH Hungersbach, Otto Honorius''' ''(též Enricus), * 29. 5. 1675 Šoproň (Maďarsko), † 30. 4. 1748 Olomouc ?, světící biskup''
 
Jako místo narození bývá chybně uváděn Prešpurk (nynější
Bratislava). Byl bratrem olomouckého biskupa Leopolda E.
(1696–1760). Nižší studia absolvoval na univerzitě v Olomouci,
trienální studia 1694–97 v Římě jako člen Collegia
Germanika. 1698 se stal nesídelním, 1706 sídelním kanovníkem
v Olomouci. V kariéře postupoval: 1717 prelát – scholastik,
1729 jmenování Benediktem XIII. světícím biskupem
a biskupem thermopylským (téhož roku byl vysvěcen), volba
prelátem – proboštem, a tedy i brněnským arcijáhnem 1730.
V době nemoci olomouckého biskupa a kardinála Wolfganga
Hanibala Schrattenbacha ho E. zastupoval ve všech biskupských
funkcích, např. 1732 při korunovaci milostného obrazu
Panny Marie na poutním místě na Svatém Kopečku u Olomouce.
V Dubu nad Moravou, jiném významném poutním
místě, dal 1733 pořídit sousoší sv. Floriána a 1739–40 sousoší
sv. Jana Nepomuckého a v tamním kostele posvětil oltář anděla
strážce a odkázal tomuto místu hedvábné, bohatě zdobené
mešní roucho. Byl pochován v kryptě olomoucké katedrály.
 
'''L:''' E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis 1803,
Berlin 1990, s. 88; R. Zuber, Osudy moravské církve v 18. století, 1987,
s. 158–165.
 
Miloš Kouřil
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:1675]]
[[Kategorie:1675]]
[[Kategorie:Šoproň]]
[[Kategorie:Šoproň]]
[[Kategorie:1748]]
[[Kategorie:1748]]
[[Kategorie:Olomouc]]
[[Kategorie:Olomouc]]

Aktuální verze z 31. 10. 2019, 10:43

Otto Honorius EGKH Hungersbach
Narození 29.5.1675
Místo narození Šoproň (Maďarsko)
Úmrtí 30.4.1748
Místo úmrtí ?Olomouc
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 532
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78866

EGKH Hungersbach, Otto Honorius (též Enricus), * 29. 5. 1675 Šoproň (Maďarsko), † 30. 4. 1748 Olomouc ?, světící biskup

Jako místo narození bývá chybně uváděn Prešpurk (nynější Bratislava). Byl bratrem olomouckého biskupa Leopolda E. (1696–1760). Nižší studia absolvoval na univerzitě v Olomouci, trienální studia 1694–97 v Římě jako člen Collegia Germanika. 1698 se stal nesídelním, 1706 sídelním kanovníkem v Olomouci. V kariéře postupoval: 1717 prelát – scholastik, 1729 jmenování Benediktem XIII. světícím biskupem a biskupem thermopylským (téhož roku byl vysvěcen), volba prelátem – proboštem, a tedy i brněnským arcijáhnem 1730. V době nemoci olomouckého biskupa a kardinála Wolfganga Hanibala Schrattenbacha ho E. zastupoval ve všech biskupských funkcích, např. 1732 při korunovaci milostného obrazu Panny Marie na poutním místě na Svatém Kopečku u Olomouce. V Dubu nad Moravou, jiném významném poutním místě, dal 1733 pořídit sousoší sv. Floriána a 1739–40 sousoší sv. Jana Nepomuckého a v tamním kostele posvětil oltář anděla strážce a odkázal tomuto místu hedvábné, bohatě zdobené mešní roucho. Byl pochován v kryptě olomoucké katedrály.

L: E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis 1803, Berlin 1990, s. 88; R. Zuber, Osudy moravské církve v 18. století, 1987, s. 158–165.

Miloš Kouřil