HÁJEK František 12.6.1920-25.1.1993: Porovnání verzí
(HÁJEK_František_12.6.1920-0.0.0) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 12.6.1920 | | datum narození = 12.6.1920 | ||
| místo narození = Postoloprty | | místo narození = Postoloprty | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 25.1.1993 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 57- Sociolog | | povolání = 57- Sociolog<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 78 | |||
}} | |||
'''HÁJEK, František''', ''* 12. 6. 1920 Postoloprty, † 25. 1. 1993 Praha, sociolog'' | |||
Maturoval 1940 na reálném gymnáziu v Lounech. Za války pracoval v technické profesi. 1945–48 studoval filozofii a sociologii na Filozofické fakultě UK v Praze, doktorát ze sociologie obhájil u J. Krále. Od 1947 učil na středních školách, 1961–63 působil jako odborný pracovník ve Výzkumném ústavu pedagogickém, 1963–70 odborný asistent marxismu-leninismu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. 1968 obhájil kandidátskou disertaci (CSc.), 1971 se stal zástupcem vedoucího katedry filozofie na FF UK, 1972/73 zástupce ředitele Ústavu marxismu-leninismu UK, 1973–85 zástupce vedoucího katedry filozofie FF UK, od 1974 docent, od 1980 profesor. Proděkanem FF UK pro vědecko-výchovnou činnost byl 1980–84. Do důchodu odešel 1986. | |||
Jeho kariéra je spojena s obdobím tzv. normalizace. Ve vedení katedry filozofie zastupoval děkana fakulty V. Rába a fakticky ji řídil; hájil v mezích možnosti pracovníky postižené nižšími stranickými tresty, zastával se zájmů posluchačů. V základním kurzu sociologie, který přednášel, se opíral o tradici českého sociologického myšlení. S povinnou kritikou seznamoval studenty s učením T. G. Masaryka, E. Beneše, E. Chalupného, A. I. Bláhy a J. Krále, ale také J. Pekaře či J. Slavíka. V součinnosti s profesorem F. Zichem se snažil rozvíjet autentické pojetí sociologie jako interdisciplinárního oboru poznání. Vědecky se orientoval zejména na sociologii výchovy, jejímž průkopníkem se stal v návaznosti na příspěvky F. Kahudy a K. Gally. Po nástupu nového vedení fakulty (A. Vaněk, J. Mužík, Z. Munclinger) odešel do penze. | |||
'''D:''' Úvod do sociologie vzdělání a vědy (s M. Nártou), 1970; Soudobé problémy americké a západoevropské školy, 1971; Historická genese. Sociologie a filosofie výchovy a vzdělání, 1973. | |||
'''L:''' A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů, 1986, s. 46; Tomeš 1, s. 397. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:57- Sociolog]] | [[Kategorie:57- Sociolog]] | ||
| Řádek 20: | Řádek 29: | ||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
[[Kategorie:Postoloprty]] | [[Kategorie:Postoloprty]] | ||
[[Kategorie:1993]] | |||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 13. 3. 2020, 10:58
| František HÁJEK | |
 | |
| Narození | 12.6.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Postoloprty |
| Úmrtí | 25.1.1993 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
57- Sociolog 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 78 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135415 |
HÁJEK, František, * 12. 6. 1920 Postoloprty, † 25. 1. 1993 Praha, sociolog
Maturoval 1940 na reálném gymnáziu v Lounech. Za války pracoval v technické profesi. 1945–48 studoval filozofii a sociologii na Filozofické fakultě UK v Praze, doktorát ze sociologie obhájil u J. Krále. Od 1947 učil na středních školách, 1961–63 působil jako odborný pracovník ve Výzkumném ústavu pedagogickém, 1963–70 odborný asistent marxismu-leninismu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. 1968 obhájil kandidátskou disertaci (CSc.), 1971 se stal zástupcem vedoucího katedry filozofie na FF UK, 1972/73 zástupce ředitele Ústavu marxismu-leninismu UK, 1973–85 zástupce vedoucího katedry filozofie FF UK, od 1974 docent, od 1980 profesor. Proděkanem FF UK pro vědecko-výchovnou činnost byl 1980–84. Do důchodu odešel 1986.
Jeho kariéra je spojena s obdobím tzv. normalizace. Ve vedení katedry filozofie zastupoval děkana fakulty V. Rába a fakticky ji řídil; hájil v mezích možnosti pracovníky postižené nižšími stranickými tresty, zastával se zájmů posluchačů. V základním kurzu sociologie, který přednášel, se opíral o tradici českého sociologického myšlení. S povinnou kritikou seznamoval studenty s učením T. G. Masaryka, E. Beneše, E. Chalupného, A. I. Bláhy a J. Krále, ale také J. Pekaře či J. Slavíka. V součinnosti s profesorem F. Zichem se snažil rozvíjet autentické pojetí sociologie jako interdisciplinárního oboru poznání. Vědecky se orientoval zejména na sociologii výchovy, jejímž průkopníkem se stal v návaznosti na příspěvky F. Kahudy a K. Gally. Po nástupu nového vedení fakulty (A. Vaněk, J. Mužík, Z. Munclinger) odešel do penze.
D: Úvod do sociologie vzdělání a vědy (s M. Nártou), 1970; Soudobé problémy americké a západoevropské školy, 1971; Historická genese. Sociologie a filosofie výchovy a vzdělání, 1973.
L: A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů, 1986, s. 46; Tomeš 1, s. 397.
Martin Kučera