GEISLER Jan 24.6.1869-31.12.1953: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 591 | |||
}} | }} | ||
'''GEISLER, Jan''' ''(též Jan Method), * 24. 6. 1869 Kokory (u Přerova), † 31. 12. 1953 Ostrava, podnikatel v průmyslu kamene'' | |||
Myška 2, s. | |||
Syn vlasteneckého učitele a regenschoriho Antonína G. a Anny, | |||
roz. Kretschmerové; bratr kněze Jindřicha (1849–1927), advokáta | |||
Antonína (1862–1909) a lékaře Josefa (1866–1936). | |||
Po studiích G. nastoupil do kamenouhelného těžařstva Bergbaugesellschaft | |||
V. Vondráček & Co. v Ostravě, které tehdy | |||
vlastnilo rozsáhlé dolové pole v Ostravě-Mariánských Horách | |||
s velkým dolem Ignát (po 1948 důl Jan Šverma). Později pro | |||
společnost pracoval jako tajemník hnědouhelných dolů na Sokolovsku | |||
a Karlovarsku. Na přelomu století cestoval po Rusku, | |||
Sibiři a Mongolsku; postřehy z cest publikoval v ''Národní politice'', na cestách se zajímal o geologii a těžbu nerostů. | |||
Po návratu z Ruska založil se stavitelem F. Srnou Akciovou | |||
společnost drobových lomů Geisler & Srna, a. s., se sídlem | |||
v Ostravě, která se stala jedním z největších producentů kameniva | |||
a kamenných výrobků na Moravě. Firma vyráběla drcené | |||
kamenivo v lomech u Hrabůvky a Výklek poblíž Olomouce | |||
(dnes oboje Českomoravský štěrk / Heidelberger Zement) | |||
a Milotova (opuštěno). G. otevřel velké žulové lomy v Žulové | |||
a Černé Vodě na Jesenicku, kde těžil materiál na výrobu dlažebních | |||
kostek, dlažby, obkladů, desek a dalších kamenických | |||
prvků, a přikoupil i další závody v Čechách. G. v ní vlastnil až | |||
čtyřicetiprocentní podíl a zasloužil se o další rozvoj, před krizí | |||
1929 měla až devět set zaměstnanců. | |||
Po Mnichovu byly v odstoupeném území žulové lomy Geisler & Srna | |||
začleněny do společnosti Friedeberger Granit AG. | |||
Podnikání v oboru se však G. nevzdal a soustředil se na zbylé | |||
lomy v Žumberku (dnes Granita, s. r. o.), Lipnici a Dolním | |||
Městě (Granit Lipnice, s. r. o.) na Vysočině; vlastnil je až | |||
do 1948, kdy byl jeho podnik znárodněn. | |||
Kromě podnikání se G. angažoval i ve veřejné sféře. Po vyhlášení | |||
republiky 1918 se stal místopředsedou správní komise | |||
Moravské Ostravy, později i prvním náměstkem a finančním | |||
referentem města Ostravy, kde se zasloužil o vybudování nové | |||
ostravské radnice. Byl také předsedou Svazu majitelů kamenolomů | |||
na Moravě a Slezsku, dále Občanské záložny v Ostravě, | |||
předsedou průmyslové sekce a místopředsedou OŽK v Olomouci. | |||
Zásadně se zasloužil o výstavbu dunajsko-oderského | |||
průplavu, od 1922 stál v čele Vodohospodářského svazu pro | |||
povodí Odry (až do jeho likvidace za okupace 1940). Jako místopředseda | |||
Společnosti dunajsko-oderského průplavu opatřil | |||
pro tento projekt značné finanční částky. S manželkou Annou, | |||
roz. Heimovou, měl syny Čestmíra (* 1921) a Vladimíra | |||
(1926–1939). | |||
'''L:''' Album representantů, s. 222, 944–945; Národní listy 24. 4. 1939; J. G., | |||
místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu osmdesátníkem, | |||
in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 10, 1949, č. 4–5, s. 112–113; M. Myška, | |||
Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny | |||
XX. století 2, 2008, s. 94–95; Slezsko 11 (23), s. 40–41. | |||
'''P:''' ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Kokory, inv. č. 7263 (1844–1879), | |||
s. 144. | |||
Martin Přibil | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Aktuální verze z 29. 11. 2019, 16:59
| Jan GEISLER | |
 | |
| Narození | 24.6.1869 |
|---|---|
| Místo narození | Kokory (u Přerova) |
| Úmrtí | 31.12.1953 |
| Místo úmrtí | Ostrava |
| Povolání |
36- Ostatní průmyslová odvětví 29- Stavař |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 591 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133563 |
GEISLER, Jan (též Jan Method), * 24. 6. 1869 Kokory (u Přerova), † 31. 12. 1953 Ostrava, podnikatel v průmyslu kamene
Syn vlasteneckého učitele a regenschoriho Antonína G. a Anny, roz. Kretschmerové; bratr kněze Jindřicha (1849–1927), advokáta Antonína (1862–1909) a lékaře Josefa (1866–1936). Po studiích G. nastoupil do kamenouhelného těžařstva Bergbaugesellschaft V. Vondráček & Co. v Ostravě, které tehdy vlastnilo rozsáhlé dolové pole v Ostravě-Mariánských Horách s velkým dolem Ignát (po 1948 důl Jan Šverma). Později pro společnost pracoval jako tajemník hnědouhelných dolů na Sokolovsku a Karlovarsku. Na přelomu století cestoval po Rusku, Sibiři a Mongolsku; postřehy z cest publikoval v Národní politice, na cestách se zajímal o geologii a těžbu nerostů. Po návratu z Ruska založil se stavitelem F. Srnou Akciovou společnost drobových lomů Geisler & Srna, a. s., se sídlem v Ostravě, která se stala jedním z největších producentů kameniva a kamenných výrobků na Moravě. Firma vyráběla drcené kamenivo v lomech u Hrabůvky a Výklek poblíž Olomouce (dnes oboje Českomoravský štěrk / Heidelberger Zement) a Milotova (opuštěno). G. otevřel velké žulové lomy v Žulové a Černé Vodě na Jesenicku, kde těžil materiál na výrobu dlažebních kostek, dlažby, obkladů, desek a dalších kamenických prvků, a přikoupil i další závody v Čechách. G. v ní vlastnil až čtyřicetiprocentní podíl a zasloužil se o další rozvoj, před krizí 1929 měla až devět set zaměstnanců.
Po Mnichovu byly v odstoupeném území žulové lomy Geisler & Srna začleněny do společnosti Friedeberger Granit AG. Podnikání v oboru se však G. nevzdal a soustředil se na zbylé lomy v Žumberku (dnes Granita, s. r. o.), Lipnici a Dolním Městě (Granit Lipnice, s. r. o.) na Vysočině; vlastnil je až do 1948, kdy byl jeho podnik znárodněn.
Kromě podnikání se G. angažoval i ve veřejné sféře. Po vyhlášení republiky 1918 se stal místopředsedou správní komise Moravské Ostravy, později i prvním náměstkem a finančním referentem města Ostravy, kde se zasloužil o vybudování nové ostravské radnice. Byl také předsedou Svazu majitelů kamenolomů na Moravě a Slezsku, dále Občanské záložny v Ostravě, předsedou průmyslové sekce a místopředsedou OŽK v Olomouci. Zásadně se zasloužil o výstavbu dunajsko-oderského průplavu, od 1922 stál v čele Vodohospodářského svazu pro povodí Odry (až do jeho likvidace za okupace 1940). Jako místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu opatřil pro tento projekt značné finanční částky. S manželkou Annou, roz. Heimovou, měl syny Čestmíra (* 1921) a Vladimíra (1926–1939).
L: Album representantů, s. 222, 944–945; Národní listy 24. 4. 1939; J. G., místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu osmdesátníkem, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 10, 1949, č. 4–5, s. 112–113; M. Myška, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století 2, 2008, s. 94–95; Slezsko 11 (23), s. 40–41.
P: ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Kokory, inv. č. 7263 (1844–1879), s. 144.
Martin Přibil