ADLOVÁ Věra 22.7.1919-28.7.1999: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Věra ADLOVÁ | | jméno = Věra ADLOVÁ | ||
| obrázek = | | obrázek = Adlova Vera portret.jpg | ||
| datum narození = 22.7.1919 | | datum narození = 22.7.1919 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 43 | |||
}} | }} | ||
'''ADLOVÁ, Věra (roz. Studená), | '''ADLOVÁ, Věra''' ''(roz. Studená),'' ''* 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka'' | ||
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském | Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském | ||
klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na | klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické | ||
fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých | fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých | ||
škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města | škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města | ||
Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul | Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul | ||
PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu | PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu | ||
ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. | ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku ''Svět'' ''sovětů''. | ||
Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky | Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky | ||
(1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka | (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka | ||
| Řádek 29: | Řádek 30: | ||
V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých | V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých | ||
spisovatelů. | spisovatelů. | ||
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na | Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na | ||
antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou | antologii latinské poezie ''Med a'' ''hořec'' (1942), historickou | ||
prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let | prózou ''Vestonie'' (1946) a románem ze života meziválečných studentů ''Život,'' ''který jsme'' ''milovali'' (1948). Od šedesátých let | ||
se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž | se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž | ||
sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především | sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především | ||
ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže | ženských hrdinek (''Výprodej'' ''spravedlivých'', 1966, ''Růže'' | ||
z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, | ''z Flander'', 1976, ''Trpká'' ''vůně'' ''podzimu'', 1983, ''Má drahá…'', | ||
1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych | 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči ''Říkáte,'' ''abych'' | ||
věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj | ''věřil?'' (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj | ||
dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné | dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné | ||
byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro | byly její dívčí romány (''Mirka to'' ''ví nejlíp,'' 1964, ''Blues pro'' | ||
Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií | ''Alexandru'', 1966, ''Safari styl,'' 1995) s výstižnou psychologií | ||
postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry | postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry | ||
Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý | Wieckové-Schumannové ''Jarní'' ''symfonie'' (1973), méně zdařilý | ||
byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila | byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila | ||
několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny. | několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy ''Proměny''. | ||
'''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n. | '''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n. | ||
| Řádek 52: | Řádek 54: | ||
'''P:''' LA PNP Praha. | '''P:''' LA PNP Praha. | ||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/388613 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jan Novotný, Martin Kučera | Jan Novotný, Martin Kučera | ||
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 06:29
| Věra ADLOVÁ | |
 | |
| Narození | 22.7.1919 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 28.7.1999 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 43 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38875 |
ADLOVÁ, Věra (roz. Studená), * 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka Adlu, s nímž 1952–55 žila v SSSR a působila v československém vysílání moskevského rozhlasu. 1955–58 se stala redaktorkou Melantrichu, 1958–60 Státního nakladatelství politické literatury, 1960–75 Albatrosu, kde byla 1964–67 tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy a 1972–75 šéfredaktorkou. V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých spisovatelů.
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.
D: soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.
L: Čeští spisovatelé 20. století, s. 13n.; SČS 1, s. 14n.; Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, s. 28n.
P: LA PNP Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jan Novotný, Martin Kučera