HANYK Jaroslav 29.3.1900-16.7.1988: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 29.3.1900 | | datum narození = 29.3.1900 | ||
| místo narození = Záchlumí (u Žamberka) | | místo narození = Záchlumí (u Žamberka) | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 16.7.1988 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
|citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 220-221 | |||
}} | }} | ||
'''HANYK, Jaroslav''', ''* 29. 3. 1900 Záchlumí (u Žamberka), † 16. 7. 1988 Brno, konstruktér, pedagog'' | |||
Maturoval 1917 na vyšší reálce v Kostelci nad Orlicí, 1917–23 | |||
studoval elektrotechnické oddělení odboru strojního inženýrství na ČVUT v Praze (Ing.). 1923 byl zaměstnán jako výpočtář elektrických strojů ve firmě Elektromotor Svět v Brně-Židenicích. 1923–24 absolvoval vojenskou prezenční službu. | |||
1924 nastoupil do Škodových závodů v Plzni a pracoval zde | |||
postupně jako konstruktér, výpočtář, projektant, provozní inženýr a jako technický vedoucí oddělení elektrických vozidel. | |||
1954 přešel do Výzkumného ústavu dopravního v Praze, kde | |||
působil ve funkcích vedoucího výzkumné skupiny elektrické | |||
trakce a později vedoucího výzkumné skupiny automatizace | |||
v železniční dopravě a současně jako náměstek ředitele ústavu | |||
pro výzkum. V oboru elektrické trakce dosáhl významných | |||
úspěchů, zejména ve vývoji elektrických lokomotiv E 499.0 | |||
a E 499.1. Pracoval na vývoji trolejbusů 1Tr až 7Tr, motorových vozů M 222.0, M 230.0, M 232.0, M 242.0, M 274.0, | |||
akumulátorových lokomotiv E 417.0, E 222.0, E 202.0 ad. | |||
Podílel se na vývoji tramvají pro Prahu, Brno, Plzeň, Jihlavu, Ústí nad Labem, Bělehrad, Suboticu, Varšavu a Lodž. | |||
Úzce spolupracoval na projektech elektrizace varšavského | |||
uzlu a pražské podzemní dráhy. Od 1951 externě vyučoval na | |||
Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni a na ČVUT. | |||
Přednášel také na Vysoké škole dopravní v Praze, po jejím přeložení do Žiliny tam od 1961 zastupoval profesora, 1965 byl | |||
jmenován profesorem oboru elektrická trakce a elektroenergetika. Věnoval se konstrukci elektromotorů a elektrických | |||
vozidel. S katedrou elektrické trakce a energetiky spolupracoval i po odchodu do důchodu 1971 a přednášel na seminářích určených posluchačům elektrotechniky v dopravním | |||
inženýrství. Působil ve významných funkcích: 1948–52 byl | |||
pověřencem pro vývoj elektrické dopravy v národním kovoprůmyslu, členem vědecko-technické rady ministra dopravy, | |||
vědecké rady projektově-konstrukčního vývojového pracoviště | |||
lokomotivního hospodářství a elektrotechniky ministerstva | |||
dopravy a hodnotitelské komise pro elektrické lokomotivy československé státní zkušební komise č. 223. Místopředsedou odborné skupiny pro elektrickou trakci ČSVTS se stal | |||
1957. Pracoval v redakční radě časopisu ''Železniční technika''. | |||
Získal (1939) první cenu za nejlepší technickou knihu Masarykovy akademie práce (se spoluautory J. Bílkem a J. Jansou: | |||
''Elektrisace našich drah'', 1939), 1955 Čestné uznání ministra | |||
strojírenství za vzorné splnění pracovního úkolu Elektrická | |||
univerzální lokomotiva E 499.0 a 1956 Řád práce, který byl | |||
udělen kolektivu pracovníků pod jeho vedením za dokončení vývoje lokomotivy E 499.0. Byl autorem sedmi patentů | |||
a osmi zlepšovacích návrhů z oboru konstrukce vozidel s elektrickou trakcí. Často publikoval v odborném tisku, především | |||
v ''Elektrotechnickém obzoru'' nebo ve francouzském ''La traction électrique''. Jako československý delegát komise pro elektrickou | |||
trakci se účastnil mezinárodních vědeckých konferencí International Electrotechnical Commission 1926, 1956, 1958. Byl | |||
ženatý s Marií, roz. Absolonovou (* 1902), v manželství se | |||
narodila dcera Hana (* 1936). | |||
'''D:''' výběr: Velkoměstská doprava osobní (pouliční dráha a trolejbusy), | |||
in: Automobil a železnice 1938, s. 171–180; Instruktáže o zařízeních hlavních elektrických drah 2. Elektrická lokomotiva řady E 499.0 (s M. Opialem | |||
a S. Pejšem), 1954; Elektrotechnologie, 1956; Provozní zkušenosti s novou | |||
elektrickou lokomotivou řadu E 499.0, in: Strojírenství v železniční dopravě | |||
1956, s. 3; Zkušenosti z elektrického provozu našich železnic, in: Seminární | |||
přednášky z elektrické vozby, 1956, s. 91–131; Elektrická trakce v železniční | |||
dopravě, 1959, s. 122–143; Elektrická trakce francouzských železnic stejnosměrnou proudovou soustavou 1500 V, in: Soudobé otázky elektrické vozby | |||
v průmyslové městské a železniční dopravě, 1959, s. 123–153. | |||
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 238; ESL 2, s. 228; J. Paleček, | |||
Prof. Ing. J. H. – významný konstruktér elektrických vozidel a pedagog VŠD, | |||
in: VLI. sešit katedry elektrotechniky, 2012; BLS 3, s. 355 (s další literaturou). | |||
'''P:''' Archiv Žilinské univerzity, Žilina, osobní spis. | |||
Petr Kašing | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
Řádek 16: | Řádek 73: | ||
[[Kategorie:Záchlumí]] | [[Kategorie:Záchlumí]] | ||
[[Kategorie:1986]] | [[Kategorie:1986]] | ||
[[Kategorie:Brno]] |
Verze z 24. 2. 2021, 07:57
Jaroslav HANYK | |
Narození | 29.3.1900 |
---|---|
Místo narození | Záchlumí (u Žamberka) |
Úmrtí | 16.7.1988 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 220-221 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=66989 |
HANYK, Jaroslav, * 29. 3. 1900 Záchlumí (u Žamberka), † 16. 7. 1988 Brno, konstruktér, pedagog
Maturoval 1917 na vyšší reálce v Kostelci nad Orlicí, 1917–23 studoval elektrotechnické oddělení odboru strojního inženýrství na ČVUT v Praze (Ing.). 1923 byl zaměstnán jako výpočtář elektrických strojů ve firmě Elektromotor Svět v Brně-Židenicích. 1923–24 absolvoval vojenskou prezenční službu. 1924 nastoupil do Škodových závodů v Plzni a pracoval zde postupně jako konstruktér, výpočtář, projektant, provozní inženýr a jako technický vedoucí oddělení elektrických vozidel. 1954 přešel do Výzkumného ústavu dopravního v Praze, kde působil ve funkcích vedoucího výzkumné skupiny elektrické trakce a později vedoucího výzkumné skupiny automatizace v železniční dopravě a současně jako náměstek ředitele ústavu pro výzkum. V oboru elektrické trakce dosáhl významných úspěchů, zejména ve vývoji elektrických lokomotiv E 499.0 a E 499.1. Pracoval na vývoji trolejbusů 1Tr až 7Tr, motorových vozů M 222.0, M 230.0, M 232.0, M 242.0, M 274.0, akumulátorových lokomotiv E 417.0, E 222.0, E 202.0 ad. Podílel se na vývoji tramvají pro Prahu, Brno, Plzeň, Jihlavu, Ústí nad Labem, Bělehrad, Suboticu, Varšavu a Lodž. Úzce spolupracoval na projektech elektrizace varšavského uzlu a pražské podzemní dráhy. Od 1951 externě vyučoval na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni a na ČVUT. Přednášel také na Vysoké škole dopravní v Praze, po jejím přeložení do Žiliny tam od 1961 zastupoval profesora, 1965 byl jmenován profesorem oboru elektrická trakce a elektroenergetika. Věnoval se konstrukci elektromotorů a elektrických vozidel. S katedrou elektrické trakce a energetiky spolupracoval i po odchodu do důchodu 1971 a přednášel na seminářích určených posluchačům elektrotechniky v dopravním inženýrství. Působil ve významných funkcích: 1948–52 byl pověřencem pro vývoj elektrické dopravy v národním kovoprůmyslu, členem vědecko-technické rady ministra dopravy, vědecké rady projektově-konstrukčního vývojového pracoviště lokomotivního hospodářství a elektrotechniky ministerstva dopravy a hodnotitelské komise pro elektrické lokomotivy československé státní zkušební komise č. 223. Místopředsedou odborné skupiny pro elektrickou trakci ČSVTS se stal 1957. Pracoval v redakční radě časopisu Železniční technika. Získal (1939) první cenu za nejlepší technickou knihu Masarykovy akademie práce (se spoluautory J. Bílkem a J. Jansou: Elektrisace našich drah, 1939), 1955 Čestné uznání ministra strojírenství za vzorné splnění pracovního úkolu Elektrická univerzální lokomotiva E 499.0 a 1956 Řád práce, který byl udělen kolektivu pracovníků pod jeho vedením za dokončení vývoje lokomotivy E 499.0. Byl autorem sedmi patentů a osmi zlepšovacích návrhů z oboru konstrukce vozidel s elektrickou trakcí. Často publikoval v odborném tisku, především v Elektrotechnickém obzoru nebo ve francouzském La traction électrique. Jako československý delegát komise pro elektrickou trakci se účastnil mezinárodních vědeckých konferencí International Electrotechnical Commission 1926, 1956, 1958. Byl ženatý s Marií, roz. Absolonovou (* 1902), v manželství se narodila dcera Hana (* 1936).
D: výběr: Velkoměstská doprava osobní (pouliční dráha a trolejbusy), in: Automobil a železnice 1938, s. 171–180; Instruktáže o zařízeních hlavních elektrických drah 2. Elektrická lokomotiva řady E 499.0 (s M. Opialem a S. Pejšem), 1954; Elektrotechnologie, 1956; Provozní zkušenosti s novou elektrickou lokomotivou řadu E 499.0, in: Strojírenství v železniční dopravě 1956, s. 3; Zkušenosti z elektrického provozu našich železnic, in: Seminární přednášky z elektrické vozby, 1956, s. 91–131; Elektrická trakce v železniční dopravě, 1959, s. 122–143; Elektrická trakce francouzských železnic stejnosměrnou proudovou soustavou 1500 V, in: Soudobé otázky elektrické vozby v průmyslové městské a železniční dopravě, 1959, s. 123–153.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 238; ESL 2, s. 228; J. Paleček, Prof. Ing. J. H. – významný konstruktér elektrických vozidel a pedagog VŠD, in: VLI. sešit katedry elektrotechniky, 2012; BLS 3, s. 355 (s další literaturou).
P: Archiv Žilinské univerzity, Žilina, osobní spis.
Petr Kašing