HANDZEL Karel 24.10.1885-12.4.1948: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 24.10.1885 | | datum narození = 24.10.1885 | ||
| místo narození = Ostrava | | místo narození = Ostrava | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 12.4.1948 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />64- Překladatel | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | |||
64- Překladatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173-174 | |||
}} | }} | ||
'''HANDZEL, Karel''' ''(též Karel Rafael), * 24. 10. 1885 Ostrava, † 12. 4. 1948 Praha, spisovatel, žurnalista, překladatel'' | |||
Nejstarší ze sedmi dětí důlního strojníka z okolí polské Věličky. Matka pocházela z českého národně uvědomělého prostředí ze slezského Šumbarku (Havířov). 1906 maturoval na ostravském matičním gymnáziu, studium češtiny a němčiny | |||
na české univerzitě v Praze nedokončil a nadále se věnoval | |||
literární práci a žurnalistice. 1912 podnikl cestu do Mnichova a Drážďan, 1914 redigoval ''Studentskou revui'', přispíval do státoprávně pokrokového, realistického a sociálnědemokratického tisku. Za první světové války byl na haličské a italské | |||
frontě, 1915–16 vězněn pro pobuřování. Válečnou zkušenost | |||
poté reflektoval ve svých fejetonech. Po vzniku ČSR byl tajemníkem Národního výboru v Ostravě, redaktorem týdeníku ''Velká Ostrava'' a sociálnědemokratického orgánu ''Duch času''. 1919–23 pracoval jako sekretář spolku Národní divadlo | |||
moravskoslezské a člen frenštátského uměleckého sdružení | |||
Koliba, 1921 redaktor jeho měsíčníku ''Kněhyně'', 1923–26 jeho | |||
jednatel, 1923–38 redaktor vládního deníku ''Československá republika'' (od 1932 s titulem ''Pražské noviny''), 1938–47 redaktor | |||
ČTK, 1947–48 byl členem tiskového oddělení ministerstva informací. | |||
Povídky z ostravského hornického prostředí otiskoval v časopisech a vydal je v několika souborech. Byl ovlivněn názory | |||
svérázného slezského myslitele Františka Tučného a jím založeného sdružení Koliba, které se obracelo pro inspiraci k evropskému východu, k velkomoravským tradicím a lidovému umění. H. naturalistickou prózu ovlivnil M. Gorkij. Vrcholu dosáhl pohádkou o dobrém duchu havířů ''Klimek'' (1920) | |||
a sbírkou povídek ze života ostravských tuláků ''Chachaři'' | |||
(1922). Podnícen svým vysokoškolským profesorem J. Polívkou sbíral a vydával lidové pohádky, pověsti a přísloví z Ostravska a stal se jedním z prvních sběratelů českého hornického folkloru. Před první světovou válkou na sebe upozornil | |||
překlady z polské, ukrajinské, běloruské, slovinské a bulharské | |||
beletrie. Po 1923 ustoupila jeho literární činnost každodenní | |||
žurnalistice, s výjimkou nepříliš zdařilého filmového románku | |||
''Ondruš a Heda'' (1933). Posmrtně vyšlo péčí Artura Závodského z H. pozůstalosti několik lidových vyprávění a soubor | |||
říkadel a přísloví ve dvou svazcích opavského čtvrtletníku | |||
''Radostná země'' (1951, 1954). | |||
'''D:''' výběr: Světélka v přítmí, 1913; Havířské bajky, 1919; Halabačky pro smíšky, 1919. | |||
'''L:''' OSND 2/2, s. 1020; V. Martínek, K. H., in: Slezský sborník 46, 1948, | |||
s. 250–253; A. Závodský, K. H., spisovatel Ostravska, 1954; Ficek 5, s. 51–53; | |||
LČL 2/1, s. 55–56 (s bibliografií a další literaturou); Slezsko 3, s. 47–48 (s další literaturou); Lidová kultura, s. 63–64. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/2e456b94-01bb-4413-9d17-19c1fa2f622d Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] |
Verze z 14. 2. 2021, 08:07
Karel HANDZEL | |
Narození | 24.10.1885 |
---|---|
Místo narození | Ostrava |
Úmrtí | 12.4.1948 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173-174 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46837 |
HANDZEL, Karel (též Karel Rafael), * 24. 10. 1885 Ostrava, † 12. 4. 1948 Praha, spisovatel, žurnalista, překladatel
Nejstarší ze sedmi dětí důlního strojníka z okolí polské Věličky. Matka pocházela z českého národně uvědomělého prostředí ze slezského Šumbarku (Havířov). 1906 maturoval na ostravském matičním gymnáziu, studium češtiny a němčiny na české univerzitě v Praze nedokončil a nadále se věnoval literární práci a žurnalistice. 1912 podnikl cestu do Mnichova a Drážďan, 1914 redigoval Studentskou revui, přispíval do státoprávně pokrokového, realistického a sociálnědemokratického tisku. Za první světové války byl na haličské a italské frontě, 1915–16 vězněn pro pobuřování. Válečnou zkušenost poté reflektoval ve svých fejetonech. Po vzniku ČSR byl tajemníkem Národního výboru v Ostravě, redaktorem týdeníku Velká Ostrava a sociálnědemokratického orgánu Duch času. 1919–23 pracoval jako sekretář spolku Národní divadlo moravskoslezské a člen frenštátského uměleckého sdružení Koliba, 1921 redaktor jeho měsíčníku Kněhyně, 1923–26 jeho jednatel, 1923–38 redaktor vládního deníku Československá republika (od 1932 s titulem Pražské noviny), 1938–47 redaktor ČTK, 1947–48 byl členem tiskového oddělení ministerstva informací.
Povídky z ostravského hornického prostředí otiskoval v časopisech a vydal je v několika souborech. Byl ovlivněn názory svérázného slezského myslitele Františka Tučného a jím založeného sdružení Koliba, které se obracelo pro inspiraci k evropskému východu, k velkomoravským tradicím a lidovému umění. H. naturalistickou prózu ovlivnil M. Gorkij. Vrcholu dosáhl pohádkou o dobrém duchu havířů Klimek (1920) a sbírkou povídek ze života ostravských tuláků Chachaři (1922). Podnícen svým vysokoškolským profesorem J. Polívkou sbíral a vydával lidové pohádky, pověsti a přísloví z Ostravska a stal se jedním z prvních sběratelů českého hornického folkloru. Před první světovou válkou na sebe upozornil překlady z polské, ukrajinské, běloruské, slovinské a bulharské beletrie. Po 1923 ustoupila jeho literární činnost každodenní žurnalistice, s výjimkou nepříliš zdařilého filmového románku Ondruš a Heda (1933). Posmrtně vyšlo péčí Artura Závodského z H. pozůstalosti několik lidových vyprávění a soubor říkadel a přísloví ve dvou svazcích opavského čtvrtletníku Radostná země (1951, 1954).
D: výběr: Světélka v přítmí, 1913; Havířské bajky, 1919; Halabačky pro smíšky, 1919.
L: OSND 2/2, s. 1020; V. Martínek, K. H., in: Slezský sborník 46, 1948, s. 250–253; A. Závodský, K. H., spisovatel Ostravska, 1954; Ficek 5, s. 51–53; LČL 2/1, s. 55–56 (s bibliografií a další literaturou); Slezsko 3, s. 47–48 (s další literaturou); Lidová kultura, s. 63–64.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera