HAVRÁNEK František 13.6.1887-18.12.1964: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.6.1887 | | datum narození = 13.6.1887 | ||
| místo narození = | | místo narození = Čelechovice na Hané (u Prostějova) | ||
| datum úmrtí = 18.12.1964 | | datum úmrtí = 18.12.1964 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Važec (Slovensko) | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />11- Geolog | ||
11- Geolog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 368 | ||
}} | |||
'''HAVRÁNEK, František''', ''* 13. 6. 1887 Čelechovice na Hané (u Prostějova), † 18. 12. 1964 Važec (Slovensko), malíř, grafik, speleolog, publicista'' | |||
Syn továrníka Josefa H. a Františky, roz. Podivinské. Po studiích na výtvarných akademiích ve Vídni, v Mnichově, Paříži, | |||
Londýně, Berlíně a v Drážďanech absolvoval studijní cesty do | |||
Francie, Švýcarska, Polska a Itálie, kde se seznámil s tvorbou | |||
starých mistrů. Studoval také hudbu a filozofii. 1907 navštívil Tatry a o svých dojmech vydal knížku ''Vzpomínky z Tater''. | |||
Vysoké Tatry se vedle Hané a Valašska staly celoživotní inspirací jeho umělecké tvorby, především po vzniku ČSR 1918, | |||
kdy se přestěhoval do liptovské obce Važec. 1921 vytvořil sérii | |||
perokreseb ''Važecké chalupy'', akvarely, oleje, tempery a grafiky, | |||
ve kterých zachytil typickou krajinu (''Na poli'', 1922; ''Pod Kriváňom'', 1924; ''Jeseň vo Važci'', 1928; ''Drevenica vo Važci'', 1930). | |||
V letech 1913–23 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských, podporoval kontakty českých, slovenských | |||
a polských umělců žijících pod Tatrami, 1923 se stal členem | |||
polského výtvarného svazu Sztuka Podhalańska. 1923 se zasloužil o vznik Tovarišstva výtvarných umelcov Tatran (s českými malíři V. Hohausem, J. Jeřábkem, J. Kobzánem a J. Kučerou) a jako jeho člen se podílel na kolektivních výstavách | |||
v Košicích, Ostravě aj. Věnoval se též fotografii, zachovaly | |||
se H. autoportréty ve važeckém kroji, snímky před jeskyní, | |||
u auta a v letadle (vlastnil vyřazený vojenský dvojplošník, pořádal vyhlídkové lety přes Vysoké Tatry). Vzácné jsou především | |||
jeho záběry Važce před a po požáru 1931, při kterém vyhořela takřka celá vesnice, a záběry z Važecké jeskyně a tatranské | |||
přírody (v majetku Podtatranského muzea v Popradu). Některé fotografie byly použity v publikaci M. Hybenové ''Važec v obrazoch'' (2018). Uveřejňoval články o umění a tatranském kraji v časopisech, zasloužil se o vydání monografie Joži Uprky | |||
(1921). Inicioval vybudování výstavního pavilonu na Štrbském Plese (pozdější Tatranská galéria v Novém Smokovci), | |||
sbíral přírodniny, zapisoval lidové písně a obyčeje, projektoval dřevěnou architekturu. Významná byla jeho speleologická | |||
činnost, 1921 objevil, prozkoumal a zpřístupnil prostory ve | |||
Važecké jeskyni (1948–52 byl jejím správcem), výsledky bádání publikoval v knize ''Važecká jeskyně a její kras'' (1933). 1928 | |||
navštívil a orientačně prozkoumal prostory Dobšinské ledové jeskyně a publikoval studii ''Ledová jeskyně dobšinská a můj výzkum její zimotvorné záhady''. | |||
'''L:''' Vysoké Tatry 4, 1965, č. 2, s. 15; 13, 1974, č. 4, s. 30; Výtvarný život 22, | |||
1977, č. 9, s. 35; B. Choma, Hornoliptovský panteón, Liptovský Hrádok 1993, | |||
s. 57n.; Z. Radwańska-Paryska – W. H. Paryski, Wielka encyklopedia tatrzańska, Poronin 1995, s. 402; J. Abelovský – K. Bajcurová, Výtvarná moderna Slovenska, Bratislava 1997, s. 320; I. Bohuš, České stopy ve Vysokých Tatrách 13, | |||
in: Česká beseda 4, 1998, č. 4, s. 11; Slovník výtvarníkov Liptova, Liptovský Mikuláš 2001, s. 41; Tatry 42, 2003, č. 1, s. 30; Podtatranské noviny 48, | |||
2007, č. 26, příloha Ozveny, č. 6, s. 3; OSND 2/2, s. 1054; SBS 2, s. 300–301; | |||
BLS 3, s. 389–390; SČSVU 3, s. 108; Toman 1, s. 309; Slovník historiků | |||
umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 393; https://cs.isabart.org/person/3937 (stav | |||
k 20. 11. 2019). | |||
Anna Šourková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
Řádek 16: | Řádek 53: | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Čelechovice na Hané]] | |||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
[[Kategorie:Važec] | |||
Verze z 2. 3. 2022, 17:48
František HAVRÁNEK | |
Narození | 13.6.1887 |
---|---|
Místo narození | Čelechovice na Hané (u Prostějova) |
Úmrtí | 18.12.1964 |
Místo úmrtí | Važec (Slovensko) |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 11- Geolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 368 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47063 |
HAVRÁNEK, František, * 13. 6. 1887 Čelechovice na Hané (u Prostějova), † 18. 12. 1964 Važec (Slovensko), malíř, grafik, speleolog, publicista
Syn továrníka Josefa H. a Františky, roz. Podivinské. Po studiích na výtvarných akademiích ve Vídni, v Mnichově, Paříži, Londýně, Berlíně a v Drážďanech absolvoval studijní cesty do Francie, Švýcarska, Polska a Itálie, kde se seznámil s tvorbou starých mistrů. Studoval také hudbu a filozofii. 1907 navštívil Tatry a o svých dojmech vydal knížku Vzpomínky z Tater. Vysoké Tatry se vedle Hané a Valašska staly celoživotní inspirací jeho umělecké tvorby, především po vzniku ČSR 1918, kdy se přestěhoval do liptovské obce Važec. 1921 vytvořil sérii perokreseb Važecké chalupy, akvarely, oleje, tempery a grafiky, ve kterých zachytil typickou krajinu (Na poli, 1922; Pod Kriváňom, 1924; Jeseň vo Važci, 1928; Drevenica vo Važci, 1930). V letech 1913–23 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských, podporoval kontakty českých, slovenských a polských umělců žijících pod Tatrami, 1923 se stal členem polského výtvarného svazu Sztuka Podhalańska. 1923 se zasloužil o vznik Tovarišstva výtvarných umelcov Tatran (s českými malíři V. Hohausem, J. Jeřábkem, J. Kobzánem a J. Kučerou) a jako jeho člen se podílel na kolektivních výstavách v Košicích, Ostravě aj. Věnoval se též fotografii, zachovaly se H. autoportréty ve važeckém kroji, snímky před jeskyní, u auta a v letadle (vlastnil vyřazený vojenský dvojplošník, pořádal vyhlídkové lety přes Vysoké Tatry). Vzácné jsou především jeho záběry Važce před a po požáru 1931, při kterém vyhořela takřka celá vesnice, a záběry z Važecké jeskyně a tatranské přírody (v majetku Podtatranského muzea v Popradu). Některé fotografie byly použity v publikaci M. Hybenové Važec v obrazoch (2018). Uveřejňoval články o umění a tatranském kraji v časopisech, zasloužil se o vydání monografie Joži Uprky (1921). Inicioval vybudování výstavního pavilonu na Štrbském Plese (pozdější Tatranská galéria v Novém Smokovci), sbíral přírodniny, zapisoval lidové písně a obyčeje, projektoval dřevěnou architekturu. Významná byla jeho speleologická činnost, 1921 objevil, prozkoumal a zpřístupnil prostory ve Važecké jeskyni (1948–52 byl jejím správcem), výsledky bádání publikoval v knize Važecká jeskyně a její kras (1933). 1928 navštívil a orientačně prozkoumal prostory Dobšinské ledové jeskyně a publikoval studii Ledová jeskyně dobšinská a můj výzkum její zimotvorné záhady.
L: Vysoké Tatry 4, 1965, č. 2, s. 15; 13, 1974, č. 4, s. 30; Výtvarný život 22, 1977, č. 9, s. 35; B. Choma, Hornoliptovský panteón, Liptovský Hrádok 1993, s. 57n.; Z. Radwańska-Paryska – W. H. Paryski, Wielka encyklopedia tatrzańska, Poronin 1995, s. 402; J. Abelovský – K. Bajcurová, Výtvarná moderna Slovenska, Bratislava 1997, s. 320; I. Bohuš, České stopy ve Vysokých Tatrách 13, in: Česká beseda 4, 1998, č. 4, s. 11; Slovník výtvarníkov Liptova, Liptovský Mikuláš 2001, s. 41; Tatry 42, 2003, č. 1, s. 30; Podtatranské noviny 48, 2007, č. 26, příloha Ozveny, č. 6, s. 3; OSND 2/2, s. 1054; SBS 2, s. 300–301; BLS 3, s. 389–390; SČSVU 3, s. 108; Toman 1, s. 309; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 393; https://cs.isabart.org/person/3937 (stav k 20. 11. 2019).
Anna Šourková [[Kategorie:Važec]