Biografický slovník
HELLER Saturnin Ondřej 29.11.1840-18.9.1884: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Saturnin HELLER | + | | jméno = Saturnin Ondřej HELLER |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.11.1840 | | datum narození = 29.11.1840 | ||
| − | | místo narození = Vlašim | + | | místo narození = Vlašim |
| datum úmrtí = 18.9.1884 | | datum úmrtí = 18.9.1884 | ||
| − | | místo úmrtí = Praha | + | | místo úmrtí = Smíchov (Praha) |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 459 |
| + | }} | ||
| + | '''HELLER, Saturnin Ondřej''', ''* 29. 11. 1840 Vlašim, † 18. 9. 1884 Smíchov (Praha), architekt'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny českého vlastence '''Antonína H.''' (* 11. 2. | ||
| + | 1799 Vlašim, † 19. 11. 1870 Vlašim), regenschoriho a řídícího učitele, a Terezie, roz. Pranhoferové. Bratr Ferdinanda H. | ||
| + | (1824–1912) a Serváce Bonifáce H. (1845–1922). Vystudoval | ||
| + | pražskou polytechniku, pod vlivem svého učitele Josefa Zítka | ||
| + | se přiklonil k novorenesanci, kterou jako sloh obhajoval i v teoretických článcích. Praxi získal u Antonína Barvitia a Františka Havla (na stavbě Národního divadla v Praze), pracoval | ||
| + | též pro Společnost Buštěhradské dráhy. Od 1875 měl vlastní | ||
| + | architektonickou kancelář v Praze. 1873 se oženil s Josefou | ||
| + | Schulzovou. Navrhoval zejména úřední budovy, např. radnici | ||
| + | v Lounech (realizována až 1886–87) nebo občanskou záložnu | ||
| + | ve Vysokém Mýtě, včetně škol. H. rodiště mu udělilo čestné občanství za návrh měšťanské školy, který H. vypracoval | ||
| + | bez nároku na honorář. K jeho dalším pracím se řadí činžovní a měšťanské domy v Lounech, Chocni, Chebu aj., mnoho | ||
| + | H. projektů se nerealizovalo. Po otci zdědil hudební nadání | ||
| + | a patřil ke zručným klavíristům. Jako talentovaný výtvarník se | ||
| + | věnoval též kartografii. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Renaissance moderních průčelí našich a vztah její k renaissanci původní, in: | ||
| + | Zprávy SAI 18, 1883, č. 1–2, s. 1–7; Renaissance moderních průčelí našich | ||
| + | a vztah její k renaissanci původní. II. Vliv architektury toskánské, in: tamtéž, | ||
| + | č. 3–4, s. 4–13. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog, in: Národní listy 19. 9. 1884; Světozor 22, 1888, č. 7, s. 109; | ||
| + | OSN 11, s. 71; MSN 3, s. 130; Toman 1, s. 318; Architekti, s. 227; M. Horáček, Přesná renesance v české architektuře 19. století. Dobová diskuse o slohu, | ||
| + | 2012, rejstřík; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 405 (s dalším dílem a literaturou). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Praha, matrika nar. řkt. f. ú. Vlašim 09 (1837–1848), s. 106; AHMP, | ||
| + | Sbírka matrik, signatura SM Z 14, fol. 201. | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Verze z 27. 3. 2022, 10:19
| Saturnin Ondřej HELLER | |
 | |
| Narození | 29.11.1840 |
|---|---|
| Místo narození | Vlašim |
| Úmrtí | 18.9.1884 |
| Místo úmrtí | Smíchov (Praha) |
| Povolání | 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 459 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47206 |
HELLER, Saturnin Ondřej, * 29. 11. 1840 Vlašim, † 18. 9. 1884 Smíchov (Praha), architekt
Pocházel z rodiny českého vlastence Antonína H. (* 11. 2. 1799 Vlašim, † 19. 11. 1870 Vlašim), regenschoriho a řídícího učitele, a Terezie, roz. Pranhoferové. Bratr Ferdinanda H. (1824–1912) a Serváce Bonifáce H. (1845–1922). Vystudoval pražskou polytechniku, pod vlivem svého učitele Josefa Zítka se přiklonil k novorenesanci, kterou jako sloh obhajoval i v teoretických článcích. Praxi získal u Antonína Barvitia a Františka Havla (na stavbě Národního divadla v Praze), pracoval též pro Společnost Buštěhradské dráhy. Od 1875 měl vlastní architektonickou kancelář v Praze. 1873 se oženil s Josefou Schulzovou. Navrhoval zejména úřední budovy, např. radnici v Lounech (realizována až 1886–87) nebo občanskou záložnu ve Vysokém Mýtě, včetně škol. H. rodiště mu udělilo čestné občanství za návrh měšťanské školy, který H. vypracoval bez nároku na honorář. K jeho dalším pracím se řadí činžovní a měšťanské domy v Lounech, Chocni, Chebu aj., mnoho H. projektů se nerealizovalo. Po otci zdědil hudební nadání a patřil ke zručným klavíristům. Jako talentovaný výtvarník se věnoval též kartografii.
D: Renaissance moderních průčelí našich a vztah její k renaissanci původní, in: Zprávy SAI 18, 1883, č. 1–2, s. 1–7; Renaissance moderních průčelí našich a vztah její k renaissanci původní. II. Vliv architektury toskánské, in: tamtéž, č. 3–4, s. 4–13.
L: nekrolog, in: Národní listy 19. 9. 1884; Světozor 22, 1888, č. 7, s. 109; OSN 11, s. 71; MSN 3, s. 130; Toman 1, s. 318; Architekti, s. 227; M. Horáček, Přesná renesance v české architektuře 19. století. Dobová diskuse o slohu, 2012, rejstřík; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 405 (s dalším dílem a literaturou).
P: SOA, Praha, matrika nar. řkt. f. ú. Vlašim 09 (1837–1848), s. 106; AHMP, Sbírka matrik, signatura SM Z 14, fol. 201.
Jiří Martínek
