ANKWICZ ze Skarbek-Posławice Andreas Aloys 23.7.1775-26.3.1838: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(ANKWICZ_ze_Skarbek-P_Ondřej_Alois_23.7.1777-26.3.1838)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Ondřej Alois ANKWICZ ze Skarbek-P
| jméno = Andreas Aloys ANKWICZ,hr. ze Skarbek-Posławice
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.7.1777
| datum narození = 23.7.1775
| místo narození =  
| místo narození = Krakov (Polsko)
| datum úmrtí = 26.3.1838
| datum úmrtí = 26.3.1838
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ondřej Alois ANKWICZ ze Skarbek-P
}}
 
'''ANKWICZ, hr. ze Skarbek-Posławice, Andreas Aloys (též Ondřej Alois),''' ''* 23. 7. 1775 Krakov (Polsko), † 26. 3. 1838 Praha, arcibiskup pražský''
 
Pocházel z bohaté polské šlechtické rodiny, jeho otec byl popraven
za povstání 1794. Studoval práva a teologii v Krakově a ve Vídni. 1810 získal kněžské svěcení a doktorát teologie.
Působil v duchovní správě u sv. Štěpána ve Vídni, dále od
1813 jako sídelní kanovník v Olomouci, kde vedl i teologické
studium. V září 1814 se stal nejprve arcibiskupem ve Lvově,
poté od května 1833 zastával arcibiskupský úřad v Praze.
V září 1833 jej potvrdil papež Řehoř XVI. a nastolen byl
v únoru 1834. Jako lvovský arcibiskup se věnoval organizačním
záležitostem arcidiecéze, podporoval národní školství,
snažil se upevnit kázeň duchovenstva a proslul přísností. Stejně
si počínal i v Praze. Za jeho působení zahájilo 1835 činnost
Dědictví Svatojánské, které si vzalo za cíl vydávání levných
českých katolických knih. V Čechách v této době začaly
pracovat boromejky (Kongregace milosrdných sester sv. Karla
Boromejského), a to ve zdravotnictví a ve výchově. A. korunoval
1836 v Praze císaře Ferdinanda za českého krále a jeho
manželku Marii Annu. Byla to poslední česká královská korunovace.
Zemřel po záchvatu mrtvice a je pohřben v pražské
katedrále sv. Víta.
 
'''L:''' Wurzbach 1, s. 44; OSN 2, s. 396; BOS 1, s. 466n.; ÖBL 1, s. 24; BL 1,
s. 20; PSB 1, s. 115; A. Frind, Die Geschichte der Bischöfe und Erzbischöfe
von Prag, 1873, s. 287n.; K. Borový, Dějiny diecése Pražské, 1874, s. 427n.;
J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, 1993, s. 166; M. M. Buben,
Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 13n.
 
'''P:''' SÚA, Archiv Pražské arcidiecéze I., C 103/3, kart. 2009; tamtéž-Ord.,
A 5–8, A 11, kart. 15–6.
 
Eliška Čáňová
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:1775]]
[[Kategorie:1777]]
[[Kategorie:Krakov]]
[[Kategorie:1838]]
[[Kategorie:1838]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 18. 2. 2016, 08:24

Andreas Aloys ANKWICZ,hr. ze Skarbek-Posławice
Narození 23.7.1775
Místo narození Krakov (Polsko)
Úmrtí 26.3.1838
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39397

ANKWICZ, hr. ze Skarbek-Posławice, Andreas Aloys (též Ondřej Alois), * 23. 7. 1775 Krakov (Polsko), † 26. 3. 1838 Praha, arcibiskup pražský

Pocházel z bohaté polské šlechtické rodiny, jeho otec byl popraven za povstání 1794. Studoval práva a teologii v Krakově a ve Vídni. 1810 získal kněžské svěcení a doktorát teologie. Působil v duchovní správě u sv. Štěpána ve Vídni, dále od 1813 jako sídelní kanovník v Olomouci, kde vedl i teologické studium. V září 1814 se stal nejprve arcibiskupem ve Lvově, poté od května 1833 zastával arcibiskupský úřad v Praze. V září 1833 jej potvrdil papež Řehoř XVI. a nastolen byl v únoru 1834. Jako lvovský arcibiskup se věnoval organizačním záležitostem arcidiecéze, podporoval národní školství, snažil se upevnit kázeň duchovenstva a proslul přísností. Stejně si počínal i v Praze. Za jeho působení zahájilo 1835 činnost Dědictví Svatojánské, které si vzalo za cíl vydávání levných českých katolických knih. V Čechách v této době začaly pracovat boromejky (Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského), a to ve zdravotnictví a ve výchově. A. korunoval 1836 v Praze císaře Ferdinanda za českého krále a jeho manželku Marii Annu. Byla to poslední česká královská korunovace. Zemřel po záchvatu mrtvice a je pohřben v pražské katedrále sv. Víta.

L: Wurzbach 1, s. 44; OSN 2, s. 396; BOS 1, s. 466n.; ÖBL 1, s. 24; BL 1, s. 20; PSB 1, s. 115; A. Frind, Die Geschichte der Bischöfe und Erzbischöfe von Prag, 1873, s. 287n.; K. Borový, Dějiny diecése Pražské, 1874, s. 427n.; J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, 1993, s. 166; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 13n.

P: SÚA, Archiv Pražské arcidiecéze I., C 103/3, kart. 2009; tamtéž-Ord., A 5–8, A 11, kart. 15–6.

Eliška Čáňová

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=ANKWICZ_ze_Skarbek-Posławice_Andreas_Aloys_23.7.1775-26.3.1838&oldid=92016“