BABOROVSKÝ Jiří 28.8.1875-10.10.1946: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BABOROVSKÝ_Jiří_28.8.1875-10.11.1946)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 28.8.1875
| datum narození = 28.8.1875
| místo narození = Březové Hory, o. Příbram
| místo narození = Březové Hory (Příbram)
| datum úmrtí = 10.11.1946
| datum úmrtí = 10.10.1946
| místo úmrtí = Brno
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista
Řádek 12: Řádek 12:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiří BABOROVSKÝ
}}
 
'''BABOROVSKÝ, Jiří,''' ''* 28. 8. 1875 Březové Hory (Příbram), † 10. 10. 1946 Brno, fyzikální chemik, pedagog, odborný spisovatel''
 
Pocházel z rodiny lékárníka. Nejprve studoval na Státním
vyšším reálném gymnáziu v Příbrami, kde 1894 maturoval.
Vstoupil do lékárenské praxe v Broumově a v Praze na Smíchově.
Potom zahájil vysokoškolská studia na pražské UK
– nejprve farmacie (1898 PhMr.) a později chemie. 1900 se
stal asistentem prof. Bohuslava Raýmana, u něho také obhájil
svou doktorskou disertační práci s názvem ''O rychlosti'' ''sulfování''
''některých'' ''sloučenin'' ''aromatických'' (promoce 19. 2. 1902).
Z dalších učitelů formoval B. chemik Otakar Šulc.
 
Svůj zájem o organickou a fyzikální chemii rozšířil B. nejprve
na prázdninovém kursu na univerzitě v Lipsku (1901)
u prof. Wilhelma Ostwalda, pozdějšího laureáta Nobelovy
ceny za výzkum katalýzy. V Lipsku pobyl znovu šest semestrů
(1902–05), kdy se hlavně zaměřil na studium chování hořčíkových
anod. Po návratu do Prahy byl B. ustanoven prvním
docentem fyzikální chemie na Filozofické fakultě UK (14. 9.
1905). Mimořádným profesorem fyzikální chemie na téže fakultě
byl jmenován 17. 10. 1911 s účinností od 1. 11. 1911.
V té době již Bohumil Kužma na c. k. české vysoké škole
technické v Brně formoval odbor chemického inženýrství.
Na této škole byl B. dne 2. 12. 1912 jmenován řádným profesorem
fyzikální chemie (s účinností od 1. 1. 1913) a působil
tam až do 1946. S B. Kužmou odbor dobudoval a vytvořil
vlastní školu, která řešila především otázky hydratace iontů.
Ve dvacátých a třicátých letech se tam stal ředitelem Ústavu
fyzikální chemie, rektorem školy (1920/21, 1923/24) a děkanem
odboru chemického inženýrství (1914/15, 1927/28,
1936/37).
 
Začátek B. vědecké činnosti spadá do období formování fyzikální
chemie jako samostatného oboru, kdy badatelé hledali
v chemických jevech obecnou zákonitost a zaváděli fyzikální
měřicí metody. Po výzkumu završeném obhájením doktorské
disertační práce B. analyzoval kinetiku hydrolýzy sulfonových
kyselin a rychlost redukce železitých iontů ionty jodidovými.
Záhy poté se začal plně věnovat experimentální elektrochemii.
Jeho habilitační práce o chování hořčíkové anody přispěla
k objasnění chemických procesů a poznání produktů
vznikajících při anodické polarizaci hořčíku. Předmětem několika
jeho pojednání se stal elektrolytický superoxid stříbra,
B. zkoumal i hydrataci iontů. Teoreticky a experimentálně
propracoval metodu elektrolytického převodu vody.
 
Bibliografie díla B. čítá na 120 položek, řada jeho prací
doznala mezinárodního ohlasu. Přispíval do ''Ottova'' ''slovníku''
''naučného'', ''Nového'' ''velkého'' ''ilustrovaného'' ''slovníku'' ''naučného''
a do ''Technického'' ''slovníku'' ''naučného''. Podílel se na úpravách
českého chemického názvosloví. 1904 přijal členství v České
společnosti chemické, později založil její odbočku v Brně
a předsedal jí. Československá společnost chemická ho 1935
zvolila svým čestným členem.
 
'''D:''' A. Wagner, Bibliografie prací prof. Dr. J. B., in: Chemické listy pro vědu
a průmysl, 29, 1935, s. 230n.; týž, Literární odkaz prof. Dr. J. B., tamtéž,
41, 1947, s. 94n.; výběr: Fysikální chemie, 1903; Elektrochemie, 1905;
Theoretická a fysikální chemie, 1920, 2. přepracované vydání 1926; Úvod
do theoretické a fysikální chemie, 1928; Všudypřítomné koloidy. Úvod do
fysiky a chemie koloidního stavu, 1944.
 
'''L:''' OSN 28, s. 1142; OSND 1/1, s. 386; MSN 1, s. 345; MČE 1, s. 308;
PSN 1, s. 150; Tomeš 1, s. 36; B. Kužma, Prof. Dr. J. B., in: Chemické listy
pro vědu a průmysl, 29, 1935, s. 225n.; A. Šimek, Vědecké dílo prof. J. B.,
tamtéž, s. 228n.; A. Wagner, Šedesát let prof. dr. J. B., in: Příroda, 28, 1935,
s. 209n.; J. Velíšek, Prof. Dr. J. B. sedmdesátníkem, in: Chemické listy pro
vědu a průmysl, 39, 1945, s. 33n.; M. Kuraš, Prof. B. v očích Zlína, tamtéž,
s. 34n.; J. B. sedmdesátníkem, in: Rovnost 25. 8. 1945, s. 3; nekrology:
Prof. J. B. zemřel, tamtéž, 12. 10. 1946; J. Velíšek, Prof. dr. J. B. mrtev, in:
Svobodné noviny 12. 10. 1946; ek., Umřel nám pan prof. B., tamtéž, s. 5;
jd., Rozloučení s prof. dr. B., tamtéž 17. 5. 1946; Rozloučení s prof. B., in:
Rovnost 18. 10. 1946, s. 5; Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, 71,
1946, s. 22n.; J. Velíšek, Vzpomínka na vědecké dílo prof. B., in: Chemické
listy pro vědu a průmysl, 41, 1947, s. 4n.; O. Viktorin, Vzpomínky na
prof. Dr. J. B., tamtéž, s. 121n.; O. Franěk, Poslední přednáška prof. B., in:
Rovnost 13. 1. 1969; A. Wagner, Sté výročí narození prof. PhDr. J. B., in:
Chemické listy, 69, 1975, s. 1107n.; P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů
české techniky v Brně 1899–1951, diplomová práce, FF MU, 1994.
 
'''P:''' Archiv VUT, osobní spis B 1 (R. Krejčí, M. Čoupková, J. B. 1880–1946
(1975). Inventář fondu. Brno, 2003.
 
Gustav Novotný, Miroslav Novák


== Literatura ==
Churáň, 14; MSN I, 345; MČE I, 308; PSN I, 150; DEV, 386; Čes. biogr. I; OSN Dod I-1, 386; KSN I, 374; OSN 28, 1142; CC, 302; (ČPMF 71/1946, 22; RMP 25 1945-6, 24; RMP 26 1946-7, 57) Folta; D 22-24 (Velíšek nekrol.); (Hájek); Churáň II/1, 22; OB 1, 8; Tomeš I, 36; Příroda, r.19., 1926, s. 23-6;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
Řádek 21: Řádek 104:
[[Kategorie:1- Matematik]]
[[Kategorie:1- Matematik]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1875]]
[[Kategorie:1875]]
[[Kategorie:Březové_Hory]]
[[Kategorie:Příbram]]
[[Kategorie:1946]]
[[Kategorie:1946]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 15. 3. 2016, 13:20

Jiří BABOROVSKÝ
Narození 28.8.1875
Místo narození Březové Hory (Příbram)
Úmrtí 10.10.1946
Místo úmrtí Brno
Povolání

3- Chemik nebo alchymista 2- Fyzik 1- Matematik

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39858

BABOROVSKÝ, Jiří, * 28. 8. 1875 Březové Hory (Příbram), † 10. 10. 1946 Brno, fyzikální chemik, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny lékárníka. Nejprve studoval na Státním vyšším reálném gymnáziu v Příbrami, kde 1894 maturoval. Vstoupil do lékárenské praxe v Broumově a v Praze na Smíchově. Potom zahájil vysokoškolská studia na pražské UK – nejprve farmacie (1898 PhMr.) a později chemie. 1900 se stal asistentem prof. Bohuslava Raýmana, u něho také obhájil svou doktorskou disertační práci s názvem O rychlosti sulfování některých sloučenin aromatických (promoce 19. 2. 1902). Z dalších učitelů formoval B. chemik Otakar Šulc.

Svůj zájem o organickou a fyzikální chemii rozšířil B. nejprve na prázdninovém kursu na univerzitě v Lipsku (1901) u prof. Wilhelma Ostwalda, pozdějšího laureáta Nobelovy ceny za výzkum katalýzy. V Lipsku pobyl znovu šest semestrů (1902–05), kdy se hlavně zaměřil na studium chování hořčíkových anod. Po návratu do Prahy byl B. ustanoven prvním docentem fyzikální chemie na Filozofické fakultě UK (14. 9. 1905). Mimořádným profesorem fyzikální chemie na téže fakultě byl jmenován 17. 10. 1911 s účinností od 1. 11. 1911. V té době již Bohumil Kužma na c. k. české vysoké škole technické v Brně formoval odbor chemického inženýrství. Na této škole byl B. dne 2. 12. 1912 jmenován řádným profesorem fyzikální chemie (s účinností od 1. 1. 1913) a působil tam až do 1946. S B. Kužmou odbor dobudoval a vytvořil vlastní školu, která řešila především otázky hydratace iontů. Ve dvacátých a třicátých letech se tam stal ředitelem Ústavu fyzikální chemie, rektorem školy (1920/21, 1923/24) a děkanem odboru chemického inženýrství (1914/15, 1927/28, 1936/37).

Začátek B. vědecké činnosti spadá do období formování fyzikální chemie jako samostatného oboru, kdy badatelé hledali v chemických jevech obecnou zákonitost a zaváděli fyzikální měřicí metody. Po výzkumu završeném obhájením doktorské disertační práce B. analyzoval kinetiku hydrolýzy sulfonových kyselin a rychlost redukce železitých iontů ionty jodidovými. Záhy poté se začal plně věnovat experimentální elektrochemii. Jeho habilitační práce o chování hořčíkové anody přispěla k objasnění chemických procesů a poznání produktů vznikajících při anodické polarizaci hořčíku. Předmětem několika jeho pojednání se stal elektrolytický superoxid stříbra, B. zkoumal i hydrataci iontů. Teoreticky a experimentálně propracoval metodu elektrolytického převodu vody.

Bibliografie díla B. čítá na 120 položek, řada jeho prací doznala mezinárodního ohlasu. Přispíval do Ottova slovníku naučného, Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného a do Technického slovníku naučného. Podílel se na úpravách českého chemického názvosloví. 1904 přijal členství v České společnosti chemické, později založil její odbočku v Brně a předsedal jí. Československá společnost chemická ho 1935 zvolila svým čestným členem.

D: A. Wagner, Bibliografie prací prof. Dr. J. B., in: Chemické listy pro vědu a průmysl, 29, 1935, s. 230n.; týž, Literární odkaz prof. Dr. J. B., tamtéž, 41, 1947, s. 94n.; výběr: Fysikální chemie, 1903; Elektrochemie, 1905; Theoretická a fysikální chemie, 1920, 2. přepracované vydání 1926; Úvod do theoretické a fysikální chemie, 1928; Všudypřítomné koloidy. Úvod do fysiky a chemie koloidního stavu, 1944.

L: OSN 28, s. 1142; OSND 1/1, s. 386; MSN 1, s. 345; MČE 1, s. 308; PSN 1, s. 150; Tomeš 1, s. 36; B. Kužma, Prof. Dr. J. B., in: Chemické listy pro vědu a průmysl, 29, 1935, s. 225n.; A. Šimek, Vědecké dílo prof. J. B., tamtéž, s. 228n.; A. Wagner, Šedesát let prof. dr. J. B., in: Příroda, 28, 1935, s. 209n.; J. Velíšek, Prof. Dr. J. B. sedmdesátníkem, in: Chemické listy pro vědu a průmysl, 39, 1945, s. 33n.; M. Kuraš, Prof. B. v očích Zlína, tamtéž, s. 34n.; J. B. sedmdesátníkem, in: Rovnost 25. 8. 1945, s. 3; nekrology: Prof. J. B. zemřel, tamtéž, 12. 10. 1946; J. Velíšek, Prof. dr. J. B. mrtev, in: Svobodné noviny 12. 10. 1946; ek., Umřel nám pan prof. B., tamtéž, s. 5; jd., Rozloučení s prof. dr. B., tamtéž 17. 5. 1946; Rozloučení s prof. B., in: Rovnost 18. 10. 1946, s. 5; Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, 71, 1946, s. 22n.; J. Velíšek, Vzpomínka na vědecké dílo prof. B., in: Chemické listy pro vědu a průmysl, 41, 1947, s. 4n.; O. Viktorin, Vzpomínky na prof. Dr. J. B., tamtéž, s. 121n.; O. Franěk, Poslední přednáška prof. B., in: Rovnost 13. 1. 1969; A. Wagner, Sté výročí narození prof. PhDr. J. B., in: Chemické listy, 69, 1975, s. 1107n.; P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899–1951, diplomová práce, FF MU, 1994.

P: Archiv VUT, osobní spis B 1 (R. Krejčí, M. Čoupková, J. B. 1880–1946 (1975). Inventář fondu. Brno, 2003.

Gustav Novotný, Miroslav Novák