BARTYS Matěj 1.2.1693-28.2.1770: Porovnání verzí

	Matěj BARTYS
Narození	1.2.1693
Místo narození	Ostrava
Úmrtí	28.2.1770
Místo úmrtí	Velehrad u Uherského Hradiště
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel 56- Filozof 63- Spisovatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40341

VizuálníWikitext

Verze z 22. 4. 2016, 08:22

BARTYS, Matěj, * 1. 2. 1693 Ostrava, † 28. 2. 1770 Velehrad u Uherského Hradiště, římskokatolický kněz, pedagog

Byl rodákem z Moravské Ostravy. Gymnázium vystudoval v Uherském Hradišti v řádu jezuitů. 1720 byl vysvěcen na kněze. Neznámo kdy vstoupil do řádu cisterciáků. Od 1724 se počal připravovat na dráhu profesora teologie, přesídlil do Prahy a začal vydávat knižně svoje latinská pojednání o filozofii a scholastické teologii. Stal se profesorem a 1727–33 vyučoval v arcibiskupské koleji u Sv. Vojtěcha v Praze. Svou působnost tam završil sepsáním a vydáním nejlepšího a nejznámějšího díla, svého svatojánského kázání Růže nad potoky vod vsazená, bílá i červená aneb Svatý Jan Nepomucký pod spůsobem růže… (1733). V něm se B. projevil jako představitel pozdně barokní homiletiky, obratný stylista ovládající mistrně jak dobově módní veršovou květinovou metaforiku, tak spleť syntakticky dlouhých, nepřehledných souvětí, citací latinských i českých i vkládání veršových vložek. (Ukázku z B. díla vydal roku 1941 Zdeněk Kalista ve výboru České baroko.) B. pak odešel jako farář do Polešovic u Uherského Hradiště, kde působil dva roky do 1735. Tamní kostel oslavil ve svém 1739 vydaném kázání Znamenité Matky chrámu velehradského, znamenitá dcera, chrám polešovský… Z Polešovic byl B. povolán do cisterciáckého kláštera na Velehradě, jehož se stal převorem. Již z prvního roku pobytu tam pochází cyrilometodějsky oslavné kázání Boje štěstí moravského s neštěstím (1735), personifikující dějiny Moravy jako střet štěstí a neštěstí a vrcholící glorifikací velehradského kláštera. 1742–58 spravoval B. řádová panství v Horních Uhrách v Szántó, mezitím se 1755 jako doktor řádu a bývalý rektor koleje u Sv. Bernarda v Praze účastnil vizitační konference v Brně. 1759–63 spravoval klášter v Pásztó, od 1190 patřící cisterciákům a od 1702 sjednocený s velehradským opatstvím. Po návratu z Uher působil B. 1764–68 opět jako převor velehradského opatství. Svá díla podepisoval i Bartis.

L: V. Oehm, Příspěvek ku kazatelské literatuře svatojanské v 18. století, in: Sborník Historického kroužku, 1918; V. Bitnar, in: O českém, baroku slovesném, 1932; M. Kopecký, Cyrilometodějská tradice v starší české literatuře, in: sborník Magna Moravia, 1965; OSN 3, s. 396; Slezsko 3, s. 11n.; Historie. Sborník prací FF Ostravské univerzity, 144/94, č. 2, s. 81n.; Z. Tichá, K zobrazování skutečnosti v české poezii barokní doby, in: sborník O barokní kultuře, 1968; LČL 1, s. 151n. (kde další literatura).

Marcella Husová

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 | obrázek = No male portrait.png
 | datum narození = 1.2.1693
-| místo narození =
+| místo narození = Ostrava
 | datum úmrtí = 28.2.1770
-| místo úmrtí =
+| místo úmrtí = Velehrad u Uherského Hradiště
 | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 - Filozof
@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Matěj BARTYS
+}}
+'''BARTYS, Matěj,''' ''* 1. 2. 1693 Ostrava, † 28. 2. 1770 Velehrad u Uherského Hradiště, římskokatolický kněz, pedagog''
+Byl rodákem z Moravské Ostravy. Gymnázium vystudoval
+v Uherském Hradišti v řádu jezuitů. 1720 byl vysvěcen na
+kněze. Neznámo kdy vstoupil do řádu cisterciáků. Od 1724
+se počal připravovat na dráhu profesora teologie, přesídlil do
+Prahy a začal vydávat knižně svoje latinská pojednání o filozofii a scholastické teologii. Stal se profesorem a 1727–33
+vyučoval v arcibiskupské koleji u Sv. Vojtěcha v Praze. Svou
+působnost tam završil sepsáním a vydáním nejlepšího a nejznámějšího
+díla, svého svatojánského kázání ''Růže'' ''nad potoky''
+''vod'' ''vsazená,'' ''bílá'' ''i červená'' ''aneb'' ''Svatý'' ''Jan'' ''Nepomucký'' ''pod''
+''spůsobem'' ''růže…'' (1733). V něm se B. projevil jako představitel
+pozdně barokní homiletiky, obratný stylista ovládající
+mistrně jak dobově módní veršovou květinovou metaforiku,
+tak spleť syntakticky dlouhých, nepřehledných souvětí, citací
+latinských i českých i vkládání veršových vložek. (Ukázku
+z B. díla vydal roku 1941 Zdeněk Kalista ve výboru ''České''
+''baroko''.) B. pak odešel jako farář do Polešovic u Uherského
+Hradiště, kde působil dva roky do 1735. Tamní kostel oslavil
+ve svém 1739 vydaném kázání ''Znamenité'' ''Matky'' ''chrámu'' ''velehradského,''
+''znamenitá'' ''dcera,'' ''chrám'' ''polešovský…'' Z Polešovic
+byl B. povolán do cisterciáckého kláštera na Velehradě, jehož
+se stal převorem. Již z prvního roku pobytu tam pochází cyrilometodějsky
+oslavné kázání ''Boje'' ''štěstí'' ''moravského'' ''s neštěstím''
+(1735), personifikující dějiny Moravy jako střet štěstí a neštěstí
+a vrcholící glorifikací velehradského kláštera. 1742–58 spravoval B. řádová panství v Horních Uhrách v Szántó,
+mezitím se 1755 jako doktor řádu a bývalý rektor koleje
+u Sv. Bernarda v Praze účastnil vizitační konference v Brně.
+–63 spravoval klášter v Pásztó, od 1190 patřící cisterciákům
+a od 1702 sjednocený s velehradským opatstvím. Po
+návratu z Uher působil B. 1764–68 opět jako převor velehradského
+opatství. Svá díla podepisoval i Bartis.
+'''L:''' V. Oehm, Příspěvek ku kazatelské literatuře svatojanské v 18. století,
+in: Sborník Historického kroužku, 1918; V. Bitnar, in: O českém, baroku
+slovesném, 1932; M. Kopecký, Cyrilometodějská tradice v starší české literatuře,
+in: sborník Magna Moravia, 1965; OSN 3, s. 396; Slezsko 3, s. 11n.;
+Historie. Sborník prací FF Ostravské univerzity, 144/94, č. 2, s. 81n.;
+Z. Tichá, K zobrazování skutečnosti v české poezii barokní doby, in: sborník
+O barokní kultuře, 1968; LČL 1, s. 151n. (kde další literatura).
+Marcella Husová
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 [[Kategorie:56- Filozof]]
 [[Kategorie:63- Spisovatel]]
 [[Kategorie:1693]]
+[[Kategorie:Ostrava]]
 [[Kategorie:1770]]
+[[Kategorie:Velehrad]]