BAUDYŠ Eduard 13.3.1886-26.3.1968: Porovnání verzí
(BAUDYŠ_Eduard_13.3.1886-26.3.1968) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.3.1886 | | datum narození = 13.3.1886 | ||
| místo narození = Hořice | | místo narození = Hořice v Podkrkonoší | ||
| datum úmrtí = 26.3.1968 | | datum úmrtí = 26.3.1968 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BAUDYŠ, Eduard,''' ''* 13. 3. 1886 Hořice v Podkrkonoší, † 26. 3. 1968 Brno, fytopatolog, entomolog, pedagog'' | |||
Po maturitě na reálce v Jičíně 1906 studoval zemědělské inženýrství | |||
na zemědělském odboru ČVUT v Praze. Zároveň | |||
navštěvoval přednášky z přírodopisu a chemie na UK. 1910 | |||
byl promován inženýrem a 1912 doktorem technických | |||
věd. 1913–14 pracoval jako odborný úředník tabákové režie | |||
v bosenském Sarajevu, 1915–20 jako asistent botaniky na | |||
ČVUT a 1917 se habilitoval pro obor fytopatologie. 1920 | |||
přešel do Brna, kde do 1942 stál v čele fytopatologické sekce | |||
Zemských výzkumných ústavů zemědělských. 1923 začal | |||
na brněnské VŠZ přednášet hospodářskou fytopatologii, | |||
1946 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry | |||
zemědělské fytopatologie a entomologie. 1957 odešel do důchodu, | |||
dále však pracoval jako konzultant v oboru ochrany | |||
rostlin. B. se zabýval chorobami a živočišnými škůdci rostlin, | |||
prověřoval aplikaci vhodných ochranných prostředků a zaváděl | |||
do praxe nové ochranářské metody. Specializoval se na | |||
studium rostlinných hálek (cecidií) a v oboru byl uznávaným | |||
odborníkem doma i v zahraničí. Cecidiologické studie vyžadovaly | |||
suverénní znalost domácí flóry a soustavný terénní | |||
průzkum, který B. prováděl déle než půl století. O hálkách | |||
publikoval přes 60 prací, které se týkaly českých zemí i ciziny | |||
(Chorvatsko 1913, Belgie 1925, Nizozemí 1925, Francie | |||
1925, Německo 1925, Jugoslávie 1928, Rakousko 1912, | |||
1915, Polsko 1966). Svými výzkumy se zasloužil o to, že české | |||
země i Slovensko patří k nejlépe prozkoumaným zemím světa v oboru cecidiologie. Pracemi o chorobách a škůdcích | |||
rostlin prakticky pomohl československému zemědělství. | |||
Věnoval se poradenství pro pěstitele, zahradníky, JZD i státní | |||
statky. Dále publikoval několik set vědeckých i populárních | |||
studií z fyziologie rostlin, mykologie, bakteriologie, virologie | |||
i zemědělské entomologie. Podle něho bylo pojmenováno 8 | |||
druhů hub a 6 druhů hmyzu. Byl členem Masarykovy akademie | |||
práce, Zoologicko-botanické společnosti ve Vídni, Československé | |||
botanické společnosti v Praze, Přírodovědeckého | |||
klubu v Praze a Brně, Komise pro přírodovědecký výzkum | |||
Moravy, dopisujícím členem ČSAZ a Linnéovy společnosti | |||
v Lyonu. Za zásluhy o zvelebení zemědělství získal mnohé | |||
pocty a vyznamenání, např. La croix de Chevalier du Mérite | |||
agricole od francouzské vlády. | |||
'''D:''' Nejdůležitější škůdci a choroby ovocného stromoví a ochrana proti nim, | |||
1927; Hospodářská fytopatologie 1–3, 1930–35; Choroby a škůdci pokojových | |||
rostlin, 1936; Význačné choroby a škůdci polních plodin a ochrana | |||
proti nim, 1949; Zemědělská fytopatologie I.–IV. (spoluautor), 1959–62; | |||
soupis prací in: Sborník Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, serie A, | |||
2, 1956, s. 6n.; bibliografie B. prací o hálkách in: R. Rozkošný, Bibliography | |||
of Diptera in Czechoslovakia 1758–1965, 1971, s. 25n.; bibliografie | |||
ochranářských prací: Knihopis české ochrany rostlin za léta 1942–1945, in: | |||
Ochrana rostlin 21, 1948, s. 60n.; Knihopis … 1946 a 1947, in: tamtéž, | |||
s. 83n. | |||
'''L:''' J. Rozsypal, Šedesátiny Prof. Dr. Ing. Ed. B., in: Ochrana rostlin 19–20, | |||
1946–47, s. 146n.; J. Špaček, Prof. Dr. Ing. Ed. B. sedmdesátníkem, in: | |||
Sborník Vysoké školy zemědělsko-lesnické Brno, serie A, 2, 1956, s. 1n.; | |||
B. Jaša, Zahradnické listy 63, 1970, č. 3, s. 70; Z. Čača, Sté výročí narození | |||
prof. B., in: Sborník ÚVTIZ – Ochrana rostlin 22, 1986, s. 81n.; OSND | |||
1/1, s. 486; MSB 1, s. 34; Tomeš 1, s. 59; ČBS, s. 30. | |||
Zdeněk Koleška | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
[[Kategorie:Hořice]] | [[Kategorie:Hořice]] | ||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 6. 5. 2016, 10:03
Eduard BAUDYŠ | |
Narození | 13.3.1886 |
---|---|
Místo narození | Hořice v Podkrkonoší |
Úmrtí | 26.3.1968 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 6- Botanik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40453 |
BAUDYŠ, Eduard, * 13. 3. 1886 Hořice v Podkrkonoší, † 26. 3. 1968 Brno, fytopatolog, entomolog, pedagog
Po maturitě na reálce v Jičíně 1906 studoval zemědělské inženýrství na zemědělském odboru ČVUT v Praze. Zároveň navštěvoval přednášky z přírodopisu a chemie na UK. 1910 byl promován inženýrem a 1912 doktorem technických věd. 1913–14 pracoval jako odborný úředník tabákové režie v bosenském Sarajevu, 1915–20 jako asistent botaniky na ČVUT a 1917 se habilitoval pro obor fytopatologie. 1920 přešel do Brna, kde do 1942 stál v čele fytopatologické sekce Zemských výzkumných ústavů zemědělských. 1923 začal na brněnské VŠZ přednášet hospodářskou fytopatologii, 1946 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry zemědělské fytopatologie a entomologie. 1957 odešel do důchodu, dále však pracoval jako konzultant v oboru ochrany rostlin. B. se zabýval chorobami a živočišnými škůdci rostlin, prověřoval aplikaci vhodných ochranných prostředků a zaváděl do praxe nové ochranářské metody. Specializoval se na studium rostlinných hálek (cecidií) a v oboru byl uznávaným odborníkem doma i v zahraničí. Cecidiologické studie vyžadovaly suverénní znalost domácí flóry a soustavný terénní průzkum, který B. prováděl déle než půl století. O hálkách publikoval přes 60 prací, které se týkaly českých zemí i ciziny (Chorvatsko 1913, Belgie 1925, Nizozemí 1925, Francie 1925, Německo 1925, Jugoslávie 1928, Rakousko 1912, 1915, Polsko 1966). Svými výzkumy se zasloužil o to, že české země i Slovensko patří k nejlépe prozkoumaným zemím světa v oboru cecidiologie. Pracemi o chorobách a škůdcích rostlin prakticky pomohl československému zemědělství. Věnoval se poradenství pro pěstitele, zahradníky, JZD i státní statky. Dále publikoval několik set vědeckých i populárních studií z fyziologie rostlin, mykologie, bakteriologie, virologie i zemědělské entomologie. Podle něho bylo pojmenováno 8 druhů hub a 6 druhů hmyzu. Byl členem Masarykovy akademie práce, Zoologicko-botanické společnosti ve Vídni, Československé botanické společnosti v Praze, Přírodovědeckého klubu v Praze a Brně, Komise pro přírodovědecký výzkum Moravy, dopisujícím členem ČSAZ a Linnéovy společnosti v Lyonu. Za zásluhy o zvelebení zemědělství získal mnohé pocty a vyznamenání, např. La croix de Chevalier du Mérite agricole od francouzské vlády.
D: Nejdůležitější škůdci a choroby ovocného stromoví a ochrana proti nim, 1927; Hospodářská fytopatologie 1–3, 1930–35; Choroby a škůdci pokojových rostlin, 1936; Význačné choroby a škůdci polních plodin a ochrana proti nim, 1949; Zemědělská fytopatologie I.–IV. (spoluautor), 1959–62; soupis prací in: Sborník Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, serie A, 2, 1956, s. 6n.; bibliografie B. prací o hálkách in: R. Rozkošný, Bibliography of Diptera in Czechoslovakia 1758–1965, 1971, s. 25n.; bibliografie ochranářských prací: Knihopis české ochrany rostlin za léta 1942–1945, in: Ochrana rostlin 21, 1948, s. 60n.; Knihopis … 1946 a 1947, in: tamtéž, s. 83n.
L: J. Rozsypal, Šedesátiny Prof. Dr. Ing. Ed. B., in: Ochrana rostlin 19–20, 1946–47, s. 146n.; J. Špaček, Prof. Dr. Ing. Ed. B. sedmdesátníkem, in: Sborník Vysoké školy zemědělsko-lesnické Brno, serie A, 2, 1956, s. 1n.; B. Jaša, Zahradnické listy 63, 1970, č. 3, s. 70; Z. Čača, Sté výročí narození prof. B., in: Sborník ÚVTIZ – Ochrana rostlin 22, 1986, s. 81n.; OSND 1/1, s. 486; MSB 1, s. 34; Tomeš 1, s. 59; ČBS, s. 30.
Zdeněk Koleška