BEČKA Josef 28.3.1894-18.4.1955

Josef BEČKA
Narození	28.3.1894
Místo narození	Praha
Úmrtí	18.4.1955
Místo úmrtí	Praha
Povolání	65- Literární historik, kritik nebo teoretik 55- Jazykovědec 64- Překladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40653

BEČKA, Josef, * 28. 3. 1894 Praha, † 18. 4. 1955 Praha, pedagog, vědecký pracovník, bibliograf, lexikograf, literární historik, překladatel

Narodil se jako syn středoškolského profesora. Školní vzdělání získal v rodišti, maturitu na Akademickém gymnáziu složil 1913. Zapsal se na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a do 1917 tam studoval slavistiku, bohemistiku a komparatistiku, mimo jiné i jako žák Jaroslava Vlčka a Jana Máchala. Již od 1914 časopisecky publikoval, hojně především do počátku čtyřicátých let (ke konci života se stal přispěvatelem více než čtyř desítek odborných časopisů, listů, deníků a sborníků). Za práci Otakar Mokrý, v níž jako literární historik prokázal široké znalosti ve slovanských literaturách, získal 1919 doktorát filozofie. Stal se knihovníkem pražské Univerzitní knihovny, posléze vrchním komisařem knihovní a archivní služby, a počal se věnovat překladům z ruské, sovětské i polské literatury. Překládal ponejvíce ze současné beletrie (Adolf Dygasiński, Michał Choromański, Dimitrij Sergejevič Merežkovskij, Dmitrij Nakisovič Mamin Sibirjak, Nikolaj Aleksejevič Lejkin, Fjodor M. Sologub, Valentin P. Katajev, Lev Nikolajevič Tolstoj, Henryk Sienkiewicz, Jan Parandowski aj.). Od třicátých let psal informativní články a recenze z těchto oblastí slovanských literatur a popularizoval znalosti o nich. Současně pracoval jako bibliograf, 1929 vydal Soupis cizozemských periodik v knihovnách Československé republiky (2 díly, s V. Fochem). Zabýval se literární komparatistikou, zejména ve vztahu česká literatura a literatury slovanské (Polské písemnictví ve světle českých překladů, Slované a svět aj.). Byl autorem také lexikálních příruček, např. Polsky na cesty (1939), Česko-ruského a rusko-českého slovníčku nejobvyklejších slov s mluvnickým přehledem a stručnou konverzací (1945), Kapesního slovníku polsko-českého a česko-polského (1947). Od svého jmenování ředitelem Slovanské knihovny v pražském Klementinu (1939) se překladům věnoval již jen okrajově. Za protektorátu byl přeložen do Pedagogické knihovny Komenského. 1945–49 působil jako ředitel Národní a univerzitní knihovny. 1949 se stal vědeckým pracovníkem Slovanského ústavu ČSAV a do 1951 tam vedl práce na bibliografii slavik (Slavica v české řeči. České překlady ze slovanských jazyků do roku 1860, 1955, kolektivní práce, posmrtně vydaná Česká bibliografie Adama Mickiewicze 1826–1960, 1965 s doplněním M. O. Kremlové). Užíval pseudonym J. Koldun a šifry -fb.-, b., Bka, Bk., JB., J. Bka. Od 1951, po předešlé přednáškové praxi z doby předválečné, zejména na Státních knihovnických kursech při filozofické fakultě, začal přednášet dějiny polské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. 1953 těžce onemocněl. Chorobě podlehl ve věku jedenašedesáti let. Poslední rozloučení s B. se konalo 21. 4. 1955 ve strašnickém krematoriu v Praze.

D: LČL 1, s. 170 (kde soupis díla).

L: Kulturní adresář 1, 1934, 2, 1936; Časopis československých knihovníků 14, 1935, 18, 1938, 20, 1940; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů pro čtenáře novin, 1947, s. 339; KSN 1, s. 466; ČBS, s. 33; MČE 1, s. 389; PSN 1, s. 187; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 15; nekrology: O. Berkopec, in: Knihovna 8, 1955, s. 185; Lidová demokracie 21. 4. 1955; Literární noviny 4, 1955, č. 17, s. 9; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 384; LČL 1, s. 169n.; Tomeš 1, s. 64.

P: Biografický archiv ÚČL.

Marcella Husová