BERNÁŠEK Josef 2.2.1846-26.8.1919: Porovnání verzí
(BERNÁŠEK_Josef_2.2.1846-26.8.1919) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.2.1846 | | datum narození = 2.2.1846 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 26.8.1919 | | datum úmrtí = 26.8.1919 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Karlín (Praha) | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BERNÁŠEK, Josef,''' ''* 2. 2. 1846 Praha, † 26. 8. 1912 Karlín (Praha), kovář, organizátor odborového a dělnického hnutí'' | |||
Otec František B. byl kovářem. Početnou rodinu (B. měl | |||
dalších sedm sourozenců) nedokázal zabezpečit, odešel za | |||
prací do ciziny, kde zmizel. B. získal jen základní vzdělání, | |||
poté se jako otec vyučil kovářem. V povolání byl poměrně | |||
úspěšný, znepokojovaly ho však životní podmínky dělnictva. | |||
Už koncem 60. let 19. století se proto podílel na práci | |||
organizací, které slibovaly jejich zlepšení. Začínal ve svépomocném | |||
spolku F. L. Chleboráda Oul, ten mu však přestal brzy vyhovovat. 1870 byl zvolen do Ústředního výboru | |||
strojnického, který měl charakter odborové organizace, a vedl | |||
úspěšné stávky za zvýšení mezd. V první polovině 70. let | |||
vstoupil do sporů o ''Dělnické'' ''listy'', ve kterých podporoval socialisty | |||
sdružené kolem J. B. Pecky proti J. Barákovi. K dalšímu | |||
prohloubení konfliktů v českém dělnickém hnutí došlo | |||
v souvislosti s tzv. neudörfelským sjezdem 1874, na kterém | |||
byla založena rakouská sociální demokracie. B. podporoval | |||
její program a vyjadřoval to svými příspěvky do dělnického | |||
tisku, zejména do nově založeného časopisu ''Budoucnost''. Zajímal | |||
se o názory K. Marxe a B. Engelse. Přispěl k publikaci | |||
ukázek jejich díla v českých překladech. B. se 1875 oženil | |||
s Marií rozenou Pilařovou. Měli spolu čtyři děti, z nichž se | |||
dospělosti dožily jen dvě. O otcův odkaz pečovala zejména | |||
dcera Božena (provdaná Zítková). B. pokračoval v politické | |||
a spolkové činnosti i po založení rodiny. 1878 byl účastníkem | |||
tzv. břevnovského sjezdu, při kterém se osamostatnila | |||
česká sociální demokracie. Za účast na tomto jednání byl | |||
v lednu 1879 odsouzen na dva měsíce do vězení. Nebyl to | |||
jeho jediný konflikt se státní mocí. 1882 byl souzen v dalším | |||
velkém politickém procesu proti sociálním demokratům. Pro | |||
nedostatek důkazů ho však soud v tomto případě osvobodil. | |||
Vedle činnosti v sociální demokracii se B. věnoval soustavně | |||
práci ve spolcích a v odborových organizacích. Zasloužil se | |||
především o vznik Odborového spolku kovodělníků a jejich | |||
spolupracovníků v Čechách (1892). Na jeho půdě usiloval | |||
o řešení národnostních konfliktů, které ovládaly rakouské | |||
dělnické i odborové hnutí na přelomu 19. a 20. století. Své | |||
životní zkušenosti a zážitky shrnul v rukopisných vzpomínkách, | |||
které vyšly 1957 posmrtně. | |||
'''D:''' Obrázky z prvních dob dělnického hnutí, 1957. | |||
'''L:''' F. Slapnička, J. B., in: tamtéž, s. 5n.; Průkopníci socialismu u nás, 1954, | |||
passim; PSD 1, s. 51; M. Beránková, Tisk pro dělníky a první dělnické časopisy, | |||
1980, 62n. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1846]] | [[Kategorie:1846]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1919]] | [[Kategorie:1919]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 6. 7. 2016, 08:22
| Josef BERNÁŠEK | |
 | |
| Narození | 2.2.1846 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 26.8.1919 |
| Místo úmrtí | Karlín (Praha) |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41226 |
BERNÁŠEK, Josef, * 2. 2. 1846 Praha, † 26. 8. 1912 Karlín (Praha), kovář, organizátor odborového a dělnického hnutí
Otec František B. byl kovářem. Početnou rodinu (B. měl dalších sedm sourozenců) nedokázal zabezpečit, odešel za prací do ciziny, kde zmizel. B. získal jen základní vzdělání, poté se jako otec vyučil kovářem. V povolání byl poměrně úspěšný, znepokojovaly ho však životní podmínky dělnictva. Už koncem 60. let 19. století se proto podílel na práci organizací, které slibovaly jejich zlepšení. Začínal ve svépomocném spolku F. L. Chleboráda Oul, ten mu však přestal brzy vyhovovat. 1870 byl zvolen do Ústředního výboru strojnického, který měl charakter odborové organizace, a vedl úspěšné stávky za zvýšení mezd. V první polovině 70. let vstoupil do sporů o Dělnické listy, ve kterých podporoval socialisty sdružené kolem J. B. Pecky proti J. Barákovi. K dalšímu prohloubení konfliktů v českém dělnickém hnutí došlo v souvislosti s tzv. neudörfelským sjezdem 1874, na kterém byla založena rakouská sociální demokracie. B. podporoval její program a vyjadřoval to svými příspěvky do dělnického tisku, zejména do nově založeného časopisu Budoucnost. Zajímal se o názory K. Marxe a B. Engelse. Přispěl k publikaci ukázek jejich díla v českých překladech. B. se 1875 oženil s Marií rozenou Pilařovou. Měli spolu čtyři děti, z nichž se dospělosti dožily jen dvě. O otcův odkaz pečovala zejména dcera Božena (provdaná Zítková). B. pokračoval v politické a spolkové činnosti i po založení rodiny. 1878 byl účastníkem tzv. břevnovského sjezdu, při kterém se osamostatnila česká sociální demokracie. Za účast na tomto jednání byl v lednu 1879 odsouzen na dva měsíce do vězení. Nebyl to jeho jediný konflikt se státní mocí. 1882 byl souzen v dalším velkém politickém procesu proti sociálním demokratům. Pro nedostatek důkazů ho však soud v tomto případě osvobodil. Vedle činnosti v sociální demokracii se B. věnoval soustavně práci ve spolcích a v odborových organizacích. Zasloužil se především o vznik Odborového spolku kovodělníků a jejich spolupracovníků v Čechách (1892). Na jeho půdě usiloval o řešení národnostních konfliktů, které ovládaly rakouské dělnické i odborové hnutí na přelomu 19. a 20. století. Své životní zkušenosti a zážitky shrnul v rukopisných vzpomínkách, které vyšly 1957 posmrtně.
D: Obrázky z prvních dob dělnického hnutí, 1957.
L: F. Slapnička, J. B., in: tamtéž, s. 5n.; Průkopníci socialismu u nás, 1954, passim; PSD 1, s. 51; M. Beránková, Tisk pro dělníky a první dělnické časopisy, 1980, 62n.
Pavla Vošahlíková