BLATTNÝ Ctibor 8.9.1897-15.12.1978

Ctibor BLATTNÝ
Narození	8.9.1897
Místo narození	Česká Skalice
Úmrtí	15.12.1978
Místo úmrtí	Praha
Povolání	6- Botanik 63- Spisovatel 21- Odborník rostlinné výroby 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41748

BLATTNÝ, Ctibor, * 8. 9. 1897 Česká Skalice, † 15. 12. 1978 Praha, fytopatolog, botanik, rostlinný virolog, entomolog, hudební kritik

Absolvoval 1915 klasické gymnázium v Praze. Po maturitě se zapsal na VŠZ ve Vídni, záhy studium přerušil, narukoval a roky 1915–18 prožil na frontě. 1918–22 studoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT, kde 1923 promoval jako zemědělský inženýr. Současně navštěvoval též Přírodovědeckou fakultu UK. Již během studia se stal asistentem prof. J. Uzla v ústavu zoologie. 1924 obhájil disertaci Roztoči sýroví a byl promován doktorem technických věd. Od mládí měl blízký vztah k entomologii, s bratrem Vladimírem se věnoval sběru hmyzu, především brouků (Coleoptera). Zvláště se začal zajímat o čeleď hmatavců (Pselaphidae) a vypracoval se na výborného znalce a determinátora. Jeho literárně zpracované studie o těchto broucích ze střední a jižní Itálie (1914), Kréty (1916), Sumatry (1926, 1935) a Filipín (1919) vyšly v zahraničních entomologických časopisech. V pražském Národním muzeu provedl 1925 jejich revizi v Helferově entomologické sbírce a zpracoval materiál Pselaphidů sebraný na Cejlonu prof. J. Uzlem. 1924 nastoupil jako odborný pracovník do Ústavu pro ochranu rostlin v Praze, 1939 se stal jeho vedoucím. 1947 na kratší dobu přešel do Výzkumného ústavu chmelařského v Žatci a věnoval se studiu virových chorob chmele a biologii mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata Say), v té době nového a velmi nebezpečného škůdce brambor. 1951 se vrátil do Prahy, aby až do odchodu do důchodu, budoval a vedl nově založené fytopatologické oddělení Ústředního ústavu biologického ČSAV. 1962 byl jmenován ředitelem Ústavu experimentální botaniky ČSAV, odkud po deseti letech práce odešel do důchodu. Obor fytopatologie obsáhl B. v celé teoretické i praktické šíři. Jako první v Čechách zjistil peronosporu chmelovou (Peronoplasmopara humili Miy. et Tak.), která parazituje výhradně na chmelu a při kalamitním rozšíření způsobuje velké ztráty na výnosu i jakosti chmele. Významné byly B. studie o biotopech rakoviny brambor a o virózách. Jako první u nás identifikoval virovou bezsemennost (stolbur) a uveřejnil řadu prací o žloutenkových virech, o koloběhu rostlinných virů v přírodě a o virózách rostlin tajnosnubných a nahosemenných. Ve virologických studiích od 1967 zaměřil pozornost k některým dřevinám (virózy dubu, břízy a borovice lesní – u níž studoval příčiny metlovitosti mladých semenáčků) a virózám vyšších hub. Věnoval se též včelařství, publikoval příspěvky o rostlinách poskytujících obživu včelám (např. Méně známé medonosné rostliny Dobromysl obecná, Popelivka sibiřská, Celík zlatobýl, 1958; Vztahy včel a čmeláků k některým méně známým rostlinám, 1965). Psal také o včelích škůdcích (Wightská nemoc včel, čili acarinosa a roztoči v úle žijící, 1924). Patřil k spoluzakladatelům rostlinolékařské služby ČSR a k autorům většiny návrhů zákonných opatření o ochraně rostlin, tvůrcům směrnic na vymezení sadbových bramborářských oblastí a autorům směrnic pro obnovu českých chmelnic. Publikoval též články a knihu o zahradnictví a ovocnářství. Stal se členem vědeckých rad vysokých škol a výzkumných ústavů, vědeckých společností, čestným doktorem Schillerovy univerzity v Jeně, 1960 řádným členem ČSAV. Byl autorem nebo spoluautorem téměř 1 200 prací, popularizoval vědu také v rozhlase a televizi. Velké úsilí věnoval ochraně a tvorbě životního prostředí, zkušenostmi přispěl při stavbě přehrad na jižní Moravě, navrhl metodiku biologického plánování krajiny a prosazoval biologické hledisko při ochraně přírodních památek. Uskutečnil řadu zahraničních vědeckých cest, a to i mimoevropských (Kuba, Vietnam, Mongolsko, Čína). V mládí se B. zabýval i hudební kritikou. Psal do časopisů Hudba, Dalibor a Tam-Tam příspěvky o hudebních skladatelích. Jako hudební referent publikoval v novinách a sbornících Česká demokracie, Nové Čechy a Václavkově sborníku Fronta 1927. Byl autorem eseje V pozadí hudby (1919). V novinách otiskoval (někdy pod pseudonymem Jan Féher) také své básně, postřehy a fejetony.

D: Studie o puklici švestkové, 1926; Atlas škodlivých činitelů našich ovocných plodin, 1940, 1945; Ochrana zeleniny před škodlivými činiteli, 1948; Sviluška ovocná a mera jabloňová velmi nebezpeční škůdcové ovocných stromů, 1946; soupisy prací in: Československá mykologie 26, 1972, s. 181; Ochrana rostlin 21, 1948, s. 63n.; Ochrana rostlin – Sborník ÚVTI 3, 1967, s. 158n.; tamtéž 8, 1972, s. 150n.; Časopis Československé společnosti entomologické 55, 1958, s. 99n.

L: C. B. in: Živa 5, 1957, s. 200; tamtéž 15, 1967, s. 180; Časopis Československé společnosti entomologické 55, 1958, s. 98n.; Agrochémia 7, 1967, s. 253; Preslia 39, 1967, s. 436n.; Československá mykologie 21, 1967, s. 133n.; tamtéž 26, 1972, s. 179n.; Rostlinná výroba 25, 1979, s. 883n.; VČSAZ 26, 1979, s. 79n.; Koleška 34, s. 18n.; Pazdírek, s. 83; HS 1, s. 105; Tomeš 1, s. 105.

Zdeněk Koleška, Marie Makariusová