BÖHM-ERMOLLI Eduard 12.3.1856-9.12.1941: Porovnání verzí
(BÖHM-Ermolli_Eduard_v._12.2.1856-9.12.1941) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Eduard | | jméno = Eduard BÖHM-ERMOLLI | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12. | | datum narození = 12.3.1856 | ||
| místo narození = Ancona | | místo narození = Ancona (Itálie) | ||
| datum úmrtí = 9.12.1941 | | datum úmrtí = 9.12.1941 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Opava | ||
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BÖHM-ERMOLLI, Eduard''' ''(též ERMOLI), * 12. 3. 1856 Ancona (Itálie), † 9. 12. 1941 Opava, polní maršál'' | |||
Byl synem Georga B. (1813–1893), c. k. majora, a Marie | |||
Josephy Ermolli (1824–1904), dcery milánského stavitele. | |||
Georg B. sloužil jako poddůstojník, po bitvě u Novary byl | |||
1849 povýšen na podporučíka a 1877 odešel do výslužby | |||
v hodnosti majora. 14. 9. 1885 byl povýšen do šlechtického | |||
stavu a své příjmení změnil na B.-E. Rodina se 1859 | |||
přestěhovala ze severní Itálie do Opavy. B.-E. byla předurčena | |||
vojenská dráha. Po studiu na reálné škole v Opavě se | |||
stal posluchačem vojenské kadetní školy v St. Pöltenu. Po | |||
jejím absolvování přešel na Tereziánskou vojenskou akademii | |||
ve Vídni, odkud byl 1875 vyřazen v hodnosti poručíka. | |||
Nastoupil ke 4. dragounskému pluku arcivévody Albrechta | |||
v Ennsu. 1878–79 absolvoval kurs pro důstojníky generálního | |||
štábu na válečné škole. Ze štábu 21. pěší brigády ve | |||
Lvově byl 1880 přijat do generálního štábu. 1884 byl povýšen | |||
na majora a 1894 na plukovníka. 1896 převzal velení | |||
3. hulánského pluku ve slezském Gródku, 1901 velení | |||
16. jezdecké brigády v Prešpurku (Bratislavě) a byl 1903 | |||
povýšen na generálmajora. Od 1905 velel 7. jezdecké divizi | |||
v Krakově a od 1909 tamní 12. pěší divizi. Od 1911 je | |||
uváděn jako velitel 1. armádního sboru, 1912 byl povýšen | |||
do hodnosti generála jezdectva a pod jeho pravomoc velícího | |||
generála v Krakově spadaly i jednotky dislokované na | |||
severní Moravě a v tehdejším Rakouském Slezsku. Od počátku | |||
první světové války byl postaven do čela 2. rakouskouherské | |||
armády. Tato formace bojovala nejprve na frontě | |||
v Srbsku, avšak po vstupu Ruska do války byla převelena | |||
na východní frontu v Haliči. Na konci 1914 vedla ústupové | |||
boje a zastavila se až v podhůří Karpat na dnešní slovensko- | |||
polské hranici. Na jaře 1915 byla přesunuta do Slezska, | |||
odkud společně s německými vojsky zahájila protiofenzivu. | |||
Provedla průlom u Gorlice, 22. 6. 1915 dobyla Lvov a přenesla | |||
boj na ruské území, kde se zakopala. Panující status | |||
quo přerušila až 4. 6. 1916 zahájená ruská tzv. Brusilovova | |||
ofenziva. 2. armáda pod velením B.-E., který byl 11. 5. | |||
1916 povýšen do hodnosti generálplukovníka, ustoupila | |||
i s německými formacemi na předválečnou hranici. Kvůli | |||
značným ztrátám na životech a na materiálu byly síly na východní | |||
frontě reorganizovány. Vznikla nová armádní skupina | |||
tvořená 2. a 3. rakousko-uherskou armádou a německou | |||
jižní armádou s tureckými jednotkami. | |||
B.-E. zasáhl i do dalších bojů. V červenci 1917 vytáhl na | |||
letní ofenzivu proti Rusku. Rakousko-německé linie tehdy | |||
prolomily jednotky Československé střelecké brigády u Zborova, | |||
který se nacházel v úseku 2. armády (35. plzeňského | |||
a 75. jindřichohradeckého pluku). Po tomto nezdaru B.-E. | |||
inicioval přísné vyšetřování, které slídilo po protistátních | |||
živlech v rakousko-uherské armádě. Rusové úspěch nevyužili. | |||
Rakousko-německé síly ruskou armádu v rozkladu zatlačily | |||
a dosáhly mj. černomořského pobřeží. B.-E. byl 28. 7. | |||
1917 dekorován komandérským křížem řádu Marie Terezie | |||
a 17. 8. 1917 povýšen na svobodného pána. V lednu 1918 | |||
obdržel hodnost polního maršála. Od 2. 2. 1918 vedl pochod | |||
po Podolí a po podpisu mírové smlouvy v Brestu Litevském | |||
v březnu 1918 převzala 2. armáda kontrolu jižního úseku | |||
fronty. Od počátku dubna 1918 sloužil jako vrchní velitel | |||
na Ukrajině. Při nové reorganizaci rakousko-uherských vojsk | |||
císař 2. armádu rozpustil a vytvořil tzv. východní armádu | |||
pod velením generála pěchoty Krausse. B.-E. se 18. 5. 1918 | |||
rozloučil se svými vojáky na přehlídce v Oděse. Pak odjel do | |||
Vídně a provedl inspekci na italské frontě. | |||
Po první světové válce B.-E. žil ve výslužbě v Opavě. | |||
V armádních výkazech byl veden jako generál I. třídy v záloze | |||
a od 1928 jako armádní generál v záloze. Československá | |||
vláda mu vyplácela penzi. Na veřejnosti projevoval loajalitu | |||
Československé republice, zajímal se o budování armády | |||
nového státu a vyjádřil se o ní pochvalně při setkání s jejím | |||
generálním inspektorem Josefem Svatoplukem Macharem. | |||
1925 dopsal paměti s názvem ''Mit'' ''der'' ''2. k. u. k.'' ''Armee im'' | |||
''Weltkrieg'' ''1914–1918'', které však zůstaly v rukopise. | |||
Po okupaci tzv. Sudet přijal říšské občanství. Po B.-E. byla | |||
pojmenována kasárna v Opavě, jeho pětaosmdesátiny a pětašedesáté | |||
výročí vojenské služby obšírně připomínal a hodnotil | |||
říšský tisk, Adolf Hitler mu udělil čestnou hodnost německého | |||
polního maršála s právem nosit říšskou maršálskou | |||
uniformu a rakouskou maršálskou hůl. Úmrtí B.-E. využila | |||
dobová propaganda a ve Vídni byl uspořádán státní smuteční | |||
obřad za účasti nejvyšších představitelů vlády a armády. | |||
Ostatky byly 15. 12. 1941 uloženy do rodinné hrobky na | |||
městském hřbitově v Opavě. | |||
'''L:''' KSN 1, s. 596; BL 1, s. 118; ÖBL 1, s. 97n.; Slezsko 3, s. 19n. (kde další | |||
literatura); J. Fidler a kol., Československá generalita, 1995, s. 10n.; J. Fidler, | |||
Zborov 1917, 2003, s. 92n. | |||
Aleš Zářický | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1856]] | [[Kategorie:1856]] | ||
[[Kategorie:Ancona]] | [[Kategorie:Ancona]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
[[Kategorie:Opava]] |
Verze z 22. 9. 2016, 13:03
Eduard BÖHM-ERMOLLI | |
Narození | 12.3.1856 |
---|---|
Místo narození | Ancona (Itálie) |
Úmrtí | 9.12.1941 |
Místo úmrtí | Opava |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42425 |
BÖHM-ERMOLLI, Eduard (též ERMOLI), * 12. 3. 1856 Ancona (Itálie), † 9. 12. 1941 Opava, polní maršál
Byl synem Georga B. (1813–1893), c. k. majora, a Marie Josephy Ermolli (1824–1904), dcery milánského stavitele. Georg B. sloužil jako poddůstojník, po bitvě u Novary byl 1849 povýšen na podporučíka a 1877 odešel do výslužby v hodnosti majora. 14. 9. 1885 byl povýšen do šlechtického stavu a své příjmení změnil na B.-E. Rodina se 1859 přestěhovala ze severní Itálie do Opavy. B.-E. byla předurčena vojenská dráha. Po studiu na reálné škole v Opavě se stal posluchačem vojenské kadetní školy v St. Pöltenu. Po jejím absolvování přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni, odkud byl 1875 vyřazen v hodnosti poručíka. Nastoupil ke 4. dragounskému pluku arcivévody Albrechta v Ennsu. 1878–79 absolvoval kurs pro důstojníky generálního štábu na válečné škole. Ze štábu 21. pěší brigády ve Lvově byl 1880 přijat do generálního štábu. 1884 byl povýšen na majora a 1894 na plukovníka. 1896 převzal velení 3. hulánského pluku ve slezském Gródku, 1901 velení 16. jezdecké brigády v Prešpurku (Bratislavě) a byl 1903 povýšen na generálmajora. Od 1905 velel 7. jezdecké divizi v Krakově a od 1909 tamní 12. pěší divizi. Od 1911 je uváděn jako velitel 1. armádního sboru, 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva a pod jeho pravomoc velícího generála v Krakově spadaly i jednotky dislokované na severní Moravě a v tehdejším Rakouském Slezsku. Od počátku první světové války byl postaven do čela 2. rakouskouherské armády. Tato formace bojovala nejprve na frontě v Srbsku, avšak po vstupu Ruska do války byla převelena na východní frontu v Haliči. Na konci 1914 vedla ústupové boje a zastavila se až v podhůří Karpat na dnešní slovensko- polské hranici. Na jaře 1915 byla přesunuta do Slezska, odkud společně s německými vojsky zahájila protiofenzivu. Provedla průlom u Gorlice, 22. 6. 1915 dobyla Lvov a přenesla boj na ruské území, kde se zakopala. Panující status quo přerušila až 4. 6. 1916 zahájená ruská tzv. Brusilovova ofenziva. 2. armáda pod velením B.-E., který byl 11. 5. 1916 povýšen do hodnosti generálplukovníka, ustoupila i s německými formacemi na předválečnou hranici. Kvůli značným ztrátám na životech a na materiálu byly síly na východní frontě reorganizovány. Vznikla nová armádní skupina tvořená 2. a 3. rakousko-uherskou armádou a německou jižní armádou s tureckými jednotkami.
B.-E. zasáhl i do dalších bojů. V červenci 1917 vytáhl na letní ofenzivu proti Rusku. Rakousko-německé linie tehdy prolomily jednotky Československé střelecké brigády u Zborova, který se nacházel v úseku 2. armády (35. plzeňského a 75. jindřichohradeckého pluku). Po tomto nezdaru B.-E. inicioval přísné vyšetřování, které slídilo po protistátních živlech v rakousko-uherské armádě. Rusové úspěch nevyužili. Rakousko-německé síly ruskou armádu v rozkladu zatlačily a dosáhly mj. černomořského pobřeží. B.-E. byl 28. 7. 1917 dekorován komandérským křížem řádu Marie Terezie a 17. 8. 1917 povýšen na svobodného pána. V lednu 1918 obdržel hodnost polního maršála. Od 2. 2. 1918 vedl pochod po Podolí a po podpisu mírové smlouvy v Brestu Litevském v březnu 1918 převzala 2. armáda kontrolu jižního úseku fronty. Od počátku dubna 1918 sloužil jako vrchní velitel na Ukrajině. Při nové reorganizaci rakousko-uherských vojsk císař 2. armádu rozpustil a vytvořil tzv. východní armádu pod velením generála pěchoty Krausse. B.-E. se 18. 5. 1918 rozloučil se svými vojáky na přehlídce v Oděse. Pak odjel do Vídně a provedl inspekci na italské frontě.
Po první světové válce B.-E. žil ve výslužbě v Opavě. V armádních výkazech byl veden jako generál I. třídy v záloze a od 1928 jako armádní generál v záloze. Československá vláda mu vyplácela penzi. Na veřejnosti projevoval loajalitu Československé republice, zajímal se o budování armády nového státu a vyjádřil se o ní pochvalně při setkání s jejím generálním inspektorem Josefem Svatoplukem Macharem. 1925 dopsal paměti s názvem Mit der 2. k. u. k. Armee im Weltkrieg 1914–1918, které však zůstaly v rukopise.
Po okupaci tzv. Sudet přijal říšské občanství. Po B.-E. byla pojmenována kasárna v Opavě, jeho pětaosmdesátiny a pětašedesáté výročí vojenské služby obšírně připomínal a hodnotil říšský tisk, Adolf Hitler mu udělil čestnou hodnost německého polního maršála s právem nosit říšskou maršálskou uniformu a rakouskou maršálskou hůl. Úmrtí B.-E. využila dobová propaganda a ve Vídni byl uspořádán státní smuteční obřad za účasti nejvyšších představitelů vlády a armády. Ostatky byly 15. 12. 1941 uloženy do rodinné hrobky na městském hřbitově v Opavě.
L: KSN 1, s. 596; BL 1, s. 118; ÖBL 1, s. 97n.; Slezsko 3, s. 19n. (kde další literatura); J. Fidler a kol., Československá generalita, 1995, s. 10n.; J. Fidler, Zborov 1917, 2003, s. 92n.
Aleš Zářický