BRZOBOHATÝ František 12.12.1838-29.12.1914

František BRZOBOHATÝ
Narození	12.12.1838
Místo narození	Luhačovice
Úmrtí	29.12.1914
Místo úmrtí	Lipník nad Bečvou
Povolání	63- Spisovatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42997

BRZOBOHATÝ, František, * 12. 12. 1838 Luhačovice, † 29. 12. 1914 Lipník nad Bečvou, spisovatel, advokát, stenograf

Pocházel z rodiny hudebně vzdělaného řídícího učitele. V Kroměříži vystudoval piaristické gymnázium, po maturitě 1859 odešel do Vídně a na filozofické fakultě navštěvoval přednášky klasické filologie a slavistiky (žák F. Miklošiče a A. V. Šembery). Účastnil se tamního českého společenského a spolkového života, zejména v akademickém spolku Morava (styky s A. Balcárkem, F. Bartošem, V. Praskem, F. J. Kubíčkem, J. Havelkou), a redigoval (1859–62) některá čísla ručně psaného časopisu Kvasnice. 1861 přijal místo výpomocného stenografa v říšské radě, od 1862 zhruba do poloviny 70. let dojížděl zapisovat česká vystoupení na moravském zemském sněmu. Podílel se výrazně na první učebnici těsnopisu (Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, 1863), je považován za jednoho ze zakladatelů české stenografie. 1862 odešel do Prahy a začal studovat práva. I zde působil ve spolcích, zejména ve spolku českých vysokoškoláků Blaník, stýkal se s J. Nerudou a V. Hálkem, od 1862 byl činný v Sokole. 1865 odešel do Krakova, kde dokončil studia a 1868 získal doktorát práv. V Krakově započal soudní praxi, pokračoval v ní v Těšíně, od 1869 působil jako auskultant u vrchního zemského soudu v Brně. 1869–71 byl jednatelem brněnské sokolské jednoty. 1870 se stal v Brně advokátním koncipientem, od 1871 pak v Uherském Hradišti. Po svatbě 1877 se přestěhoval do Lipníku nad Bečvou, odkud pocházela jeho žena, a otevřel si advokátní praxi. I v tomto působišti se živě podílel na společenském dění, mimo jiné jako dlouholetý starosta místního Sokola, jím 1892 založeného, budoval hospodářské základy českého života (až do své smrti předsedal okresní záložně), podněcoval činnost čtenářsko-vzdělávacího spolku Lípa (předsedou 1884 a 1892), místního odboru Ústřední matice školské (též jako předseda), 1895 se zasloužil o zřízení české reálky v Lipníku. Od 1880 byl členem městského zastupitelstva, 1886 založil místní Občanskou jednotu. Hudební vzdělání získané u otce uplatňoval jako zpěvák i sbormistr. Na začátku první světové války byl vyšetřován pro obvinění z rusofilství a velezrady.

Psaní se věnoval jen v mládí, získal si ale věhlas jako humorista a satirik pranýřující dobové poměry v monarchii. Skrýval se pod četnými pseudonymy ponejvíce v hanáckém nářečí, nejčastěji pod Kyselka Slanovodský. Populární byly hanáckým nářečím psané žertovné Listy z Vídně do Plešovce na Hané, jež ženě Mandě píše Antonín Jaborské (od 1861 v Humoristických listech) a fiktivní odpovědi na ně Listy z Plešovca na Hané do Vídně (uveřejňované v Ječmínku a ve Vose). B. se jimi stal průkopníkem hanáckého písemnictví (pokračovateli byli O. Přikryl, O. Bystřina a A. Zábranský) a částečně i písemnictví slováckého. 1861–65 spolupracoval s Opavským Besedníkem (Trhání zubů vůbec zejména u Milosrdných bratří ve Vídni, 1861, Slované ve Vídni, 1861). V Praze vydal 1863 výbor humoristických písniček, deklamovánek, veršů a prózy doplněný svérázným zpracováním Hořčice a křen, moravské koření pro každé bolení. V parodii Nic sobě nehořekujme, mili poslance napadl téměř havlíčkovským způsobem přední rakouské politiky. Obdobný obsah měla B. epická skladba Český sněm roku 1863, která podávala satirický přehled každodenní činnosti českého sněmu a popisovala nerozhodnost politiků. Komično podtrhoval hanáckým dialek-tem. B. přispěl také do Burgersteinových Žertovných výpisků z tobolek starých študentů (1860 a 1862). Náměty čerpal B. z národnostních poměrů Vídně. Jeho žertovné verše byly recitovány na lidových besedách, národně uvědomovací články potíraly předsudky proti Čechům a Moravanům, odnárodňování, jiné práce měly autobiografický ráz. Přičinil se o posmrtné vydání Balcárkových básní (1862). V Květech 1866 uveřejnil práci Valašská hudba vánoční (s citacemi vánočních písní a koled). V Těšíně vydal překlad W. Müllerova Prostonárodního advokáta (1870–71).

L: jiná data B. narození uvedená v sekundární literatuře jsou chybná; Urbánkův Věstník bibliografický, 1871, s. 192; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 134n.; A. Glos, Dr. B. a Opavský Besedník, in: Záhorská kronika 9, 1926/27, č. 1 (doplněný otisk in: Svobodná republika, 1926, příl. k č. 48–49, s. 52); J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 22; AČP, s. 48; M. Hýsek, Průkopník kmenové literatury moravské, in: Venkov 15. 12. 1938; B. Slavík, Hanácké písemnictví, 1940, s. 26n., 222; týž, Písemnictví na moravském Valašsku, 1947, s. 21, 113n., 188n., 193; ISN 3, s. 188; KSN 2, s. 167; M. Baláš, Kulturní místopis Novojičínska, 1967, s. 47; Ficek 1, s. 21; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 434; Slezsko 8, s. 23; LČL 1, s. 312.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová