BURIAN Emil 12.12.1876-9.10.1926

Emil BURIAN
Narození	12.12.1876
Místo narození	Rakovník
Úmrtí	9.10.1926
Místo úmrtí	Praha
Povolání	78- Hudební interpret
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43392

BURIAN, Emil, * 12. 12. 1876 Rakovník, † 9. 10. 1926 Praha, zpěvák

Bratr zpěváka Karla B. (1870–1924), otec skladatele a režiséra Emila Františka B. (1904–1959). Nedokončil studium na gymnáziu v Praze. Ve zpěvu ho školil bratr Karel, pak Pivodova škola a Konrad Wallerstein, který změnil jeho lyrický tenor na lyrický baryton. První krátkou jevištní praxi získal 1895 v Kolíně nad Rýnem, kde mu patrně zařídil hostování bratr. Na podzim 1895 se B. stal členem společnosti Jana Pištěka, která hrála v Brně, Praze a Ostravě. 1898 odešel k Budilově společnosti do Plzně, odkud po jedné sezoně přešel do Královského divadla v Záhřebu (Chorvatsko). Do Plzně k Budilovi se vrátil 1902–04, už do Městského divadla. Po několika neúspěšných pokusech o angažmá v Národním divadle (1900–03) nastoupil v září 1904 na dvě sezony v německém Freiburgu. 1906 se nakrátko vrátil do Plzně a poté byl poprvé angažován do Národního divadla (ND). Po vleklých sporech s šéfem opery Karlem Kovařovicem, jež se týkaly jeho repertoárového uplatnění i konkurenčního postavení Bohumila Benoniho, dal B. 1908 výpověď a uzavřel smlouvu v Hannoveru; hostoval i na dalších německých jevištích (v Hamburku spolu s E. Carusem v Leoncavallových Komediantech jako Tonio). 1909 mu Kovařovic znova nabídl angažmá v ND, které B. přijal a setrval tam do 1918. Pak vypověděl členství, údajně proto, že správa odmítla povolit mu účinkování s bratrem Karlem v Budapešti. Následující rok strávil koncertními cestami po Čechách a Moravě, na podzim 1920 přijal nabídku nového šéfa opery ND Otakara Ostrčila. Na jaře 1926 těžce onemocněl. Po operaci mohl krátce pokračovat v činnosti, naposledy vystoupil 5. 7. 1926, záhy však podlehl recidivě choroby.

Své schopnosti prosazoval B. pomalu. Měl velmi dobré školení, jež mu pomohlo trvale rozvíjet technické ovládání jeho světle zabarveného barytonu. Hojná koncertní činnost, které se věnoval samostatně nebo s bratrem Karlem, kultivovala jeho pěvecký projev (zvl. dvoudílné provedení 74 písní 37 soudobých českých skladatelů v Praze, klavír J. Jere miáš, 23. a 25. 9. 1916). V opeře inklinoval spíše k italskému a francouzskému repertoáru. Wagnerovy opery zpíval poprvé v Záhřebu (Wolfram, Tannhäuser), ale vystupoval v nich málo (Amfortas, Parsifal, ND 1914). Již v Plzni se naučil řadu rolí světového kmenového repertoáru, který pak rozhojnil na zahraničních jevištích i v ND (G. Verdi: Hrabě Luna, Troubadour; Renato, Maškarní ples; Jiří Germont, La Traviata; P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin, Eugen Oněgin, Hrabě Tomský, Piková dáma; W. A. Mozart: Don Giovanni, Don Giovanni, Almaviva, Figarova svatba; G. Puccini: Marcel, Bohéma; G. Rossini: Figaro, Lazebník sevillský; G. Bizet: Escamillo, Carmen, ad.). V ND, jež bylo navzdory všem problémům jeho hlavním působištěm, vytvořil téměř 80 rolí různých hlasových typů a charakterů. Soustavně se věnoval českému repertoáru. Svou hladkou kantilénou a dokonalou deklamací textu přispěl (spolu K. Kovařovicem a O. Ostrčilem) k modernizaci smetanovské interpretace a k odstranění starších manýr (B. Smetana: Přemysl, Libuše, Tomeš, Hubička, Vladislav, Dalibor, Kalina, Tajemství, Tausendmark, Braniboři v Čechách, Vok Vítkovic, Čertova stěna). Studoval i soudobý český repertoár: Matiáš Hektor (F. Picka: Malíř Rainer), Theodor Kaiser (F. Neumann: Milkování), Orsino (K. Weis: Blíženci), Samko (J. B. Foerster: Eva), Malíř Emil (R. Karel: Ilseino srdce), Revírník (L. Janáček: Příhody Lišky Bystroušky), Adam (E. F. Burian: Před slunce východem). Patřil k nejoblíbenějším pěvcům své generace.

L: red., K případu E. B., in: Hudební revue 11, 1918, s. 315; J. Hutter, E. B., pěvec český, in: Národní a Stavovské divadlo, 1924, č. 15, s. 5; E. F. Burian, Památník bratří Burianů, 1929 (též seznam repertoáru); F. Pujman, Burianům, Karlovi a Emilovi k poctě [vzpomínky], 1932; Z. Nejedlý, Opera Národního divadla od roku 1900 do převratu, Dějiny Národního divadla 6, 1936, passim; E. F. Burian, E. B., 1947; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 1–2, 1968, 1969, passim; E. Kopecký – V. Pospíšil, Slavní pěvci Národního divadla, 1968, s. 26n.; J. Pala – V. Pospíšil, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila 1–6, 1962–1989, rejstřík ve sv. 6; A. Špelda, Slavní plzeňské opery, 1986, s. 47n.; Pazdírek, s. 121; HS 1, s. 151; ND a jeho předchůdci, s. 53n. (soupis rolí); Postavy brněnského jeviště 3, 1990–1994, s. 49n. (s přehledem novinové publicistiky a literatury); MGG 3, 2000, s. 1299; www.archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

Jitka Ludvová