CRUGERIUS Georgius 6.11.1608-9.3.1671

Georgius CRUGERIUS
Narození	6.11.1608
Místo narození	Praha
Úmrtí	9.3.1671
Místo úmrtí	Litoměřice
Povolání	53- Historik 49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog 50- Náboženský publicista
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44193

CRUGERIUS, Georgius (též KRUGER, Jiří), * 6. 11. 1608 Praha, † 9. 3. 1671 Litoměřice, jezuita, dějepisec, básník

Svůj život spojil už v mládí s jezuitským řádem, do kterého vstoupil v sedmnácti letech v Brně. Řád mu umožnil studovat filozofii a teologii v Olomouci a ve Vratislavi (dnes Wrocław, Polsko). Poté působil v několika jezuitských kolejích, především v Litoměřicích, Uherském Hradišti, kde vykonával funkci rektora, v Jičíně a v Hradci Králové. V průběhu 40. let se spřátelil s jezuitským učencem a českým vlastencem Bohuslavem Balbínem a s dalšími osobnostmi z jeho okruhu, např. s Tomášem Pešinou z Čechorodu. Ten pravděpodobně také zprostředkoval vydávání jeho díla v Litomyšli u Jana Arnolta z Dobroslavína. Uvedení přátelé C. respektovali jako znalce české minulosti, spojoval je s ním odmítavý názor na husitství a reformaci. Přes vzájemnou spolupráci a přátelské vazby však kritizovali C. badatelský postup jako nepřehledný a neprůkazný. C. se svými historickými publikacemi snažil zdůraznit historický význam katolického náboženství v českých dějinách a současně uchovat v širším povědomí slavné činy Čechů z minulosti. Jeho nejvýznamnější prací bylo dvanáctisvazkové dílo Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae (Svatý prach. Posvátné paměti slavného Království českého a jeho vznešených součástí Moravy a Slezska). Jednalo se o svého druhu soubor kalendářových záznamů z minulosti řazených bez vnitřní souvislosti. Jednotlivé svazky díla obsahovaly vždy jeden kalendářní měsíc a ke každému dni daného měsíce byly uvedeny události různého významu i historické průkaznosti. C. stačil za svého života vydat osm a k vydání připravit deset svazků. Poslední dva díly uspořádal podle C. záměrů B. Balbín a vydal je téměř sto let po autorově smrti jezuita M. Krammer. Vedle historických údajů obsahovalo toto dílo i původní básně k oslavě významných historických osobností. Ostatní C. historické i genealogické práce (např. Raritates ordinis s. Benedikti; Syllabus sanctorum et beatorum Bohemiae""; Fasti Ryzembergici; Flori Austrio-Bohemici pars I. sive Compendium rerum gestarum in inclyto regno Bohemiae; Adversaria ad res Bohemicas plurimum facientia) zůstaly většinou v rukopise a objevily se z nich jen ukázky v edicích věnovaných české barokní tvorbě.

D: soupis in: Č. Zíbrt, Bibliografie české historie 2, 1902, s. 529, 534; Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae 1–8, 1667–71, 9, 1672, 10, 1676, 11–12 (ed. M. Krammer), 1767.

L: M. A. Voigt, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae 1, 1774; F. M. Pelcl, Böhmische, mährische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, 1786; F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, 1830; J. V. Šimák, Zpráva o literární pozůstalosti B. Balbína, uložené v knihovnách kanonie strahovské a Muzea království českého, in: Věstník ČAVU 24, 1915; Z. Kalista, České baroko, 1941; J. P. Kučera – J. Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, 1983; Kutnar, s. 110; LČL 2/2, s. 1006n.

Pavla Vošahlíková