ČERNÝ Jan 26.9.1839-7.3.1893: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Jan_Matouš_26.9.1839-1893) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan | | jméno = Jan ČERNÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.9.1839 | | datum narození = 26.9.1839 | ||
| místo narození = | | místo narození = Daliměřice u Turnova | ||
| datum úmrtí = 1893 | | datum úmrtí = 7.3.1893 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 48- Politický publicista | | povolání = 48- Politický publicista | ||
53- Historik | 53- Historik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČERNÝ, Jan''' ''(též Jan Matouš), * 26. 9. 1839 Daliměřice u Turnova, † 7. 3. 1893 Praha, novinář, historik, politik'' | |||
Po absolvování gymnázia v Jičíně se 1860 zapsal na filozofickou | |||
fakultu pražské univerzity. Na jaře 1861 se stal členem | |||
redakce ''Pražských novin''. V létě podnikl cestu na Balkán, kde | |||
procestoval zejména Chorvatsko, Dalmácii a Černou Horu; | |||
o navštívených zemích psal cestopisné črty. Další cestu po německých | |||
zemích (1863) popsal v ''Poslu z Prahy''. Působil i v redakci | |||
Riegrova ''Slovníku naučného'' a patřil rovněž ke stálým | |||
spolupracovníkům staročeského listu ''Národ''. 1865 se pokusil | |||
v Turnově založit vlastní tiskárnu a knihkupectví, což mu však | |||
úřady nepovolily. | |||
Po prusko-rakouské válce byl Č. 1. 9. 1866 zatčen a před | |||
zemským trestním soudem čelil obvinění z velezrady pro | |||
údajné šíření brožury ''Pláč koruny české'' v době pruského vpádu | |||
do Čech. Přestože dle pražského míru z 22. 8. 1866 měly | |||
být podobné skutky prominuty, zůstal ve vězení více než rok | |||
(do amnestie z října 1867). Téhož roku vstoupil do redakce | |||
listu ''Pokrok'', kde působil až do počátku 80. let 19. století, jako | |||
jeho redaktor byl odsouzen k pětiletému vězení, z nějž si dva | |||
roky musel odpykat (1868–70). 1872 navštívil Srbsko a Bulharsko. | |||
1876 se stal sekretářem Českého (Národního) muzea; | |||
z titulu této funkce, kterou zastával až do smrti, pak vydal | |||
některé práce věnované historii, problematice archivnictví | |||
a také instituci Českého muzea. Ve sporu o pravost rukopisů | |||
Královédvorského a Zelenohorského se připojil ke straně jejich | |||
obhájců. Patřil mj. ke spoluzakladatelům Ústřední matice | |||
školské. | |||
V doplňovacích volbách 1871 byl poprvé zvolen za Národní | |||
stranu poslancem českého zemského sněmu za volební obvod | |||
Mnichovo Hradiště, Turnov, Bělá pod Bezdězem v kurii měst | |||
a průmyslových míst, 1872 mandát obhájil. Protože se připojil | |||
k politice pasivní rezistence, byl pětkrát zbaven mandátu. | |||
Vždy však opětovné volby vyhrál a mandát si podržel. | |||
Teprve od 1878 se po návratu části české politické reprezentace | |||
na sněm mohl konečně zapojit do aktivní parlamentní | |||
činnosti. Naposledy byl poslancem zvolen 1883. Ve volbách | |||
1889 již nekandidoval kvůli těžké nemoci. Č. sestra Františka | |||
byla matkou historika Josefa Pekaře. | |||
'''D:''' Pravda o Schulvereinu, b. d.; Kronika Turnovská první doby XVIII. století, | |||
1865; Hercegovina: země a lid, 1876; Museum království Českého, stručná | |||
zpráva statistická i historická, 1884; Legenda o sv. Kateřině a Rukopisové | |||
Královédvorský a Zelenohorský: příspěvek k obraně jejich pravosti, 1886; | |||
Slovanský sjezd v Praze roku 1848: na památku čtyřicítiletou, 1888; Naše | |||
zápasy národní a politické od r. 1848, 1889; Fortunát Durych, první slavista | |||
český, 1890; Nové museum království Českého v Praze: stručný popis pro | |||
širší čtenářstvo, 1891; Boj za právo. Sborník aktů politických u věcech státu | |||
a národa českého od roku 1848, 1, 1893. | |||
'''L:''' OSN 6, s. 636n., 28, s. 219; MSN 1, s. 1002; KSN 2, s. 461; R. Schránil | |||
– J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, | |||
s. 145n.; Lišková, s. 45; F. Navrátil, J. M. Č. Příspěvek k životopisu, 1930; | |||
nekrology in: Osvěta 24, 1894, s. 172; Literární listy 1. 4. 1893; Světozor 27, | |||
1893, s. 204; -njk-, Vzpomínka na J. M. Č., in: Lidové noviny 9. 3. 1943. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
Roman Vondra | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:48- Politický publicista]] | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
| Řádek 16: | Řádek 78: | ||
[[Kategorie:1839]] | [[Kategorie:1839]] | ||
[[Kategorie:Daliměřice]] | |||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 4. 12. 2016, 14:14
| Jan ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 26.9.1839 |
|---|---|
| Místo narození | Daliměřice u Turnova |
| Úmrtí | 7.3.1893 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
48- Politický publicista 53- Historik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44912 |
ČERNÝ, Jan (též Jan Matouš), * 26. 9. 1839 Daliměřice u Turnova, † 7. 3. 1893 Praha, novinář, historik, politik
Po absolvování gymnázia v Jičíně se 1860 zapsal na filozofickou fakultu pražské univerzity. Na jaře 1861 se stal členem redakce Pražských novin. V létě podnikl cestu na Balkán, kde procestoval zejména Chorvatsko, Dalmácii a Černou Horu; o navštívených zemích psal cestopisné črty. Další cestu po německých zemích (1863) popsal v Poslu z Prahy. Působil i v redakci Riegrova Slovníku naučného a patřil rovněž ke stálým spolupracovníkům staročeského listu Národ. 1865 se pokusil v Turnově založit vlastní tiskárnu a knihkupectví, což mu však úřady nepovolily.
Po prusko-rakouské válce byl Č. 1. 9. 1866 zatčen a před zemským trestním soudem čelil obvinění z velezrady pro údajné šíření brožury Pláč koruny české v době pruského vpádu do Čech. Přestože dle pražského míru z 22. 8. 1866 měly být podobné skutky prominuty, zůstal ve vězení více než rok (do amnestie z října 1867). Téhož roku vstoupil do redakce listu Pokrok, kde působil až do počátku 80. let 19. století, jako jeho redaktor byl odsouzen k pětiletému vězení, z nějž si dva roky musel odpykat (1868–70). 1872 navštívil Srbsko a Bulharsko. 1876 se stal sekretářem Českého (Národního) muzea; z titulu této funkce, kterou zastával až do smrti, pak vydal některé práce věnované historii, problematice archivnictví a také instituci Českého muzea. Ve sporu o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského se připojil ke straně jejich obhájců. Patřil mj. ke spoluzakladatelům Ústřední matice školské.
V doplňovacích volbách 1871 byl poprvé zvolen za Národní stranu poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Mnichovo Hradiště, Turnov, Bělá pod Bezdězem v kurii měst a průmyslových míst, 1872 mandát obhájil. Protože se připojil k politice pasivní rezistence, byl pětkrát zbaven mandátu. Vždy však opětovné volby vyhrál a mandát si podržel. Teprve od 1878 se po návratu části české politické reprezentace na sněm mohl konečně zapojit do aktivní parlamentní činnosti. Naposledy byl poslancem zvolen 1883. Ve volbách 1889 již nekandidoval kvůli těžké nemoci. Č. sestra Františka byla matkou historika Josefa Pekaře.
D: Pravda o Schulvereinu, b. d.; Kronika Turnovská první doby XVIII. století, 1865; Hercegovina: země a lid, 1876; Museum království Českého, stručná zpráva statistická i historická, 1884; Legenda o sv. Kateřině a Rukopisové Královédvorský a Zelenohorský: příspěvek k obraně jejich pravosti, 1886; Slovanský sjezd v Praze roku 1848: na památku čtyřicítiletou, 1888; Naše zápasy národní a politické od r. 1848, 1889; Fortunát Durych, první slavista český, 1890; Nové museum království Českého v Praze: stručný popis pro širší čtenářstvo, 1891; Boj za právo. Sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848, 1, 1893.
L: OSN 6, s. 636n., 28, s. 219; MSN 1, s. 1002; KSN 2, s. 461; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 145n.; Lišková, s. 45; F. Navrátil, J. M. Č. Příspěvek k životopisu, 1930; nekrology in: Osvěta 24, 1894, s. 172; Literární listy 1. 4. 1893; Světozor 27, 1893, s. 204; -njk-, Vzpomínka na J. M. Č., in: Lidové noviny 9. 3. 1943.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Roman Vondra