ČÍŽEK Vojtěch 27.8.1884-26.6.1942: Porovnání verzí
(ČÍŽEK_Vojtěch_1884-26.6.1942) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Vojtěch ČÍŽEK | | jméno = Vojtěch ČÍŽEK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1884 | | datum narození = 27.8.1884 | ||
| místo narození = Kolín | | místo narození = Kolín | ||
| datum úmrtí = 26.6.1942 | | datum úmrtí = 26.6.1942 | ||
| místo úmrtí = Mnichov | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČÍŽEK, Vojtěch''', ''* 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje'' | |||
Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval | |||
na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval | |||
romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity | |||
v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě | |||
v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník | |||
vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor | |||
francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé | |||
Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920 | |||
až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí | |||
první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, | |||
v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho | |||
1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až | |||
1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného | |||
průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím | |||
odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským | |||
legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci | |||
velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až | |||
srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti | |||
Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi. | |||
Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny | |||
ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně | |||
holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu. | |||
Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské | |||
a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji | |||
česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium | |||
československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém | |||
prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci | |||
s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy | |||
skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy | |||
v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal | |||
jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze | |||
a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti. | |||
Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské | |||
pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů | |||
v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval | |||
na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů | |||
a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského | |||
učitelstva, především znalost moderních didaktických | |||
přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře ''My, středoškolští'' | |||
''profesoři, náš úkol, směr a cíl'' (1931). Od dvacátých let | |||
se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především | |||
v Ústředním spolku československých profesorů, kde | |||
dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání | |||
knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy | |||
středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě | |||
pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui | |||
''Střední škola'' a publikoval četné články z uvedené tematiky | |||
v denním tisku. | |||
Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938 | |||
se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil | |||
k iniciátorům manifestu ''Věrni zůstaneme''. Na počátku německé | |||
okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ, | |||
stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně | |||
se podílel na formulaci ideového a politického programu | |||
a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých | |||
profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující | |||
se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli. | |||
Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna | |||
1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie, | |||
Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce | |||
(v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů | |||
první garnitury demokratického protinacistického odboje. | |||
Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících | |||
měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. | |||
V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově, | |||
kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel. | |||
'''L:''' Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1, | |||
s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, | |||
s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr | |||
z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického | |||
odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63. | |||
'''P:''' Archiv Národního muzea Praha. | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] |
Verze z 8. 12. 2016, 13:28
Vojtěch ČÍŽEK | |
![]() | |
Narození | 27.8.1884 |
---|---|
Místo narození | Kolín |
Úmrtí | 26.6.1942 |
Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45170 |
ČÍŽEK, Vojtěch, * 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje
Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920 až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho 1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až 1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi.
Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu. Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti.
Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského učitelstva, především znalost moderních didaktických přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře My, středoškolští profesoři, náš úkol, směr a cíl (1931). Od dvacátých let se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především v Ústředním spolku československých profesorů, kde dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui Střední škola a publikoval četné články z uvedené tematiky v denním tisku.
Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938 se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil k iniciátorům manifestu Věrni zůstaneme. Na počátku německé okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ, stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně se podílel na formulaci ideového a politického programu a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli. Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna 1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie, Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce (v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů první garnitury demokratického protinacistického odboje. Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově, kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel.
L: Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1, s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63.
P: Archiv Národního muzea Praha.
Josef Tomeš