DITTEL Leopold 29.5.1815-28.7.1898

Leopold DITTEL
Narození	29.5.1815
Místo narození	Fulnek
Úmrtí	28.7.1898
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	15- Lékaři
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45483

DITTEL, Leopold,* 29. 5. 1815 Fulnek, † 28. 7. 1898 Vídeň (Rakousko), lékař chirurg, urolog

Pocházel z židovské rodiny Abrahama D. a Marianny, roz. Oppenheimové. 1847 přestoupil ke katolické víře. (Narození bývá uváděno i 15. 5.) Vystudoval šest tříd gymnázia v Opavě, dva poslední (filozofické) ročníky v Brně a lékařskou fakultu ve Vídni. Po promoci 1840 neměl prostředky na akademickou kariéru, a tak pracoval jako praktický lékař v soukromém Zinkově gymnasticko-ortopedickém ústavu ve Vídni a v létě (1842–47) jako lázeňský lékař v Trenčianských Teplicích. Získané úspory mu umožnily v zimě zdokonalovat si vzdělání na vídeňských klinikách a v soukromých kursech (mj. u J. Škody a K. Rokitanského). 1848 D. nastoupil jako sekundář ve vídeňské všeobecné nemocnici. Střídal oddělení, až 1853 zakotvil jako sekundář a později asistent na chirurgické klinice J. Dumreichera. Napsal několik prací s ortopedickou tematikou, mj. o koňské noze (1851), vbočené noze (1852), vybočení páteře (1853) i stoji při zánětu kyčelního kloubu (1856).

Jako soukromý docent operativní chirurgie se 1856 habilitoval, 1861 se stal primářem III. chirurgického oddělení vše obecné nemocnice a 1865 byl jmenován mimořádným profesorem chirurgie; od 1872 byl koexaminátorem lékařské fakulty. Na oddělení jako jeden z prvních ve Vídni zavedl Listerovy antiseptické zásady a endoskopické vyšetřování. Pochopil, jaké diagnostické i terapeutické možnosti nabízí antisepse a cystoskopie v chirurgii močopohlavní soustavy. Proslul jako vynikající chirurg, vynálezce nástrojů (D. sonda, D. cévka) i operačních metod. Významné byly též D. pokusy na zemřelých k objasnění funkce kloubů nebo močového měchýře.

Obohatil i břišní chirurgii, jako první prováděl resekci střeva a primární steh u uskřinuté kýly s počínající gangrénou. Specializoval se na urologii, zavedl kaučukovou cévku řezem v podbřišku, vypracoval techniku odstraňování nádorů močového měchýře, 1880 reformoval indikace operací močových kamenů a do chirurgické praxe vrátil vysoký řez. 1890 zavedl vlastní metodu laterální prostatektomie. Své myšlenky ověřoval pokusy v duchu Rokitanského a Škodovy školy. Řádnou profesuru po Dumreicherovi 1880 nepřijal. Stal se (1890) dvorním radou, obdržel řadu vyznamenání a řádů. 1891 odešel do výslužby; po Billrothově smrti byl 1895 zvolen předsedou Společnosti lékařů ve Vídni. Dožil se zřízení urologických stanic v několika dalších nemocnicích; jeho věhlas učinil z Vídně evropské středisko urologického výzkumu i výuky. Stal se uznávaným zakladatelem urologie jako samostatného oboru v německé jazykové oblasti, stejně jako H. Thompson v anglické a F. Guyon ve francouzské. Jeho jménem je označována tzv. D. operace vezikovaginální píštěle.

D. portrétní reliéf od R. Bachmanna (1908) zdobí arkádové nádvoří vídeňské univerzity; jedna z ulic v Aspern byla 1975 nazvána Dittelgasse.

D: výběr: De cosmeticis, Vindobonae 1840 (disertace); Die Topographie der Halsfascien, Wien 1857; Studie zur Bestimmung der Grösse der Verkürzung der coxalgischen Extremitäten, in: Allgemeine Wiener medizinische Zeitung, 1866; Beitrag zur Lehre der Hypertrophie der Prostata, in: Oesterreichisches medizinisches Jahrbuch, 1867; Der Steinsauger, in: Allgemeine Wiener medizinische Zeitung, 1870; Die Structuren der Harnröhre, in: F. Pitha – Ch. A. Billroth, Handbuch der allgemeinen und speziellen Chirurgie, 3. Bd., 2. Abt., Erlangen – Stuttgart 1872; totéž, in: Deutsche Chirurgie (Ch. A. Th. Billlroth – G. A. Lücke, ed.), Stuttgart 1877; Ablösung der Mastdarm wand, in: Wiener medizinische Wochenschrift, 1874; Erfahrungen über die Wundbehandlung nach Lister, Wien 1877; Beiträge zur Verbandlehre, Katheterstativ, tamtéž, 1878; Operationen der Blasensteine, tamtéž, 1880; Nierencalculose, tamtéž, 1881; Die Dehnungszonen des schwangeren und kreissenden Uterus, Leipzig 1898.

L: A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 190n.; L. Eisenberg, Das geistige Wien 2, Wien 1893, s. 87n.; OSN 7, s. 629 a 28, s. 273; E. Albert, Gedenkrede auf weiland L. R. v. D., in: Wiener klinische Wochenschrift 11 (42), 1898, s. 753n.; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 397n.; A. Brenner, Die III. Chirurgische Abteilung Prof. Dr. v. D., 1861–1895, in: Wiener medizinische Wochenschrift 85, 1935, s. 66n.; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, 2. vyd., Berlin – Wien 1947, tab. 61, s. 274, 392n., 409, 441; E. C. Kelly, Encyclopedia of Medical Sources, Baltimore 1948, s. 112; NDB 4, s. 1; ÖBL 1, s. 187n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 70, 201, 206, 410, 459n., 465n., 498, 511, 550, 559; World Who’s Who in Science from Antiquity to the Present, Chicago 1968, s. 1731; BL 1, s. 257; Czeike 2, s. 41; DBE 2, s. 560.

Pavel Čech