DITTRICH Josef Petr Václav 7.4.1763-26.9.1823: Porovnání verzí
(DITTRICH_Josef_Petr_Václav_7.4.1763-26.9.1823) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.4.1763 | | datum narození = 7.4.1763 | ||
| místo narození = | | místo narození = Česká Skalice | ||
| datum úmrtí = 26.9.1823 | | datum úmrtí = 26.9.1823 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DITTRICH, Josef Petr Václav''' ''(též DYTRICH, DYTTRICH, DYTRYCH, Josef Peter Wenzel), * 7. 4. 1763 Česká Skalice, † 26. 9. 1823 Praha, církevní historik, pedagog, teolog'' | |||
Gymnázium navštěvoval v Jičíně a Broumově. V teologických | |||
studiích započatých v Praze pokračoval v generálním semináři | |||
ve Vídni. Na kněze byl vysvěcen 1787 v Hradci Králové. | |||
Působil krátce v Chrasti u Chrudimi, jako prefekt v generálním | |||
semináři, farář v Kostomlatech pod Milešovkou (od | |||
1788). Odtud po roce odešel do Bezna na Mladoboleslavsko. | |||
1794 získal děkanát, 1795 se stal biskupským vikářem. Od | |||
1801 působil jako kanovník pražské vyšehradské kapituly. | |||
1802 získal v Praze titul ThDr., téhož roku napsal a pod názvem | |||
''Series praepositorum eccles. colleg. s. apost. Petri et Pauli'' | |||
''in castro Wischehrad cum … ejusdem ecclesiae et capituli historia'' | |||
vydal dějiny proboštů kapituly. Od 1803 byl profesorem | |||
církevních dějin na pražské bohovědné fakultě, od 1806 cenzorem | |||
knih. 1809 uveřejnil vlastní dílo ''Zákon našeho Ježíše'' | |||
''Krista s kratičkým sepsáním zjeveného náboženství a jeho vyznavačů''. | |||
Na teologické fakultě pražské univerzity vykonával | |||
1806 a 1822 funkci děkana. Od 1823 působil jako správce | |||
vyšehradské kapituly. Významným počinem D. se stalo 1816 | |||
vydání kroniky církevního historika a polemika 16. století | |||
Bohuslava Bílejovského, známého nesnášenlivého přívržence | |||
konzervativního utrakvismu, který ve svém spise o třech | |||
částech ''Kronika česká'' 1532 shrnul a 1537 v Norimberku | |||
v tištěné podobě vydal své argumentace z církevních dějin. | |||
Poukazoval v nich na tradici přijímání podobojí v dějinách | |||
křesťanství a uvedl polemiky s různými formami náboženského | |||
radikalismu. Bílejovského oblíbený spis vydal D. (pod | |||
pseudonymem J. Skalický) s titulem ''Kronika církevní, v níž se'' | |||
''příběhové a příhody církve české od jejího počátku až do léta Páně'' | |||
''1532 vypravují'' v pražské nájemní knihtiskárně v Klementinu | |||
(nájemkyně pražské Arcibiskupské tiskárny) Josefa Vetterla | |||
z Wildenbrunnu, která se výrazně orientovala na českou tiskařskou | |||
a nakladatelskou produkci. Knihtiskárna touto kronikou | |||
zahájila významnou řadu edic starší české literatury. | |||
Až rok před smrtí v Hradci Králové vydal několik vlastních | |||
kázání (''Zrcadlo věčného a blahoslaveného života'', ''Desatero kázání'' | |||
''o sv. pokání'', ''Kázání na evangelium, které se čte na den'' | |||
''Božího těla''), pak v novočeské úpravě ''Výklad svatého čtení'' | |||
''na veliký pátek z výborné postilly sepsané skrze kněze Tomáše'' | |||
''Bavorovského…'' | |||
V českých spisech se D. podepisoval Klíč, J. Klíč, Josef Klíč | |||
(místo německého Dittrich, též J. Dytrych, Petr Dytrych), | |||
či volil varianty podle svého rodiště: Jo. Ditrich-Skalický, | |||
J. Skalický. | |||
'''L:''' J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 546; F. Doucha, Knihopisný | |||
slovník česko-slovenský, 1865, s. 6, 31; OSN 7, s. 631; Wurzbach 3, | |||
s. 322; MSN 2, s. 205; KSN 3, s. 366, 4, s. 202; J. Novomlýnský – J. F. Vrba, | |||
Pseudonymy českých spisovatelů, in: Literární listy 9, 1888, s. 166, 233; | |||
BOS 3, s. 531; J. Vlček, Dějiny české literatury 1, 1940, s. 407; F. Strejček, | |||
Naši bojovníci perem, 1948, s. 37; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české | |||
a slovenské literatuře, 1973, s. 496; BL 1, s. 259. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
| Řádek 18: | Řádek 77: | ||
[[Kategorie:1763]] | [[Kategorie:1763]] | ||
[[Kategorie:Česká Skalice]] | |||
[[Kategorie:1823]] | [[Kategorie:1823]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 9. 1. 2017, 17:17
| Josef Petr Václav DITTRICH | |
 | |
| Narození | 7.4.1763 |
|---|---|
| Místo narození | Česká Skalice |
| Úmrtí | 26.9.1823 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
53- Historik 61- Pedagog 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45499 |
DITTRICH, Josef Petr Václav (též DYTRICH, DYTTRICH, DYTRYCH, Josef Peter Wenzel), * 7. 4. 1763 Česká Skalice, † 26. 9. 1823 Praha, církevní historik, pedagog, teolog
Gymnázium navštěvoval v Jičíně a Broumově. V teologických studiích započatých v Praze pokračoval v generálním semináři ve Vídni. Na kněze byl vysvěcen 1787 v Hradci Králové. Působil krátce v Chrasti u Chrudimi, jako prefekt v generálním semináři, farář v Kostomlatech pod Milešovkou (od 1788). Odtud po roce odešel do Bezna na Mladoboleslavsko. 1794 získal děkanát, 1795 se stal biskupským vikářem. Od 1801 působil jako kanovník pražské vyšehradské kapituly. 1802 získal v Praze titul ThDr., téhož roku napsal a pod názvem Series praepositorum eccles. colleg. s. apost. Petri et Pauli in castro Wischehrad cum … ejusdem ecclesiae et capituli historia vydal dějiny proboštů kapituly. Od 1803 byl profesorem církevních dějin na pražské bohovědné fakultě, od 1806 cenzorem knih. 1809 uveřejnil vlastní dílo Zákon našeho Ježíše Krista s kratičkým sepsáním zjeveného náboženství a jeho vyznavačů. Na teologické fakultě pražské univerzity vykonával 1806 a 1822 funkci děkana. Od 1823 působil jako správce vyšehradské kapituly. Významným počinem D. se stalo 1816 vydání kroniky církevního historika a polemika 16. století Bohuslava Bílejovského, známého nesnášenlivého přívržence konzervativního utrakvismu, který ve svém spise o třech částech Kronika česká 1532 shrnul a 1537 v Norimberku v tištěné podobě vydal své argumentace z církevních dějin. Poukazoval v nich na tradici přijímání podobojí v dějinách křesťanství a uvedl polemiky s různými formami náboženského radikalismu. Bílejovského oblíbený spis vydal D. (pod pseudonymem J. Skalický) s titulem Kronika církevní, v níž se příběhové a příhody církve české od jejího počátku až do léta Páně 1532 vypravují v pražské nájemní knihtiskárně v Klementinu (nájemkyně pražské Arcibiskupské tiskárny) Josefa Vetterla z Wildenbrunnu, která se výrazně orientovala na českou tiskařskou a nakladatelskou produkci. Knihtiskárna touto kronikou zahájila významnou řadu edic starší české literatury. Až rok před smrtí v Hradci Králové vydal několik vlastních kázání (Zrcadlo věčného a blahoslaveného života, Desatero kázání o sv. pokání, Kázání na evangelium, které se čte na den Božího těla), pak v novočeské úpravě Výklad svatého čtení na veliký pátek z výborné postilly sepsané skrze kněze Tomáše Bavorovského…
V českých spisech se D. podepisoval Klíč, J. Klíč, Josef Klíč (místo německého Dittrich, též J. Dytrych, Petr Dytrych), či volil varianty podle svého rodiště: Jo. Ditrich-Skalický, J. Skalický.
L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 546; F. Doucha, Knihopisný slovník česko-slovenský, 1865, s. 6, 31; OSN 7, s. 631; Wurzbach 3, s. 322; MSN 2, s. 205; KSN 3, s. 366, 4, s. 202; J. Novomlýnský – J. F. Vrba, Pseudonymy českých spisovatelů, in: Literární listy 9, 1888, s. 166, 233; BOS 3, s. 531; J. Vlček, Dějiny české literatury 1, 1940, s. 407; F. Strejček, Naši bojovníci perem, 1948, s. 37; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 496; BL 1, s. 259.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová