DRESLER Václav 11.9.1880-24.1.1953: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DRESLER_Václav_11.9.1880-24.1.1953)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 11.9.1880
| datum narození = 11.9.1880
| místo narození =  
| místo narození = Černovičky (č. o. Středokluky) u Kladna
| datum úmrtí = 24.1.1953
| datum úmrtí = 24.1.1953
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
64- Překladatel
64- Překladatel
Řádek 11: Řádek 11:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav DRESLER
}}
'''DRESLER, Václav''', ''* 11. 9. 1880 Černovičky (č. o. Středokluky) u Kladna, † 24. 1. 1953 Praha, redaktor, žurnalista, překladatel, diplomat''
 
Syn rolníka. Po maturitě 1899 na pražském gymnáziu v Křemencově
ulici studoval slavistiku na filozofické fakultě. Koncem
90. let 19. století se (zejména úvahami o ruské literatuře)
přiřadil k předním autorům literárněkritických a literárněhistorických
statí, kteří publikovali v ''České revue'', politickém
a kulturním listu Národní strany svobodomyslné (mlado české). Od 1901/02 se D. více uplatňoval jako referent o české literatuře v dalších pražských i regionálních novinách a časopisech, od 1901 např. v ''Radikálních'' ''listech'', ''Pozoru'', ''Národních listech'', od 1902 v ''Obzoru literárním a uměleckém'', kde spolu
s V. Dykem, J. Karáskem a M. Martenem představoval jádro
obměněné skladby přispěvatelů, kladoucích důraz na souvislosti české kultury s myšlenkovými evropskými proudy. V periodikách ''Rozhledy'', ''Lumír'', ''Srdce'', ''Lidové noviny'' přispíval eseji
o literatuře. Od 1903 psal do ''Literárních listů'', jichž se později
stal odpovědným redaktorem, následně i majitelem a nakladatelem. Tyto aktivity převládly natolik, že po sedmém semestru v univerzitních studiích již nepokračoval a živil se jako literární
kritik, publicista a redaktor. Osvědčil se jako autor portrétů
o českých spisovatelích, 1908 o J. Merhautovi v ''Moravskoslezské''
''revue'', 1910 o F. A. Šubertovi jako dramatikovi v ''ČČM'' a od
1912 řady dalších v ''Literárních rozhledech''. Zájem soustřeďoval
k dobové realisticky orientované próze s akcentem na sociální
problematiku. Rozsáhlejší studie věnoval zejména dílu a životu M. A. Šimáčka, F. X. Svobody, K. V. Raise, K. Klostermanna, J. Arbesa, psal statě o národních litera turách. Užíval množství
šifer (Václav D., V. D., Dbr., -der, Dler, -er, -r., VDbr,
A., -der, Dre, er, Ir., r., -r–, -slr-, V. Dlr., V. Dr.) a pseudonym
Sigma. Intenzivně se zajímal o slavistiku a rusistiku, od 1904
i o polonistiku (překlady: G. Zapolska, ''Předpeklí'', I. Sewer-Maciejowski,
''V petrolejových dolech'', 1907). Te ma tice žen v literatuře a umění se věnoval po 1907 ve studiích o současných českých spisovatelkách v ''Ženské revue'', ''Ženských listech'', ''Ženském světě''.
Do 1915 žil v rodišti, před první světovou válkou odešel do
Berlína, kde se živil jako novinář a překladatel z polštiny
(A. Strug, ''Lidé podzemní'', 1912, G. Zapolska, ''Ve službách hříchu'',
1914, J. Weyssenhoff, ''Unia'', 1912, W. Rapacki, ''Král husitův'',
1918). Po vzniku ČSR přesídlil do Polska a pracoval
jako ředitel Československé informační kanceláře. Poté vstoupil do diplomatických služeb jako tajemník československého
vyslanectví ve Varšavě. Soustavně referoval o polské literatuře
a kultuře pro české noviny a časopisy: ''Lidové noviny'', ''Moravskoslezský''
''deník'', ''Sborník zahraniční politiky'' (1920), ''Cesta'' (od
1921), ''Čas'' (od 1921), ''Hospodářská politika'' (od 1927), ''Zahraniční''
''politika'' (od 1926), ''Brázda'' (od 1936). Stal se členem Slovanského
ústavu. Polským otázkám věnoval na tisíce informačních
prací a článků a několik knižních titulů (''Polsko''
''a Poláci'', 1922, ''Republika Czeskoslowacka'', Poznaň 1923,
s A. Černým, ''Polsko a Evropa'', 1926, ''Z politické domácnosti''
''v Polsku'', 1927, ''Sedmá velmoc v Polsku''. ''Dnešní stav polského''
''tisku'', 1928). Podporoval česko-polskou vzájemnost i pořádáním přednášek o československé kultuře. 1937 onemocněl, vrátil se z Polska do Čech a vydal několik překladů z polštiny
(J. Iwaszkiewicz, ''Slečny ze statku'', P. Choynowski, ''Mladýma''
''očima'', W. Berent, ''Živé kameny''). Pokračoval v osvětové přednáškové
činnosti o Polsku. České literatuře věnoval několik
bohemistických studií (např. o J. Zeyerovi). Od odchodu na
odpočinek žil v Praze.
 
'''L:''' V. K. Blahník, Emanuel šl. z Lešehradu, 1910, s. 41; Kulturní adresář
ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.); Literární zprávy z nakladatelství Přemysla
Plačka v Praze, 1911, č. 1; OSND 2/1, s. 249; OSN 28, s. 290, KSN 3,
s. 491; MSN 2, s. 387; V. D. v Polsku, in: Národní listy 14. 1. 1932; B.
Slavík, V. D. šedesátník, in: Lidové noviny 11. 9. 1940; J. Kunc, Kdy
zemřeli? Přehled čes. spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937 do
31. 12. 1962, 1962, s. 46; J. Nečas, Literární průvodce pro turisty 1, 1962,
s. 44; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973,
s. 511; LČL 1, s. 598–599.
 
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 
Marcella Husová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
Řádek 18: Řádek 78:


[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Středokluky]]
[[Kategorie:1953]]
[[Kategorie:1953]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 16. 2. 2017, 16:22

Václav DRESLER
Narození 11.9.1880
Místo narození Černovičky (č. o. Středokluky) u Kladna
Úmrtí 24.1.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání

65- Literární historik, kritik nebo teoretik 64- Překladatel

68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45856

DRESLER, Václav, * 11. 9. 1880 Černovičky (č. o. Středokluky) u Kladna, † 24. 1. 1953 Praha, redaktor, žurnalista, překladatel, diplomat

Syn rolníka. Po maturitě 1899 na pražském gymnáziu v Křemencově ulici studoval slavistiku na filozofické fakultě. Koncem 90. let 19. století se (zejména úvahami o ruské literatuře) přiřadil k předním autorům literárněkritických a literárněhistorických statí, kteří publikovali v České revue, politickém a kulturním listu Národní strany svobodomyslné (mlado české). Od 1901/02 se D. více uplatňoval jako referent o české literatuře v dalších pražských i regionálních novinách a časopisech, od 1901 např. v Radikálních listech, Pozoru, Národních listech, od 1902 v Obzoru literárním a uměleckém, kde spolu s V. Dykem, J. Karáskem a M. Martenem představoval jádro obměněné skladby přispěvatelů, kladoucích důraz na souvislosti české kultury s myšlenkovými evropskými proudy. V periodikách Rozhledy, Lumír, Srdce, Lidové noviny přispíval eseji o literatuře. Od 1903 psal do Literárních listů, jichž se později stal odpovědným redaktorem, následně i majitelem a nakladatelem. Tyto aktivity převládly natolik, že po sedmém semestru v univerzitních studiích již nepokračoval a živil se jako literární kritik, publicista a redaktor. Osvědčil se jako autor portrétů o českých spisovatelích, 1908 o J. Merhautovi v Moravskoslezské revue, 1910 o F. A. Šubertovi jako dramatikovi v ČČM a od 1912 řady dalších v Literárních rozhledech. Zájem soustřeďoval k dobové realisticky orientované próze s akcentem na sociální problematiku. Rozsáhlejší studie věnoval zejména dílu a životu M. A. Šimáčka, F. X. Svobody, K. V. Raise, K. Klostermanna, J. Arbesa, psal statě o národních litera turách. Užíval množství šifer (Václav D., V. D., Dbr., -der, Dler, -er, -r., VDbr, A., -der, Dre, er, Ir., r., -r–, -slr-, V. Dlr., V. Dr.) a pseudonym Sigma. Intenzivně se zajímal o slavistiku a rusistiku, od 1904 i o polonistiku (překlady: G. Zapolska, Předpeklí, I. Sewer-Maciejowski, V petrolejových dolech, 1907). Te ma tice žen v literatuře a umění se věnoval po 1907 ve studiích o současných českých spisovatelkách v Ženské revue, Ženských listech, Ženském světě. Do 1915 žil v rodišti, před první světovou válkou odešel do Berlína, kde se živil jako novinář a překladatel z polštiny (A. Strug, Lidé podzemní, 1912, G. Zapolska, Ve službách hříchu, 1914, J. Weyssenhoff, Unia, 1912, W. Rapacki, Král husitův, 1918). Po vzniku ČSR přesídlil do Polska a pracoval jako ředitel Československé informační kanceláře. Poté vstoupil do diplomatických služeb jako tajemník československého vyslanectví ve Varšavě. Soustavně referoval o polské literatuře a kultuře pro české noviny a časopisy: Lidové noviny, Moravskoslezský deník, Sborník zahraniční politiky (1920), Cesta (od 1921), Čas (od 1921), Hospodářská politika (od 1927), Zahraniční politika (od 1926), Brázda (od 1936). Stal se členem Slovanského ústavu. Polským otázkám věnoval na tisíce informačních prací a článků a několik knižních titulů (Polsko a Poláci, 1922, Republika Czeskoslowacka, Poznaň 1923, s A. Černým, Polsko a Evropa, 1926, Z politické domácnosti v Polsku, 1927, Sedmá velmoc v Polsku. Dnešní stav polského tisku, 1928). Podporoval česko-polskou vzájemnost i pořádáním přednášek o československé kultuře. 1937 onemocněl, vrátil se z Polska do Čech a vydal několik překladů z polštiny (J. Iwaszkiewicz, Slečny ze statku, P. Choynowski, Mladýma očima, W. Berent, Živé kameny). Pokračoval v osvětové přednáškové činnosti o Polsku. České literatuře věnoval několik bohemistických studií (např. o J. Zeyerovi). Od odchodu na odpočinek žil v Praze.

L: V. K. Blahník, Emanuel šl. z Lešehradu, 1910, s. 41; Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.); Literární zprávy z nakladatelství Přemysla Plačka v Praze, 1911, č. 1; OSND 2/1, s. 249; OSN 28, s. 290, KSN 3, s. 491; MSN 2, s. 387; V. D. v Polsku, in: Národní listy 14. 1. 1932; B. Slavík, V. D. šedesátník, in: Lidové noviny 11. 9. 1940; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled čes. spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962, 1962, s. 46; J. Nečas, Literární průvodce pro turisty 1, 1962, s. 44; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 511; LČL 1, s. 598–599.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová