DUŠA Ferdiš 13.1.1888-1.12.1958: Porovnání verzí
(DUŠA_Ferdiš_13.1.1888-1958) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 13.1.1888 | | datum narození = 13.1.1888 | ||
| místo narození = Frýdlant nad Ostravicí | | místo narození = Frýdlant nad Ostravicí | ||
| datum úmrtí = 1958 | | datum úmrtí = 1.12.1958 | ||
| místo úmrtí = Frýdlant nad Ostravicí | | místo úmrtí = Frýdlant nad Ostravicí | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUŠA, Ferdiš''' ''(též Ferdyš, vl. jm. Ferdinand), * 13. 1. 1888 Frýdlant nad Ostravicí, † 1. 12. 1958 Frýdlant nad Ostravicí, malíř, grafik, keramik'' | |||
Po smrti otce, železárenského dělníka, 1902 ukončil docházku | |||
do školy a pomáhal v hutích uživit rodinu. Od 1903 se učil | |||
malbě na porcelán a keramiku v tamní smaltárně Postelberg. | |||
1905/06–10 byl na zkušené kromě Prahy i v několika zemích | |||
Rakouska-Uherska a Německu, kde se zajímal o památky | |||
a o dílny keramiků, malířů i grafiků (M. Slevogt). Působil | |||
v Dohnalově malírně v Jablůnce u Vsetína a v keramičce | |||
sourozenců Jaroňkových v Rožnově pod Radhoštěm, pak zajel | |||
znovu do Německa a vedl rukodělné dílny Konaříkova abstinenčního | |||
sanatoria v Kunčicích pod Ondřejníkem. Za první | |||
světové války od 1915 bojoval na ruské frontě ve východní | |||
Haliči, od 1916 pracoval ve skupině vojenských malířů na | |||
Slovensku, Balkáně, v Polsku, Rusku a v severní Itálii. Po | |||
návratu do rodiště si 1919 otevřel vlastní keramickou dílnu | |||
a maloval porcelán. 1924 řemeslo definitivně opustil a stal se | |||
grafikem a malířem. 1928 se oženil s Arnou Holoubkovou, | |||
manželství zůstalo bezdětné. 1928–55 bydlel v Praze na Spořilově, kde měl dům s ateliérem. Úzce spolupracoval s literáty, | |||
avšak cítil se nedoceněn. Přesídlil do rodiště, kde u sestry dožil. | |||
Jako vyhraněná umělecká osobnost, nepatřící k žádné škole, | |||
skupině a oficiálnímu směru, svým rozsáhlým grafickým | |||
a malířským dílem, k němuž se dopracoval bez školské průpravy, nezapřel tradice lidového výtvarného projevu, slovanskou | |||
orientaci a proletářský původ. Lidskou bolest, odboj | |||
a práci vyjádřil v monumentálních cyklech a stal se jedním | |||
z prvních představitelů proudu sociální grafiky (sociální expresionismus) u nás (dřevoryty často neobvykle velkých formátů, | |||
mj. ''Těšínsko'', ''Smutná země'', ''Peklo práce'', ''Život člověka''). Témata | |||
ostravských šachet, hutí a kolonií našla paralelu i v malířské | |||
tvorbě. Druhý domov objevoval v horách a vesnicích na Slovensku, jež zachytil v několika grafických cyklech (mj. ''Dolu Váhom'', ''Slovensko'', ''Tatry'', ''Bílé Slovensko'') a malbách. Byl žádaným | |||
ilustrátorem (od 1914) a akvarelistou. D. fotografie, | |||
akvarely, kolorované perokresby, pastely, průvodní kresby | |||
a přípravné studie zůstaly jako cenné etnografické doklady. | |||
Tvořil rovněž drobnou užitou grafiku, studoval mozaiku, staré | |||
techniky, enkaustiku a lidovou malbu na skle (sám byl autorem | |||
unikátního souboru ''Jánošík'', 1938). Jako znalec a sběratel | |||
vydal spisek ''Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století'' (1938). | |||
S F. Hlavicou založil 1914 umělecký spolek Koliba, 1920 se | |||
s ním rozešel. Přijal členství v pražském Spolku českých umělců | |||
grafiků Hollar a Umělecké besedě, brněnské Skupině výtvarných umělců a ve Svazu československých výtvarných | |||
umělců. Od 1914 vystavoval v českých zemích, na Slovensku, | |||
v Polsku, Vídni, New Yorku, Moskvě, Petrohradě, Miláně, | |||
Benátkách a v Curychu. Jeho práce jsou zastoupeny v našich | |||
renomovaných galeriích a muzeích, dále na Slovensku, v Polsku, | |||
Rusku, Itálii a ve Švýcarsku. Svým vlivem pomohl upevnit pozici Slezského studijního ústavu (1955). Obdržel Cenu | |||
města Ostravy (1957) a čestné občanství v rodišti. Byly po | |||
něm pojmenovány ulice ve Frenštátě pod Radhoštěm | |||
a v rodišti. Naposledy jeho dílo připomněly výstavy v Chrudimi | |||
(1999), Opavě a ve Frýdku-Místku (2007, 2008). Sbírky | |||
zrušeného Památníku F. D. se staly součástí Galerie uměleckého smaltu a litiny Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí. | |||
'''D:''' J. Svoboda – W. Ritter, F. D., 1958, s. 113–119 (kde soupis výstav, | |||
díla, kritik a literatury); P. Šopák, F. D. a knižní kultura, in: Těšínsko 51, | |||
2008, č. 3, s. 11–18 (kde soupis pramenů, ilustrací a bibliofilií); výběr: | |||
grafické cykly: Těšínsko, 1920 (podruhé 1938), Dík poutníka, Slovenské | |||
obrázky, 1920; Chudí a ponížení, 1921; Hříčky, 1928; Nikdy víc válku, | |||
1944–45; ilustrace: A. Václavík, Luhačovické Zálesí, 1930; J. Čarek, Tři | |||
balady o válce, 1934; J. Brambora (ed.), J. A. Komenský, Labyrint světa | |||
a Lusthaus srdce ..., 1941; F. V. Kříž, V jámě lvové, 1946; J. Vladislav | |||
a kol., Přání v černobílé. Věty nad knihou, věty nad obrazy, 1947; | |||
O. Berkopec (ed.), Zpěvy hrdinství a lásky. Výbor výpravných básní jižních | |||
Slovanů, 1954; týž (ed.), Jugoslávské zpěvy. Sborník lidové epiky jižních | |||
Slovanů, 1958; M. Hanuš, Ze světa zkamenělého slunce, 1954; A. Satke | |||
(ed.), Lidové povídky z Hlučínska, 1955; ostatní práce: Tschechoslowakische | |||
volkstümliche Holzschnitte, in: Prager Rundschau 8, 1938, | |||
s. 176–197. | |||
'''L:''' ČsB 1, nestr.; K. Bogar (ed.), Vzpomínky na F. D., 1968; týž, S F. D. | |||
„Dolu Váhom“, 1982; týž, Muž s beraní hlavou. F. D. a Frýdlant nad | |||
Ostravicí, 2008 (kde neúplný soupis literatury); J. Jančář, F. D. a Slovácko, | |||
in: Slovácko 30, 1988, s. 191–193; Slezsko 10, s. 55–56 (kde neúplný soupis | |||
literatury); P. Šopák, Koliba, 2004, passim; týž, Koliba. Programy – | |||
texty – korespondence, 2005, s. 11–18 a passim; Výtvarní umělci severní | |||
Moravy a Slezska, 2006, s. 25–26 (kde neúplný soupis literatury); Lidová | |||
kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, R. Jeřábek – | |||
S. Brouček (ed.), 2007, s. 47 (kde neúplný soupis literatury). | |||
'''P:''' Slezské zemské muzeum Opava, uměleckohistorické pracoviště, část pozůstalosti; | |||
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, společenskovědní oddělení, | |||
část pozůstalosti. | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Verze z 24. 3. 2017, 18:05
Ferdiš DUŠA | |
![]() | |
Narození | 13.1.1888 |
---|---|
Místo narození | Frýdlant nad Ostravicí |
Úmrtí | 1.12.1958 |
Místo úmrtí | Frýdlant nad Ostravicí |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 35- Odborník sklářství nebo keramiky |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46021 |
DUŠA, Ferdiš (též Ferdyš, vl. jm. Ferdinand), * 13. 1. 1888 Frýdlant nad Ostravicí, † 1. 12. 1958 Frýdlant nad Ostravicí, malíř, grafik, keramik
Po smrti otce, železárenského dělníka, 1902 ukončil docházku do školy a pomáhal v hutích uživit rodinu. Od 1903 se učil malbě na porcelán a keramiku v tamní smaltárně Postelberg. 1905/06–10 byl na zkušené kromě Prahy i v několika zemích Rakouska-Uherska a Německu, kde se zajímal o památky a o dílny keramiků, malířů i grafiků (M. Slevogt). Působil v Dohnalově malírně v Jablůnce u Vsetína a v keramičce sourozenců Jaroňkových v Rožnově pod Radhoštěm, pak zajel znovu do Německa a vedl rukodělné dílny Konaříkova abstinenčního sanatoria v Kunčicích pod Ondřejníkem. Za první světové války od 1915 bojoval na ruské frontě ve východní Haliči, od 1916 pracoval ve skupině vojenských malířů na Slovensku, Balkáně, v Polsku, Rusku a v severní Itálii. Po návratu do rodiště si 1919 otevřel vlastní keramickou dílnu a maloval porcelán. 1924 řemeslo definitivně opustil a stal se grafikem a malířem. 1928 se oženil s Arnou Holoubkovou, manželství zůstalo bezdětné. 1928–55 bydlel v Praze na Spořilově, kde měl dům s ateliérem. Úzce spolupracoval s literáty, avšak cítil se nedoceněn. Přesídlil do rodiště, kde u sestry dožil. Jako vyhraněná umělecká osobnost, nepatřící k žádné škole, skupině a oficiálnímu směru, svým rozsáhlým grafickým a malířským dílem, k němuž se dopracoval bez školské průpravy, nezapřel tradice lidového výtvarného projevu, slovanskou orientaci a proletářský původ. Lidskou bolest, odboj a práci vyjádřil v monumentálních cyklech a stal se jedním z prvních představitelů proudu sociální grafiky (sociální expresionismus) u nás (dřevoryty často neobvykle velkých formátů, mj. Těšínsko, Smutná země, Peklo práce, Život člověka). Témata ostravských šachet, hutí a kolonií našla paralelu i v malířské tvorbě. Druhý domov objevoval v horách a vesnicích na Slovensku, jež zachytil v několika grafických cyklech (mj. Dolu Váhom, Slovensko, Tatry, Bílé Slovensko) a malbách. Byl žádaným ilustrátorem (od 1914) a akvarelistou. D. fotografie, akvarely, kolorované perokresby, pastely, průvodní kresby a přípravné studie zůstaly jako cenné etnografické doklady. Tvořil rovněž drobnou užitou grafiku, studoval mozaiku, staré techniky, enkaustiku a lidovou malbu na skle (sám byl autorem unikátního souboru Jánošík, 1938). Jako znalec a sběratel vydal spisek Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století (1938).
S F. Hlavicou založil 1914 umělecký spolek Koliba, 1920 se s ním rozešel. Přijal členství v pražském Spolku českých umělců grafiků Hollar a Umělecké besedě, brněnské Skupině výtvarných umělců a ve Svazu československých výtvarných umělců. Od 1914 vystavoval v českých zemích, na Slovensku, v Polsku, Vídni, New Yorku, Moskvě, Petrohradě, Miláně, Benátkách a v Curychu. Jeho práce jsou zastoupeny v našich renomovaných galeriích a muzeích, dále na Slovensku, v Polsku, Rusku, Itálii a ve Švýcarsku. Svým vlivem pomohl upevnit pozici Slezského studijního ústavu (1955). Obdržel Cenu města Ostravy (1957) a čestné občanství v rodišti. Byly po něm pojmenovány ulice ve Frenštátě pod Radhoštěm a v rodišti. Naposledy jeho dílo připomněly výstavy v Chrudimi (1999), Opavě a ve Frýdku-Místku (2007, 2008). Sbírky zrušeného Památníku F. D. se staly součástí Galerie uměleckého smaltu a litiny Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí.
D: J. Svoboda – W. Ritter, F. D., 1958, s. 113–119 (kde soupis výstav, díla, kritik a literatury); P. Šopák, F. D. a knižní kultura, in: Těšínsko 51, 2008, č. 3, s. 11–18 (kde soupis pramenů, ilustrací a bibliofilií); výběr: grafické cykly: Těšínsko, 1920 (podruhé 1938), Dík poutníka, Slovenské obrázky, 1920; Chudí a ponížení, 1921; Hříčky, 1928; Nikdy víc válku, 1944–45; ilustrace: A. Václavík, Luhačovické Zálesí, 1930; J. Čarek, Tři balady o válce, 1934; J. Brambora (ed.), J. A. Komenský, Labyrint světa a Lusthaus srdce ..., 1941; F. V. Kříž, V jámě lvové, 1946; J. Vladislav a kol., Přání v černobílé. Věty nad knihou, věty nad obrazy, 1947; O. Berkopec (ed.), Zpěvy hrdinství a lásky. Výbor výpravných básní jižních Slovanů, 1954; týž (ed.), Jugoslávské zpěvy. Sborník lidové epiky jižních Slovanů, 1958; M. Hanuš, Ze světa zkamenělého slunce, 1954; A. Satke (ed.), Lidové povídky z Hlučínska, 1955; ostatní práce: Tschechoslowakische volkstümliche Holzschnitte, in: Prager Rundschau 8, 1938, s. 176–197.
L: ČsB 1, nestr.; K. Bogar (ed.), Vzpomínky na F. D., 1968; týž, S F. D. „Dolu Váhom“, 1982; týž, Muž s beraní hlavou. F. D. a Frýdlant nad Ostravicí, 2008 (kde neúplný soupis literatury); J. Jančář, F. D. a Slovácko, in: Slovácko 30, 1988, s. 191–193; Slezsko 10, s. 55–56 (kde neúplný soupis literatury); P. Šopák, Koliba, 2004, passim; týž, Koliba. Programy – texty – korespondence, 2005, s. 11–18 a passim; Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska, 2006, s. 25–26 (kde neúplný soupis literatury); Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), 2007, s. 47 (kde neúplný soupis literatury).
P: Slezské zemské muzeum Opava, uměleckohistorické pracoviště, část pozůstalosti; Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, společenskovědní oddělení, část pozůstalosti.
Gustav Novotný