DÝMA Josef 13.3.1882-2.8.1933: Porovnání verzí

	Josef DÝMA
Narození	13.3.1882
Místo narození	Náměšť nad Oslavou
Úmrtí	2.8.1933
Místo úmrtí	Praha
Povolání	68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel 64- Překladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46139

VizuálníWikitext

Verze z 9. 4. 2017, 16:02

DÝMA, Josef, * 13. 3. 1882 Náměšť nad Oslavou, † 2. 8. 1933 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel, účastník 1. odboje

Maturoval 1902 na reálce v Brně a začal studovat VŠT, od 1904 pracoval v novinách. Zprvu byl členem redakce brněnské Moravské orlice, od 1908 olomouckého listu Pozor, od 1912 Zájmů Slovače v Uherském Hradišti. Před válkou byl organizován v Lidové straně pokrokové na Moravě. V létě 1914 narukoval na haličskou frontu, zajat byl 24. 8. 1914 v Zloczówě (Zoločiv) jako kadet 30. pěšího pluku. V zajateckém táboře v Taškentu se 1915 účastnil vzpoury zajatců vůči nelidským podmínkám, a když se vzápětí hlásil do řad dobrovolnické České družiny, nebyl pro nepřízeň ruských vojenských míst přijat. Jako přispěvatel petrohradského časopisu Čechoslovák se v červnu 1916 stal spolupracovníkem Svazu česko-slovenských spolků na Rusi v Kyjevě a do května 1917 spoluredigoval jeho Zprávy. Na podzim nastoupil v redakci kyjevského časopisu Čechoslovan. Do 2. roty 2. záložního československého pluku byl zařazen 20. 12. 1917. V březnu 1918 převzal velení roty, od dubna 1918 velel 2. rotě 10. střeleckého pluku Jana Sladkého Koziny. Od ledna 1918 zastupoval pluk ve vojenském odboru Odbočky Národní rady československé na Rusi, jejím členem byl zvolen na sjezdu vojska v srpnu 1918. V červnu až srpnu 1918 vykonával funkci pobočníka velitele pluku (npor.), od června 1918 do ledna 1919 řídil současně redakci Československého válečného věstníku (později Zpravodaje), v srpnu 1918 se stal redaktorem Československého deníku, od ledna 1919 jeho dopisovatelem ve Vladivostoku. Pro sympatie s delegáty II. revolučního sjezdu vojska, internovanými na mysu Gornostaj, byl 15. 6. 1919 evakuován do vlasti. Na - dále se věnoval žurnalistice: 1919–21 odpovědný redaktor Československého legionáře, 1921–24 šéfredaktor plzeňského listu Český směr, od 1925 vedoucí zahraničního zpravodajství deníku Národní osvobození. Stál u zrodu Československé obce legionářské, pracoval v Syndikátu československých novinářů. Ve třech sbírkách krátkých bizarních próz (Povídky a bizarerie, 1908; Žhavé krůpěje, 1909, Otřesy, 1919) se zabýval osudy drobných rozvrácených lidí. Své legionářské příspěvky soustředil ve třech knižních svazcích (Cestou k svobodě, 1920, Od obrození národa k jeho svobodě, 1920, Anabáze, 1922). Překládal prózu a publicistiku z ruštiny.

L: OSND 2/1, s. 322; LČL 1, s. 646–647; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1995, s. 37–38.

P: Vojenský historický ústav Praha, poslužné listiny legionářů.

Martin Kučera

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 | obrázek = No male portrait.png
 | datum narození = 13.3.1882
-| místo narození =
+| místo narození = Náměšť nad Oslavou
 | datum úmrtí = 2.8.1933
-| místo úmrtí =
+| místo úmrtí = Praha
 | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
 - Spisovatel
@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Josef DÝMA
+}}
+'''DÝMA, Josef,''' ''* 13. 3. 1882 Náměšť nad Oslavou, † 2. 8. 1933 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel, účastník 1. odboje''
+Maturoval 1902 na reálce v Brně a začal studovat VŠT, od
+pracoval v novinách. Zprvu byl členem redakce brněnské
+''Moravské orlice'', od 1908 olomouckého listu ''Pozor'', od
+''Zájmů Slovače'' v Uherském Hradišti. Před válkou byl organizován
+v Lidové straně pokrokové na Moravě. V létě 1914
+narukoval na haličskou frontu, zajat byl 24. 8. 1914 v Zloczówě (Zoločiv) jako kadet 30. pěšího pluku. V zajateckém táboře
+v Taškentu se 1915 účastnil vzpoury zajatců vůči nelidským
+podmínkám, a když se vzápětí hlásil do řad dobrovolnické
+České družiny, nebyl pro nepřízeň ruských vojenských míst
+přijat. Jako přispěvatel petrohradského časopisu ''Čechoslovák'' se v červnu 1916 stal spolupracovníkem Svazu česko-slovenských
+spolků na Rusi v Kyjevě a do května 1917 spoluredigoval jeho ''Zprávy''. Na podzim nastoupil v redakci kyjevského
+časopisu ''Čechoslovan''. Do 2. roty 2. záložního československého
+pluku byl zařazen 20. 12. 1917. V březnu 1918 převzal velení
+roty, od dubna 1918 velel 2. rotě 10. střeleckého pluku
+Jana Sladkého Koziny. Od ledna 1918 zastupoval pluk ve vojenském
+odboru Odbočky Národní rady československé na
+Rusi, jejím členem byl zvolen na sjezdu vojska v srpnu 1918.
+V červnu až srpnu 1918 vykonával funkci pobočníka velitele
+pluku (npor.), od června 1918 do ledna 1919 řídil současně
+redakci ''Československého válečného věstníku'' (později ''Zpravodaje''),
+v srpnu 1918 se stal redaktorem ''Československého deníku'',
+od ledna 1919 jeho dopisovatelem ve Vladivostoku. Pro sympatie
+s delegáty II. revolučního sjezdu vojska, internovanými
+na mysu Gornostaj, byl 15. 6. 1919 evakuován do vlasti. Na -
+dále se věnoval žurnalistice: 1919–21 odpovědný redaktor ''Československého'' ''legionáře'', 1921–24 šéfredaktor plzeňského listu
+''Český směr'', od 1925 vedoucí zahraničního zpravodajství deníku
+''Národní osvobození''. Stál u zrodu Československé obce
+legionářské, pracoval v Syndikátu československých novinářů.
+Ve třech sbírkách krátkých bizarních próz (''Povídky a bizarerie'',
+; ''Žhavé krůpěje'', 1909, ''Otřesy'', 1919) se zabýval osudy
+drobných rozvrácených lidí. Své legionářské příspěvky soustředil
+ve třech knižních svazcích (''Cestou k svobodě'', 1920, ''Od''
+''obrození národa k jeho svobodě'', 1920, ''Anabáze'', 1922). Překládal
+prózu a publicistiku z ruštiny.
+'''L:''' OSND 2/1, s. 322; LČL 1, s. 646–647; Slovník prvního československého
+odboje 1914–1918, 1995, s. 37–38.
+'''P:''' Vojenský historický ústav Praha, poslužné listiny legionářů.
+Martin Kučera
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 [[Kategorie:63- Spisovatel]]
 [[Kategorie:64- Překladatel]]
 [[Kategorie:1882]]
+[[Kategorie:Náměšť nad Oslavou]]
 [[Kategorie:1933]]
+[[Kategorie:Praha]]