HELCELET Jan 2.1.1812-19.2.1876

Jan HELCELET
Narození	2.1.1812
Místo narození	Dolní Kounice (u Brna)
Úmrtí	19.2.1876
Místo úmrtí	Brno
Povolání	42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 84- Mecenáš div. umění 15- Lékaři 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 441-442
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47135

HELCELET, Jan (též HELZELET, Johann), * 2. 1. 1812 Dolní Kounice (u Brna), † 19. 2. 1876 Brno, lékař, pedagog, politik

Dědeček Baltazar Helzelet (Hoelzle) pracoval jako kuchař basilejských biskupů sídlících v Porrentruy (Švýcarsko), otec František Josef Helzelet (1781–1832) se usadil v Dolních Kounicích, získal tovární oprávnění a neúspěšně obchodoval se suknem. Oženil se s dcerou knihtiskaře Antonií Essovou a ze svazku vzešlo sedm dětí, z nichž otce přežili kromě H. ještě jeho dva bratři voják Josef (1818–1844) a lékárnický učeň Jindřich (1822–1843). Rodina se přestěhovala do Brna. H. studoval gymnázium a filozofii, vyučil se mlynářem a rok vandroval po Čechách a Slezsku. S finanční podporou malíře Karla Mayera 1834–40 navštěvoval medicínu ve Vídni (1838/39 pobýval v Padově). Obhájil disertační práci Conspectus Aquarum medicatarum Moraviae (1840 MUDr. a magistr porodnictví). Ve Vídni zároveň absolvoval hospodářský kurz. Působil krátce jako lékař v Brně a Olomouci, kde od 1841 vyučoval hospodářství a přírodopis na stavovské akademii a univerzitě, 1846 byl jmenován profesorem. Během olomouckého pobytu navázal přátelství s profesorem filozofie Ignácem Janem Hanušem. 1848–49 se zapojil do českého národního hnutí na Moravě, redigoval Sedlské noviny, které po třech číslech nakladatel Eduard Hölzel zastavil kvůli odporu velkoněmecky smýšlejících Němců v Olomouci. Tam s Hanušem založili odbočku spolku Slovanská lípa; v červnu 1848 se H. jako zástupce olomouckých Čechů a zároveň nejvýraznější představitel celé české Moravy účastnil Slovanského sjezdu v Praze a doporučoval zesílení vazeb Moravy a Čech. Poté co se Olomouc stala císařskou rezidencí, vydával spolu s Hanušem Holomoucké noviny, po dobu jednání kroměřížského sněmu s přílohou Konstituční posel. 1848/49 vyučoval na univerzitě český jazyk. Začátkem 1850 přešel na nově zřízené technické učiliště do Brna, kde přednášel zemědělské nauky.

Na původně jazykově utrakvistickém ústavu byl oblíben a pokoušel se zachovat české přednášky, avšak škola se rychle poněmčila. 1867 se podílel na zpracování jejího nového statutu. Také po revoluci 1848–49 se H. podílel na rozvoji českého národního hnutí na Moravě. 1846 se stal dopisujícím, 1868 skutečným členem Moravsko-slezské hospodářské společnosti, již 1851 byl zvolen členem jejího výboru. Dále pracoval jako funkcionář národně neutrální brněnské Besedy. Angažoval se v Národní jednotě sv. Cyrila a Metoděje, zpočátku jako člen výboru, v dubnu 1850 byl zvolen jejím předsedou; 1851–58 redigoval její kalendář Koleda. 1850 opustili Jednotu konzervativní kněží, kteří založili Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. 1851 museli na příkaz biskupa Ernsta Schaffgotsche, který Jednotu veřejně označil za protináboženskou, z ní vystoupit i ostatní kněží brněnské diecéze. H. se rozhodl pro nábor nových členů, záchranu spatřoval v zúžení činnosti, a proto v lednu 1854 prosadil vznik Matice moravské, s cílem podporovat českou literaturu na Moravě. Rozproudit činnost reorganizovaného spolku už nedokázal, a tak 1856 rezignoval na předsednictví, jehož se ujal Josef Chytil, a H. zůstal místopředsedou Matice. Počátkem šedesátých let se znovu účastnil probuzeného spolkového a politického dění. Pracoval v obnovené Brněnské besedě, 1861–63 podruhé předsedal Matici moravské, 1864 byl zvolen prvním předsedou sokolského Moravského tělocvičného spolku v Brně, působil i v Českém čtenářském spolku. Současně se podílel na vedení moravské Národní strany a jejího prvního volebního výboru. 1863 finančně podpořil založení Moravské orlice, tiskového orgánu strany.

H. byl 1861 zvolen náhradníkem přísedícího zemského výboru a 1861–71 poslancem moravského zemského sněmu za venkovské obce okresů dačického, telčského a jemnického, na sněmu 1861 pak jedním ze čtyř českých poslanců říšské rady z Moravy (s největším počtem hlasů ze všech moravských poslanců). Řadil se k politikům intelektuálního typu, nijak nevynikal v řečnických soubojích ani v politické práci mezi voličstvem, omezil se na nesoustavnou žurnalistickou činnost či na psaní politických proklamací strany. V červnu 1863 zastupoval Moravu na schůzce českých poslanců říšské rady, kde hájil moravský postoj odmítající Riegrem prosazovaný odchod z vídeňského parlamentu. Poslaneckou sněmovnu opustil se svými moravskými kolegy až v létě 1864. Roku 1868 patřil k moravským deklarantům poté, co poslanci Národní strany odešli z moravského sněmu, 1869 byl zbaven poslaneckého mandátu. V doplňovacích a následných volbách byl opětovně volen. Jako ostatní poslanci Národní strany v listopadu 1872 ztratil zemský mandát kvůli nepřítomnosti na sněmu, znovu již nekandidoval.

H. se 1841 oženil s dcerou úředníka brněnského gubernia Marií Johannou Möllerovou (1816–1895), s níž měl čtyři děti: Lidmilu (1842–1851), Boženu (1843–1929), provdanou za zemského a říšského poslance Josefa Ferdinanda Fanderlika, Ctibora (1844–1904) a Miroslavu (* 1845), provdanou za Jana Reicherta, ředitele gymnázia v Třebíči. H. korespondoval s řadou českých vlastenců a krátce po revoluci přistoupil i do Klácelova bratrstva. Počátkem padesátých let navázal milostný poměr s Boženou Němcovou, kterého záhy zanechal s ohledem na svou rodinu i kvůli přátelství s Hanušem.

L: nekrolog, in: Moravská orlice 22. 2. 1876; Našinec 23. 2. 1876; Wurzbach 8, s. 241; OSN 11, s. 47; OSND 2/2, s. 1069; MSN 3, s. 123; BL 1, s. 585; AČL, s. 87; Korespondence a zápisky J. H., J. Kabelík (ed.), 1910; J. Lelek, K románu Božena Němcová a J. H., 1921; B. Němcová, Korespondence, 1930, s. 131–132, 139–145, 160–167, 296–299, 418–424; Dopisy otce synovi, M. Helcelet (ed.), 1932; J. Soušek, MUDr. J. H., 1937; Božena Němcová ve vzpomínkách, R. Havel (ed.), 1961, s. 66; J. L. Bílý, Heraldica Brunensis – Josef Jiří Trassler, MUDr. J. H., in: Genealogické historické informace 4, 1983, s. 223–233; týž, Heraldica Brunensis – PhMr. M. H. (1879–1959), in: tamtéž, 1985, s. 255–267; J. Malíř, Od spolků k moderním politickým stranám, 1996, s. 30–69; Z. Chmel, Galerie brněnských osobností 1, 1998, s. 83–84; Daniel Sloboda. Dokumenty 2, Korespondence s přáteli 1, Z. Fišer (ed.), 2001, s. 45–72; Božena Němcová – Korespondence 1, 2003, s. 171–173, 180–184, 187–191, 212–214, 218–221, 229–230; 2, 2004, s. 140–142, 236–239; B. Němcová, Dopisy lásky, 2004, s. 70–75, 82–87, 150–152; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 247–249 (se soupisem literatury a pramenů); https://www.encyklopedie.brna.cz (stav k 6. 12. 2019); https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Helcelet (stav k 6. 12. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Cibulka