HIBSCH Josef Emanuel 26.3.1852-4.11.1940

Josef Emanuel HIBSCH
Narození	26.3.1852
Místo narození	Homole u Panny (u Litoměřic)
Úmrtí	4.11.1940
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	11- Geolog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 584
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47361

HIBSCH, Josef Emanuel, * 26. 3. 1852 Homole u Panny (u Litoměřic), † 4. 11. 1940 Vídeň (Rakousko), geolog, petrograf, pedagog

Rodiče Franz Hübsch a Terezie, roz. Wallumová, pocházeli z prostředí malorolníků ve Lhotě pod Pannou ve východní části Českého středohoří. H. studoval 1865–71 reálku v Litoměřicích, poté techniku ve Vídni. 1874–78 byl asistentem na katedře zoologie a botaniky, kde se zabýval flórou Východních Alp. 1876 složil učitelské zkoušky, 1878 získal místo na německé reálce v Plzni. Od 1880 učil na Vyšším zemědělském učilišti v Děčíně-Libverdě, které 1900 získalo statut vysoké školy. H. na ní byl jmenován řádným profesorem mineralogie, petrografie, geologie a pedologie; 1909/10 byl rektorem školy.

1889 se oženil s Emmou Funkovou, dcerou nadlesního z Podmokel; manželé měli dceru Markétu, u níž H. ve Vídni-Währingu po odchodu do penze 1914 dožil.

Během svého pobytu v Děčíně H. prováděl geologický výzkum Českého středohoří, v němž ho zaujala velká rozmanitost terciérních alkalických vyvřelin. Požádal o studijní dovolenou, kterou 1886/87 strávil na univerzitě v Lipsku u geologa a petrografa Ferdinanda Zirkela. 1887 H. obhájil disertaci Über einige minder bekannte Eruptivgesteine des Böhmischen Mittelgebirges. Od 1891 prováděl geologické mapování Českého středohoří a okolí v měřítku 1 : 25 000, které vyšlo na dvaceti mapách Geologische Karte des Böhmischen Mittelgebirges (1896–1929); vysvětlivky k nim (Erläuterungen…) vycházely do 1920 v časopisu Tschermaks mineralogische und petrographische Mitteilungen ve Vídni. Tisk geologických map spolufinancovala Společnost pro pěstování německé vědy, umění a literatury v Čechách, pět listů vydal 1923–30 Státní geologický ústav ČSR (SGÚ). Celková plocha mapové edice činí okolo 1 670 km2, z toho H. zmapoval 1 180 km2.

O petrografii, chemismu a genezi vyvřelin Českého středohoří uveřejnil H. řadu článků. Odhadl nejhojnější zastoupení olivinických bazaltů (62 %), popsal další typy hornin, mj. fonolity v okolí Malého Března a essexity u Roztok nad Labem. Zjistil v Čechách bostonity, camptonity, monchiquity a tinguaity, 1897 nalezl nový typ horniny, kterou nazval gauteit (podle místa nálezu Gaute/Kouty, část Těchlovic n. L.). Z mineralogie se zabýval hlavně zeolity. Psal o mostecké terciérní pánvi, vulkanitech Doupovských hor, ložiskové, hydrogeologické a agrogeologické tematice. Vypracoval posudky k zásobování vodou, s G. K. Laubem navrhli ochranné pásmo lázní Teplice. H. se zasloužil o ochranu přírodních útvarů, např. Panské skály u Kamenického Šenova, Vrkoče v Ústí nad Labem, o zastavení těžby na vrchu Radobýl u Litoměřic. H. vydal přehlednou geologickou mapu oblasti 1 : 100 000, geologického průvodce po Českém středohoří a topografickou mineralogii Die Minerale des Böhmischen Mittelgebirges (1934); uveřejnil sto jedenáct prací. S českými vědci udržoval přátelské kontakty, stal se jedním z prvních externích členů Státního geologického ústavu. Členem ho jmenovaly mnohé odborné společnosti. Na jeho počest nazval F. Cornu 1906 nový nerost ze skupiny granátů z Mariánské skály v Ústí nad Labem hibschit, město Děčín ho 1925 jmenovalo čestným občanem a nazvalo po něm ulici (dnes Elišky Krásnohorské). Jeho zásluhou se České středohoří stalo ve světové literatuře klasickou oblastí alkalických terciérních vulkanitů. Na Mariánském vrchu u Homole u Panny byla 1977 umístěna H. pamětní deska a ve škole v obci je od 2002 H. pamětní síň. Větší část H. materiálové sbírky ke geologickým mapám se dochovala v muzeu v Trmicích (5 660 vzorků hornin, 7 100 výbrusů hornin), menší část v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni.

D: Über Hochalpenflora, Wien 1878; Geologie für Land- und Forstwirte, 1885; Über das Auftreten gespannten Wassers von höherer Temperatur innerhalb der Schichten der oberen Kreideformation in Nordböhmen, in: Jahrbuch der K. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien) 58, 1908, s. 305–310; Vysvětlivky ku geologické mapě okolí Žandova u České Lípy, in: Knihovna Státního geologického ústavu ČSR, sv. 6a, 1923; Erläuterungen zur geologischen Übersichtskarte des Böhmischen Mittelgebirges etc., 1926, s. V–X; Geologischer Führer durch das Böhmische Mittelgebirge, Berlin 1930.

L: OSN 28, s. 567; OSND 2/2, s. 1117; MSN 3, s. 180; ÖBL 2, s. 311–312; Poggendorff 3, s. 628; C. Purkyně, J. E. H., in: Věstník Státního geologického ústavu ČSR 8, 1932, s. 79–84; H. Michel, Prof. Dr. J. E. H. Sein Leben und sein Werk, in: Firgenwald 12, 1939–40, s. 1–17 (s autobiografií a bibliografií; vyd. 1941); B. Müller – A. Watznauer, Prof. Dr. J. E. H. Sein Leben und sein Werk, in: tamtéž, s. 193–221; M. Stark, Dem Gedenken Prof. Dr. h. c. J. E. H., des verdienstreichen Erforschers des böhmischen Mittelgebirges, in: Lotos 87, 1939–1940, s. 184–196; NGS 2, s. 712; Sborník k 125. výročí narození J. E. H., in: Monografické studie Krajského muzea v Teplicích 12, 1977; J. Kremerová, Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 44; J. Beneš, Soupis historických geologických map z území České republiky do roku 1918, 1996, passim; Tomeš 1, s. 456; J. Pertlik – J. Ulrych, Prof. Dr. J. E. H. a jeho vědecká činnost po první světové válce v Rakousku, in: Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea (Praha) 8, 2000, s. 299–301; Hibsch 2002 Symposium, 3–8 June 2002 Teplá near Třebenice, Ústí nad Labem, Mariánské Lázně, Czech Republic. Excursion Guide – Abstracts, 2002; Hibsch 2002 Symposium…, in: Geolines (Prague), 15, 2003; V. Hammer – F. Pertlik, J. E. H. Sein wissenschaftliches Wirken nach dem Ersten Weltkrieg in Österreich, in: Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien 105 A, 2004, s. 29–44; A. Čejchanová – V. Cajz, Geologické mapy Českého středohoří J. E. H., 2009.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlašímský