HÁLA Vlastimil 7.7.1924-29.7.1985: Porovnání verzí
(HÁLA_Vlastimil_7.7.1924-29.7.1985) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.7.1924 | | datum narození = 7.7.1924 | ||
| místo narození = Most | | místo narození = Souš (Most) | ||
| datum úmrtí = 29.7.1985 | | datum úmrtí = 29.7.1985 | ||
| místo úmrtí = Vysoký Újezd | | místo úmrtí = Vysoký Újezd (u Slap) | ||
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret | ||
78- Hudební interpret | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 115 | |||
}} | |||
'''HÁLA, Vlastimil''', ''* 7. 7. 1924 Souš (Most), † 29. 7. 1985 Vysoký Újezd (u Slap), trumpetista, hudební skladatel, aranžér, režisér'' | |||
Bratr klavíristy a skladatele '''Kamila H.''' (* 1. 8. 1931 Most, † 28. 10. 2014 Praha). Reálné gymnázium začal H. navštěvovat v Mostě, po odtržení Sudet přešel na stejnou školu v Praze na Smíchově, maturoval na obchodní akademii; nastoupil do továrny Walter v Jinonicích (Praha). Souběžně absolvoval jazzové kurzy Unie hudebníků a jako trumpetista hrál v různých souborech, od 1945 ve Swing Stars a 1947–64 v orchestru K. Vlacha. Pro tento orchestr začal též aranžovat i komponovat. Skladbu studoval soukromě u J. Rychlíka a J. Felda (1948 až 56) a na Royal Academy of Music v Londýně (1957). Často tvořil pro Jazzový orchestr Československého rozhlasu a jeho skladby byly hojně uváděny na celostátních skladatelských přehlídkách. 1964–84 pracoval v Československém rozhlasu jako hudební režisér. Současně působil jako člen vedení Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (vedl jeho jazzovou sekci) a byl veřejně činný jako člen odborných komisí, porot ad. Získal řadu ocenění a za celoživotní působení mu byl 1984 udělen titul zasloužilý umělec. Byl pohřben v Praze-Motole. | |||
Z jeho orchestrálních skladeb zaujaly zejména ''Páteční boogie'', ''Pozdrav orchestru'', ''Pepř a sůl'', ''Den a noc v Havaně'', ''Rapsódie in memoriam Jaroslava Ježka'' či ''Rudolfovo číslo'', z písní ''Píseň o čase'', ''Páni rodičové'', ''Dáme si do bytu'' či ''Dobrý den, pane Maupassant''. Spolupracoval s textaři Z. Borovcem, J. Fikejzovou, V. Dvořákem, I. Fischerem; písně na gramofonové desky nahrávali přední zpěváci. Komponoval i scénickou hudbu, například pro divadlo ABC (''Charleyova teta'', ''Helenka je ráda''), a podílel se na řadě filmů, z nichž k nejúspěšnějším patřily ''Limonádový Joe'' (1964), ''Starci na chmelu'' (1964) a ''Dáma na kolejích'' (1966). Samostatně napsal hudbu ke snímkům ''Zabil jsem Einsteina, pánové!'' (1969) nebo ''Čtyři vraždy stačí, drahoušku'' (1970). S J. Bažantem a J. Maláskem vytvořil hudbu k televiznímu seriálu ''Pan Tau'' (1970). Své autorské i aranžérské zkušenosti shrnul v příručce ''Základy aranžování moderní populární hudby'' (1980). | |||
'''L:''' Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 80; HS 1, s. 392; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý jazz, 1967, passim; N. Dlouhá, V. H. – od swingu k hudbě zítřka, in: Melodie 17, 1979, č. 1, s. 16; Čeští skladatelé současnosti, A. Martínková (ed.), 1985, s. 89–90; MČE 2, s. 701; EJ, s. 173–174; J. Kotek, Kronika české synkopy 2, 1990, passim; týž, Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918–1968), 1998, passim; Tomeš 1, s. 404; http://www.czechmusic.org (stav k 15. 4. 2017). | |||
Mojmír Sobotka | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] |
Verze z 25. 3. 2020, 17:25
Vlastimil HÁLA | |
Narození | 7.7.1924 |
---|---|
Místo narození | Souš (Most) |
Úmrtí | 29.7.1985 |
Místo úmrtí | Vysoký Újezd (u Slap) |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 115 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48198 |
HÁLA, Vlastimil, * 7. 7. 1924 Souš (Most), † 29. 7. 1985 Vysoký Újezd (u Slap), trumpetista, hudební skladatel, aranžér, režisér
Bratr klavíristy a skladatele Kamila H. (* 1. 8. 1931 Most, † 28. 10. 2014 Praha). Reálné gymnázium začal H. navštěvovat v Mostě, po odtržení Sudet přešel na stejnou školu v Praze na Smíchově, maturoval na obchodní akademii; nastoupil do továrny Walter v Jinonicích (Praha). Souběžně absolvoval jazzové kurzy Unie hudebníků a jako trumpetista hrál v různých souborech, od 1945 ve Swing Stars a 1947–64 v orchestru K. Vlacha. Pro tento orchestr začal též aranžovat i komponovat. Skladbu studoval soukromě u J. Rychlíka a J. Felda (1948 až 56) a na Royal Academy of Music v Londýně (1957). Často tvořil pro Jazzový orchestr Československého rozhlasu a jeho skladby byly hojně uváděny na celostátních skladatelských přehlídkách. 1964–84 pracoval v Československém rozhlasu jako hudební režisér. Současně působil jako člen vedení Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (vedl jeho jazzovou sekci) a byl veřejně činný jako člen odborných komisí, porot ad. Získal řadu ocenění a za celoživotní působení mu byl 1984 udělen titul zasloužilý umělec. Byl pohřben v Praze-Motole.
Z jeho orchestrálních skladeb zaujaly zejména Páteční boogie, Pozdrav orchestru, Pepř a sůl, Den a noc v Havaně, Rapsódie in memoriam Jaroslava Ježka či Rudolfovo číslo, z písní Píseň o čase, Páni rodičové, Dáme si do bytu či Dobrý den, pane Maupassant. Spolupracoval s textaři Z. Borovcem, J. Fikejzovou, V. Dvořákem, I. Fischerem; písně na gramofonové desky nahrávali přední zpěváci. Komponoval i scénickou hudbu, například pro divadlo ABC (Charleyova teta, Helenka je ráda), a podílel se na řadě filmů, z nichž k nejúspěšnějším patřily Limonádový Joe (1964), Starci na chmelu (1964) a Dáma na kolejích (1966). Samostatně napsal hudbu ke snímkům Zabil jsem Einsteina, pánové! (1969) nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). S J. Bažantem a J. Maláskem vytvořil hudbu k televiznímu seriálu Pan Tau (1970). Své autorské i aranžérské zkušenosti shrnul v příručce Základy aranžování moderní populární hudby (1980).
L: Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 80; HS 1, s. 392; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý jazz, 1967, passim; N. Dlouhá, V. H. – od swingu k hudbě zítřka, in: Melodie 17, 1979, č. 1, s. 16; Čeští skladatelé současnosti, A. Martínková (ed.), 1985, s. 89–90; MČE 2, s. 701; EJ, s. 173–174; J. Kotek, Kronika české synkopy 2, 1990, passim; týž, Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918–1968), 1998, passim; Tomeš 1, s. 404; http://www.czechmusic.org (stav k 15. 4. 2017).
Mojmír Sobotka