DURYCH Josef 9.2.1898-5.6.1973: Porovnání verzí
(DURYCH_Josef_9.2.1898-5.6.1973) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 9.2.1898 | | datum narození = 9.2.1898 | ||
| místo narození = | | místo narození = Turnov | ||
| datum úmrtí = 5.6.1973 | | datum úmrtí = 5.6.1973 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Turnov | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DURYCH, Josef''', ''* 9. 2. 1898 Turnov, † 5. 6. 1973 Turnov, cizelér, sochař, grafik, malíř'' | |||
Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče kamenů, | |||
děd a otec byli zlatníky. Z rodu pocházeli i Václav Michael | |||
Fortunát D. (1735–1802), Václav Josef Věnceslav (1863 až | |||
1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969). | |||
D. absolvoval 1917 turnovskou střední šperkařskou školu, studoval | |||
na Uměleckoprůmyslové škole v Praze: modelování | |||
a uměleckoprůmyslové zpracování kovů u J. Horejce, kreslení | |||
a malbu u V. H. Brunnera. Po absolutoriu (1922) D. působil | |||
jako dílenský učitel zlatnictví a kreslení na šperkařské škole | |||
v Turnově, poté učil kreslení a výtvarnou výchovu na | |||
průmyslové škole v Hradci Králové, během války (1939–44) | |||
se vrátil do Turnova jako profesor modelování, cizelování | |||
a tepání kovů a kreslení. Po válce byl pedagogem na Uměleckoprůmyslové | |||
škole v Jablonci nad Nisou, kde zastával 1947 | |||
až 1948 funkci ředitele. Z politických důvodů musel odejít | |||
a nakonec působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. | |||
Jako pedagog i umělec se věnoval zejména cizelérství. Vytvořil | |||
řadu tepaných broží, prstenů, náramků z různých kovů, mís, | |||
kovových mříží, svícnů, lustrů, odznaků a pamětních desek, | |||
které vynikaly formální nápaditostí a kompoziční uměřeností | |||
vzhledem k použitému materiálu. Celoživotně byl věren estetice art deco. Získal mnohá ocenění na uměleckých soutěžích domácích i v zahraničí (mj. na Mezinárodní výstavě dekorativního | |||
umění v Paříži 1925). | |||
D. se uplatnil i jako malíř, kreslíř a grafik. S výrazným smyslem pro detail se věnoval především technikám akvarelu, tempery a tuše. Byl autorem mnoha osobitých lavírovaných kreseb | |||
z okolí Turnova a Českého ráje, malovaných i tištěných plakátů, podnikových značek a exlibris. Zvláště jeho jemné, lineárně | |||
kreslené krajinné výseky z Českého ráje patřily spolu | |||
s dřevořezbami P. Kotíka, dřevoryty K. Vika a litografiemi | |||
L. Veleho k nejlepším výtvarným zpodobením Českého ráje | |||
ve 20. století. Jeho tónované kresby zvýrazňovaly hlavní krajinný | |||
motiv, v zadním světlém prostoru pak lineárně dotvářely | |||
další krajinné výseky. Kresbami vyzdobil i alba k poctě J. Pekaře a J. V. Šimáka. V malbě temperou i akvarelem ztvárňoval náboženská témata (''Madona s děťátkem'', ''Maria'', ''Svatý biskup'' | |||
''Mikuláš''), figurální kompozice i kytice. | |||
V užitém umění byl autorem četných diplomů a návrhů, např. | |||
na sokolské prapory v Proseči pod Ještědem a v Liberci. Stal | |||
se zakládajícím členem výtvarné organizace Turnovské dílo | |||
(1926), jejíchž výstav se pravidelně zúčastňoval. Umělcova | |||
výtvarná tvorba šperkařská, malířská i grafická je rozptýlena | |||
ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Muzeu Českého ráje | |||
v Turnově a u soukromých sběratelů. | |||
'''L:''' Toman 1, s. 182; SČSVU 2, s. 139; NEČVUD, s. 182–183; Liberecká | |||
unie výtvarných umělců, 1994, passim; Zemřel J. D., in: Lidová demokracie, | |||
22. 6. 1973, s. 6; V. Mikolášek, Zapomenutý umělec J. D., in: Pojizerské listy 17. 7. 1991, s. 5; J. Petrušková, Nový turnovský pantheon, 2003, nestr.; 125 let Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné | |||
školy v Turnově. Almanach 1884–2009, 2009, s. 9, 49. | |||
'''P:''' Muzeum Českého ráje v Turnově, osobní fond Karel Kinský, 2 s. strojopisu | |||
o J. D. | |||
Vlastislav Hnízdo, Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 19: | Řádek 70: | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
[[Kategorie:Turnov]] | |||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
[[Kategorie:Turnov]] |
Verze z 24. 3. 2017, 17:13
Josef DURYCH | |
Narození | 9.2.1898 |
---|---|
Místo narození | Turnov |
Úmrtí | 5.6.1973 |
Místo úmrtí | Turnov |
Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48227 |
DURYCH, Josef, * 9. 2. 1898 Turnov, † 5. 6. 1973 Turnov, cizelér, sochař, grafik, malíř
Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče kamenů, děd a otec byli zlatníky. Z rodu pocházeli i Václav Michael Fortunát D. (1735–1802), Václav Josef Věnceslav (1863 až 1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969). D. absolvoval 1917 turnovskou střední šperkařskou školu, studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze: modelování a uměleckoprůmyslové zpracování kovů u J. Horejce, kreslení a malbu u V. H. Brunnera. Po absolutoriu (1922) D. působil jako dílenský učitel zlatnictví a kreslení na šperkařské škole v Turnově, poté učil kreslení a výtvarnou výchovu na průmyslové škole v Hradci Králové, během války (1939–44) se vrátil do Turnova jako profesor modelování, cizelování a tepání kovů a kreslení. Po válce byl pedagogem na Uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, kde zastával 1947 až 1948 funkci ředitele. Z politických důvodů musel odejít a nakonec působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě.
Jako pedagog i umělec se věnoval zejména cizelérství. Vytvořil řadu tepaných broží, prstenů, náramků z různých kovů, mís, kovových mříží, svícnů, lustrů, odznaků a pamětních desek, které vynikaly formální nápaditostí a kompoziční uměřeností vzhledem k použitému materiálu. Celoživotně byl věren estetice art deco. Získal mnohá ocenění na uměleckých soutěžích domácích i v zahraničí (mj. na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži 1925).
D. se uplatnil i jako malíř, kreslíř a grafik. S výrazným smyslem pro detail se věnoval především technikám akvarelu, tempery a tuše. Byl autorem mnoha osobitých lavírovaných kreseb z okolí Turnova a Českého ráje, malovaných i tištěných plakátů, podnikových značek a exlibris. Zvláště jeho jemné, lineárně kreslené krajinné výseky z Českého ráje patřily spolu s dřevořezbami P. Kotíka, dřevoryty K. Vika a litografiemi L. Veleho k nejlepším výtvarným zpodobením Českého ráje ve 20. století. Jeho tónované kresby zvýrazňovaly hlavní krajinný motiv, v zadním světlém prostoru pak lineárně dotvářely další krajinné výseky. Kresbami vyzdobil i alba k poctě J. Pekaře a J. V. Šimáka. V malbě temperou i akvarelem ztvárňoval náboženská témata (Madona s děťátkem, Maria, Svatý biskup Mikuláš), figurální kompozice i kytice.
V užitém umění byl autorem četných diplomů a návrhů, např. na sokolské prapory v Proseči pod Ještědem a v Liberci. Stal se zakládajícím členem výtvarné organizace Turnovské dílo (1926), jejíchž výstav se pravidelně zúčastňoval. Umělcova výtvarná tvorba šperkařská, malířská i grafická je rozptýlena ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Muzeu Českého ráje v Turnově a u soukromých sběratelů.
L: Toman 1, s. 182; SČSVU 2, s. 139; NEČVUD, s. 182–183; Liberecká unie výtvarných umělců, 1994, passim; Zemřel J. D., in: Lidová demokracie, 22. 6. 1973, s. 6; V. Mikolášek, Zapomenutý umělec J. D., in: Pojizerské listy 17. 7. 1991, s. 5; J. Petrušková, Nový turnovský pantheon, 2003, nestr.; 125 let Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově. Almanach 1884–2009, 2009, s. 9, 49.
P: Muzeum Českého ráje v Turnově, osobní fond Karel Kinský, 2 s. strojopisu o J. D.
Vlastislav Hnízdo, Martin Kučera