FABIÁN Karel 21.6.1912-11.11.1983

Karel FABIÁN
Narození	21.6.1912
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.11.1983
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54544

FABIÁN, Karel (vl. jm. Eduard Kirchberger), * 21. 6. 1912 Praha, † 11. 11. 1983 Praha, spisovatel, žurnalista, publicista

Otec František K. byl sluhou Zemědělské rady v Praze, matka Marie, roz. Císařová, posluhovačkou. V mládí F. často utíkal z domova a vydával se na dlouhé cesty po Evropě. Reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze zakončil 1932 maturitou. Do 1934 studoval na Právnické fakultě UK, školu nedokončil a nastoupil dvouletou vojenskou službu. První rok absolvoval na Škole pro důstojníky pěchoty v záloze v Nitře a u cyklistického pluku v Levicích. Od 1936 působil jako úředník pojišťovny Slavia v Praze a současně jako externí redaktor. Do literatury vstoupil poprvé ve třicátých letech pod vlastním jménem vojenskými povídkami a romány. Vycházely na pokračování ve Večerníku Národních listů (Cesta přes mrtvé, Malokai, román Síť nad Evropou, přeložen i do srbochorvatštiny). Za německé okupace se zapojil do ilegální činnosti. 1942 byl za rozšiřování ilegálního časopisu V boj zatčen, odsouzen na devět let a do konce války vězněn v Drážďanech a Straubingu v Bavorsku. Po válce odešel do pohraničí, aby se vyhnul konfrontaci s rodinami, které při výsleších udal. 1947–48 byl vyšetřován mimořádným lidovým soudem, obžalován, ale nakonec zproštěn viny. Pracoval v redakci týdeníku Stráž a jako tajemník ředitele Legiobanky v Liberci. V červnu 1948 uprchl do NSR, za dva měsíce se díky amnestii vrátil a nabídl své služby československé propagandě.

Podruhé se do literatury začlenil koncem čtyřicátých let romány Muži u vysílačky (1947), Šlo o elektrárnu (1949) a novelou Uprchlík (1950), v níž zachytil osud poúnorové emigrace. Vystřídal různé profese. V padesátých a znovu v sedmdesátých letech patřil k tajným spolupracovníkům Státní bezpečnosti, 1951–54 byl za ohrožení státního tajemství vězněn, poté se stal dělníkem v ocelárně ČKD Praha-Vysočany.

Od konce padesátých let spolupracoval s M. Koenigsmarkem na několika prózách pro mládež (podepisovali je společným pseudonymem K. M. Fabián), zejména na úsměvném špionážním románu o F. klukovských letech na rodném Žižkově Záhada pěti domků (1957) a románovém vyprávění Takovou loď… (1959). F. se včlenil mezi spisovatele poplatné dobovým ideovým, ideologickým a tematickým normám. Jako autor převážně dobrodružné beletrie pro mládež a částečně i pro dospělé preferoval hrdiny – bojovníky za spravedlnost a ve službách politiky. V protiválečné, protifašistické próze se představil samostatně jako Karel F. Čerpal témata z vlastní zkušenosti z nacistického vězení, psal o Češích nasazených v Říši, o životě vězňů v koncentračních táborech: Pozor, bomby! (1958), s volným pokračováním v románu Trestný prapor (1962). Španělský odboj proti fašismu přiblížil v románu Juan netančí karmaňolu (1960). K době války v Koreji se vrátil prózou Letící kůň (1961). Od 1961 pracoval jako redaktor a dramaturg Československé televize. 1963–68 se živil jako spisovatel z povolání, televizní a rozhlasový dramatik. 1962 pro rozhlas zdramatizoval román německého spisovatele A. Müllera Tam si zlomíš vaz a 1963 komedii o dvou studentech na zemědělské brigádě Dva rytíři na Vintíři. Špionážní román z prostředí západočeských pohraničníků Černý vlk (1965) zfilmoval 1971 režisér S. Černý. Z venkovského prostředí Spojených států amerických poznamenaných rasismem vydal román Ženy sedící na chodníku (1967). Věnoval se i detektivní próze (Vrah vychází za soumraku, 1964) a příběhům pro mládež (Slunečné údolí, 1968, Prázdniny za milion, 1968). Používal další pseudonymy a šifry: E. Kágé, F. Navrátil, Kg, Lgb., Eda Kirchberger, K. Eduard. Od 1968 redigoval časopis Svět práce a 1969–77 Květy. Po románu Mezinárodní cirkus (1970) se odmlčel. 1977 vyšel soubor F. detektivních a vědecko-fantastických povídek Protože noci jsou tu chladné.

D: výběr: Jak se rodil Liberec (pseud. Ed. Kágé), 1946; Psí komando, 1959.

L: J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–1963, 1, 1963, s. 212-213; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (ed.), 1964, s. 96–97; Z. Mráz, Literatura jižních Čech 1945–1965, 1967, passim; (kf ), Šedesátiny K. F., in: Rudé právo 21. 6. 1972; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 770; J. Stegbauer, Pět (a šedesát) tajemství K. F., in: Tvorba 26, 1977, s. 42; sine, Angažovaná dobrodružnosť, in: Pravda (Bratislava) 7. 7. 1977; (vv), Povídky K. F., in: Lidová demokracie 2. 9. 1977; SČL, s. 80–81; MČE 2, s. 385; SČS, s. 166 (s bibliografií); www. slovnikceskeliteratury.cz (s doplněnými údaji a literaturou); M. Szczygieł, Lovec tragédií, in: týž, Gottland, 2007, s. 159n. a passim; J. Dvořáková, Bedřich Pokorný – vzestup a pád, in: Sborník AMV 2, 2004, s. 233–267 (zejm. s. 256–257).

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 264, obraz 353.

Marcella Husová