FÜHRER Robert Jan Nepomuk 2.6.1807-28.11.1861: Porovnání verzí
(FÜHRER_Robert_Jan_Nepomuk_1807-28.11.1861) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Robert Jan Nepomuk FÜHRER | | jméno = Robert Jan Nepomuk FÜHRER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1807 | | datum narození = 2.6.1807 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 28.11.1861 | | datum úmrtí = 28.11.1861 | ||
| místo úmrtí = Vídeň | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
77- Hudební skladatel | 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FÜHRER,''' '''Robert Jan Nepomuk,''' ''* 2. 6. 1807 Praha, † 28. 11. 1861 Vídeň (Rakousko), varhaník, hudební skladatel'' | |||
Narodil se rodině pražského lékárníka Ignáce F. 1817–24 byl | |||
vokalistou u Sv. Víta a hudebně se vzdělával u svého kmotra – | |||
hudebního skladatele J. N. Vitáska. 1823 se stal výpomocným | |||
varhaníkem ve svatovítském chrámu a 1826 druhým varhaníkem. | |||
1830–39 učil na nově zřízené pražské varhanické škole | |||
a 1829–39 byl také varhaníkem ve strahovském klášteře. Po Vitáskově | |||
smrti se stal 1839 ředitelem kůru u Sv. Víta, funkce | |||
byl však 1845 kvůli finančním machinacím zbaven. Poté co | |||
musel opustit Prahu, pobýval 1846–49 v Salcburku, kde se | |||
živil jako výpomocný varhaník, zástupce divadelního kapelníka a příležitostný učitel. 1849 pobýval v Mnichově, kde vydal | |||
řadu svých skladeb u nakladatele J. Aibla, 1850 v Augsburgu, | |||
1854–55 ve Freisingu, Braunau am Inn a Gmundenu, odkud | |||
byl kvůli dalšímu deliktu vypovězen. V té době se živil jako | |||
sbormistr, učitel hry na klavír či varhaník a vydával své spisy. | |||
Po krátkém pobytu ve Vöcklabrucku a Schwanenstadtu, | |||
kde opisoval noty, doprovázel na klavír houslistu J. Gärtnera | |||
po Rakousku a Uhrách. 1856 se znovu vrátil do Salcburku, | |||
kde s A. Brucknerem vystupoval na oslavách W. A. Mozarta. | |||
1856–57 pobýval znovu v Braunau, poté v Aspachu; žil | |||
z podpory vikariátního učitelstva a skládal. 1858 se přesunul | |||
do Riedu im Innkreis, kde zřídil pěveckou školu. 1859 byl | |||
F. vězněn v Garstenu (obhajoval se sám). Po propuštění odešel | |||
1860 do Vídně, žil velmi nuzně a příjmy měl jen díky vydávaným | |||
skladbám. Zemřel v chudobě, pohřben byl ve společném | |||
hrobě ve Währingu (dnes XVIII. okres Vídně). 1885 mu byla | |||
v Pardubicích jako připomínka Všeobecného sjezdu varhaníků | |||
odhalena pamětní deska. S Kateřinou, roz. Seidlovou (* 23. 3. | |||
1812 Praha, † 24. 6. 1889), měl syny Roberta (* 18. 6. 1838 | |||
Praha, † 28. 6. 1890) a Ottu (* 15. 4. 1840 Praha, † 1. 3. 1906 | |||
Petrohrad, Rusko), který byl operním zpěvákem působícím | |||
převážně v Rusku. | |||
F. byl vynikajícím varhaníkem a autorem přibližně čtyř set | |||
skladeb a několika teoretických spisů. Původně tvořil pod vlivem | |||
W. A. Mozarta, později v duchu romantismu. Skládal | |||
hlavně církevní hudbu, zejména mše, graduale, ofertoria, moteta, | |||
žalmy, preludia a fugy. Během pobytu v Praze vytvořil | |||
nejhodnotnější skladby; některé jeho pozdější práce jsou hodnoceny | |||
jako ledabylé, motivy v nich se opakují. F. je pokládán | |||
za zakladatele české vánoční varhanní pastorely. Čerpal mj. ze | |||
staročeské církevní hudby (toccata na chorál ''Hospodine, pomiluj ny'' a ''Svatý Václave''). K jeho nejlepším pracím patří mše | |||
A dur (1843), rekviem g moll (1846) či oratorium ''Christus im Leiden und im Tode''. K příležitosti úmrtí císaře Františka I. | |||
napsal skladbu ''Fuga Elegica''. F. světské skladby tvoří kantáty, | |||
mužské sbory a písně. Sbírku preludií ''Der Landorganist'' (1860) | |||
složil ve vězení v Garstenu. | |||
'''D:''' skladby, výběr: Kurze Pastoral-Messe (in A und D), asi 1840; Messe | |||
für den heiligen Gründonnerstag (Coena Domini) sammt Graduale und | |||
Offertorium, asi 1840; Zweite Messe in G, kolem 1840; Messe in G, asi 1844; | |||
Pastoral-Graduale und Offertorium (Viderunt omnes fines), kolem 1845; | |||
Kurze Pastoral-Messe in A und D, kolem 1845; Requiem in Es, asi 1861; 2 | |||
Toccaten nach den urältesten böhmischen Chorälen, 1847. Teoretické spisy, | |||
výběr: Der Rhythmus. Oder der musikalische Ebenbau, 1847; Die Tonleitern | |||
der Griechen auf das fünfzeilige Notensystem übertragen, 1847; Praktische | |||
Anweisung zum regelrechten Erlernen des Pedalgebrauchs auf der Orgel | |||
(rkp.); Musikalisch-liturgisches Handbuch für Chordirectoren etc. (rkp.). | |||
'''L:''' RSN 3, s. 261; OSN 9, s. 753; MSN 2, s. 894; MČE 2, s. 535; HS 1, | |||
s. 351–352; ÖBL 1, s. 380; BL 1, s. 401; Wurzbach 11, s. 411; LDM 1, | |||
sl. 389–393 (se soupisem pramenů a literatury); NDB 5, s. 687; MGG. Personenteil | |||
7, 2002, sl. 253–255; E. Z., R. F., in: Dalibor 4, 1861, č. 35 a 36, | |||
s. 279 a 288; Bohuslav z Kolowrat, R. F. Život a jeho dílo, in: Cyril 38, | |||
1912, č. 1, 3, 6–10; 39, 1913, č. 4, 7–9 (se soupisem díla); M. Hanuš, | |||
R. J. N. F., církevní skladatel a jeho pamětní deska v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích, in: Zprávy Klubu přátel Pardubicka 41, 2006, č. 3–4, | |||
s. 68–72; Grove 7 (1980), s. 21; Anton Bruckner. Ein Handbuch, U. Harten | |||
(ed.), 1996, rejstřík; www.musiklexikon.ac.at (stav k 14. 7. 2014). | |||
'''P:''' Österreichische National Bibliothek, Wien, rukopisy; NA, Praha, Policejní | |||
ředitelství I, konskripce, karton 120, obraz 252 a 258. | |||
Lenka Procházková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] |
Verze z 25. 2. 2018, 12:21
Robert Jan Nepomuk FÜHRER | |
![]() | |
Narození | 2.6.1807 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 28.11.1861 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56045 |
FÜHRER, Robert Jan Nepomuk, * 2. 6. 1807 Praha, † 28. 11. 1861 Vídeň (Rakousko), varhaník, hudební skladatel
Narodil se rodině pražského lékárníka Ignáce F. 1817–24 byl vokalistou u Sv. Víta a hudebně se vzdělával u svého kmotra – hudebního skladatele J. N. Vitáska. 1823 se stal výpomocným varhaníkem ve svatovítském chrámu a 1826 druhým varhaníkem. 1830–39 učil na nově zřízené pražské varhanické škole a 1829–39 byl také varhaníkem ve strahovském klášteře. Po Vitáskově smrti se stal 1839 ředitelem kůru u Sv. Víta, funkce byl však 1845 kvůli finančním machinacím zbaven. Poté co musel opustit Prahu, pobýval 1846–49 v Salcburku, kde se živil jako výpomocný varhaník, zástupce divadelního kapelníka a příležitostný učitel. 1849 pobýval v Mnichově, kde vydal řadu svých skladeb u nakladatele J. Aibla, 1850 v Augsburgu, 1854–55 ve Freisingu, Braunau am Inn a Gmundenu, odkud byl kvůli dalšímu deliktu vypovězen. V té době se živil jako sbormistr, učitel hry na klavír či varhaník a vydával své spisy. Po krátkém pobytu ve Vöcklabrucku a Schwanenstadtu, kde opisoval noty, doprovázel na klavír houslistu J. Gärtnera po Rakousku a Uhrách. 1856 se znovu vrátil do Salcburku, kde s A. Brucknerem vystupoval na oslavách W. A. Mozarta. 1856–57 pobýval znovu v Braunau, poté v Aspachu; žil z podpory vikariátního učitelstva a skládal. 1858 se přesunul do Riedu im Innkreis, kde zřídil pěveckou školu. 1859 byl F. vězněn v Garstenu (obhajoval se sám). Po propuštění odešel 1860 do Vídně, žil velmi nuzně a příjmy měl jen díky vydávaným skladbám. Zemřel v chudobě, pohřben byl ve společném hrobě ve Währingu (dnes XVIII. okres Vídně). 1885 mu byla v Pardubicích jako připomínka Všeobecného sjezdu varhaníků odhalena pamětní deska. S Kateřinou, roz. Seidlovou (* 23. 3. 1812 Praha, † 24. 6. 1889), měl syny Roberta (* 18. 6. 1838 Praha, † 28. 6. 1890) a Ottu (* 15. 4. 1840 Praha, † 1. 3. 1906 Petrohrad, Rusko), který byl operním zpěvákem působícím převážně v Rusku.
F. byl vynikajícím varhaníkem a autorem přibližně čtyř set skladeb a několika teoretických spisů. Původně tvořil pod vlivem W. A. Mozarta, později v duchu romantismu. Skládal hlavně církevní hudbu, zejména mše, graduale, ofertoria, moteta, žalmy, preludia a fugy. Během pobytu v Praze vytvořil nejhodnotnější skladby; některé jeho pozdější práce jsou hodnoceny jako ledabylé, motivy v nich se opakují. F. je pokládán za zakladatele české vánoční varhanní pastorely. Čerpal mj. ze staročeské církevní hudby (toccata na chorál Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave). K jeho nejlepším pracím patří mše A dur (1843), rekviem g moll (1846) či oratorium Christus im Leiden und im Tode. K příležitosti úmrtí císaře Františka I. napsal skladbu Fuga Elegica. F. světské skladby tvoří kantáty, mužské sbory a písně. Sbírku preludií Der Landorganist (1860) složil ve vězení v Garstenu.
D: skladby, výběr: Kurze Pastoral-Messe (in A und D), asi 1840; Messe für den heiligen Gründonnerstag (Coena Domini) sammt Graduale und Offertorium, asi 1840; Zweite Messe in G, kolem 1840; Messe in G, asi 1844; Pastoral-Graduale und Offertorium (Viderunt omnes fines), kolem 1845; Kurze Pastoral-Messe in A und D, kolem 1845; Requiem in Es, asi 1861; 2 Toccaten nach den urältesten böhmischen Chorälen, 1847. Teoretické spisy, výběr: Der Rhythmus. Oder der musikalische Ebenbau, 1847; Die Tonleitern der Griechen auf das fünfzeilige Notensystem übertragen, 1847; Praktische Anweisung zum regelrechten Erlernen des Pedalgebrauchs auf der Orgel (rkp.); Musikalisch-liturgisches Handbuch für Chordirectoren etc. (rkp.).
L: RSN 3, s. 261; OSN 9, s. 753; MSN 2, s. 894; MČE 2, s. 535; HS 1, s. 351–352; ÖBL 1, s. 380; BL 1, s. 401; Wurzbach 11, s. 411; LDM 1, sl. 389–393 (se soupisem pramenů a literatury); NDB 5, s. 687; MGG. Personenteil 7, 2002, sl. 253–255; E. Z., R. F., in: Dalibor 4, 1861, č. 35 a 36, s. 279 a 288; Bohuslav z Kolowrat, R. F. Život a jeho dílo, in: Cyril 38, 1912, č. 1, 3, 6–10; 39, 1913, č. 4, 7–9 (se soupisem díla); M. Hanuš, R. J. N. F., církevní skladatel a jeho pamětní deska v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích, in: Zprávy Klubu přátel Pardubicka 41, 2006, č. 3–4, s. 68–72; Grove 7 (1980), s. 21; Anton Bruckner. Ein Handbuch, U. Harten (ed.), 1996, rejstřík; www.musiklexikon.ac.at (stav k 14. 7. 2014).
P: Österreichische National Bibliothek, Wien, rukopisy; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 120, obraz 252 a 258.
Lenka Procházková