BENEŠ Jaroslav 5.6.1897-10.4.1949

Jaroslav BENEŠ
Narození	5.6.1897
Místo narození	Praha
Úmrtí	10.4.1949
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75679

BENEŠ, Jaroslav (Jára), * 5. 6. 1897 Praha, † 10. 4. 1949 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel

Od 1915 studoval na ČVUT v Praze, věnoval se však hudbě a 1919/20 navštěvoval konzervatoř. První úspěšné skladby (např. foxtrot Grizzly) začal vydávat již 1920 v Praze, záhy i ve Vídni. Krátce byl divadelním kapelníkem v Bukurešti (1920), spolupracoval i s pražskou Vinohradskou zpěvohrou. 1921 provedlo brněnské Národní divadlo jeho hudební burlesku Příboj lásky a pražské ND pantomimickou pohádku Zlatý závoj, příznivě přijatou po hudební stránce, ale odsouzenou jako inscenační kýč. Rozhodující úspěchy přišly po 1930, kdy se B. práce dostaly i na ochotnická jeviště pro svou nápaditou melodiku a výtečnou instrumentaci. B. spolupracoval s širokým okruhem libretistů (J. Balda, Em. Brožík, E. A. Longen, V. Mirovský, K. Tobis, V. Špilar, Vl. Rohan – poslední čtyři vystupovali též pod společným pseudonymem Vladimír Tolarský). Jejich texty obratně kombinovaly módní motivy folklorní, revuální (moderní tance), společenské (tenisový šampion, americká milionářka, továrníkova dcera), technické (letectví) a v závislosti na politické situaci i patriotické (živý obraz s holdem armádě). B. k nim psal scénickou hudbu a šlágry, jež získaly značnou popularitu a v nejrůznějších úpravách opakovaně vycházely tiskem. Operety se hrály v Praze ve Vinohradské zpěvohře (do 1932), Smíchovské aréně (do 1934), v Tylově divadle v Nuslích, v Divadle u Nováků, ve Velké operetě v Dlouhé třídě. Některé z nich měly stovky repríz i v zahraničí a nejpopulárnější se objevily ve filmové verzi (C. k. polní maršálek, filmově česky a německy 1930, scénicky 1931; U svatého Antoníčka, scénicky 1932, dvě scénické verze německé 1935, film 1933; Pařížanka, scénicky 1933, německy scénicky 1933, film Slečna matinka 1938; Na tý louce zelený, scénicky 1935, německy scénicky 1936, film 1936) ad. I během protektorátních let patřily jeho operety k nejhranějšímu repertoáru (mj. Potápky, 1941, které karikovaly dobovou zlatou mládež). Na konci druhé světové války odešel B. do Vídně z obavy před nařčením z kolaborace. Napsal tam ještě několik operet, ale brzy po krátké nemoci zemřel. Spolu s J. Jankovcem a J. Stelibským byl nejplodnějším a nejvýznamnějším českým autorem operet a hudby k filmům. B. používal křestní jméno Jára, pro zahraničí Jara.

D: 2 balety: Zlatý závoj, 1921; Babička pokračuje, 1929; 33 operet – výběr: Ve jménu republiky, výpravná revue, 1927; C. k. polní maršálek, 1931; U svatého Antoníčka, revuální hra, 1932; Pařížanka, 1933; Marina (prezentovaná jako druhý díl operety U svatého Antoníčka), 1933; Z pekla štěstí, 1934; Na tý louce zelený, 1935; Uličnice, 1936; Ztracená varta, 1936; Za naší salaší, 1938; Píseň domova, 1939; Růže z Argentiny (Zlatovlasá seňorita), romantická opereta, 1940; Potápky, hudební fraška, 1941; Zaječí pacička, parodie, 1942; Endstation, 1947 (Wiener Bürgertheater); Der gestohlene Walzer, 1948 (Wiener Künstlertheater); Pfui, Pepi, 1948 (Theater Auge Gottes); Sebastian, der Seitenspringer, 1949 (Wiener Künstlertheater); Die kleine Schwindlerin, 1949 (Theater Auge Gottes); hudba k asi 30 filmům – výběr: C. k. polní maršálek, 1930; Dobrý voják Švejk, 1931; Miláček pluku, 1931; To neznáte Hadimršku, 1931; Kantor ideál, 1932; Anton Špelec ostrostřelec, 1932; Revizor, 1933; S vyloučením veřejnosti, 1933; U svatého Antoníčka, 1933; Pán na roztrhání, 1934; Matka Kráčmerka, 1934; Pokušení paní Antonie, 1934; Jedna z milionu, 1935; Uličnice, 1936; Na tý louce zelený, 1936; Slečna matinka (pův. Pařížanka), 1938; Andula vyhrála, 1938; Třetí zvonění, 1938; U svatého Matěje, 1939; Vy neznáte Alberta, 1940; Konečně sami, 1940; Přednosta stanice, 1941.

L: Český hraný film II, 1930–1945, 1998, passim (s přehledem hudby k filmům); M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, passim (s přehledem operet); A. Bauer, Opern und Operetten in Wien, Wien 1955, passim; EJ, s. 40n.; HS 1, s. 81; J. Kotek, Česká opereta a revue meziválečného období, in: Hudební věda 31, 1994, s. 149n.; týž, Dějiny české populární hudby a zpěvu, II, 1918–1968, 1998, s. 133n.; A. Matzner – J. Pilka, Česká filmová hudba, 2002, passim; Tomeš 1, s. 78.

P: Vydané drobné skladby a alba z filmové a operetní hudby jsou uloženy ve sbírce Národní knihovny v Praze; operetní texty v knihovně Divadelního ústavu v Praze.

Jitka Ludvová