ČAPEK Alois 10.2.1873-24.6.1952: Porovnání verzí
(ČAPEK_Alois_10.2.1873-24.6.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.2.1873 | | datum narození = 10.2.1873 | ||
| místo narození = | | místo narození = Týniště nad Orlicí | ||
| datum úmrtí = 24.6.1952 | | datum úmrtí = 24.6.1952 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČAPEK, Alois''', ''* 10. 2. 1873 Týniště nad Orlicí, † 24. 6. 1952 Praha, technik, historik'' | |||
Dětství prožil v rodišti, tam vychodil i obecnou školu. 1891 | |||
maturoval na reálce v Hradci Králové a pokračoval ve studiích | |||
strojírenství a slaboproudé elektrotechniky v Praze na české | |||
technice a poté ve Vídni, kterou také absolvoval. Nastoupil | |||
jako adjunkt poštovního ředitelství v Černovicích v Bukovině, | |||
kde postavil první telefonní ústřednu. Následovaly ústředny | |||
v Praze v Jindřišské ulici, ve Lvově a na vídeňském předměstí. | |||
Č. patřil k průkopníkům slaboproudé elektrotechniky | |||
v monarchii. Poté odešel do Antverp k firmě Bell Telephone, | |||
která v té době byla součástí amerického koncernu Western | |||
Electric Company, 1903 u ní nastoupil v Chicagu. Během | |||
amerického pobytu spolupracoval i s T. A. Edisonem. Po | |||
vzniku samostatného Československa se s rodinou vrátil do | |||
vlasti a tři roky vedl nově vzniklou státní továrnu na telegrafy | |||
a telefony Telegrafie, poté se stal ředitelem evropské pobočky | |||
americké firmy International Standard Electric Co., která vybudovala | |||
telefonní ústředny téměř ve všech hlavních městech | |||
Evropy. 1932 odešel do výslužby a žil v Praze. Amatérsky se | |||
začal věnovat historii, především rodného města. Dvacet let | |||
psal rozsáhlé ''Dějiny města Týniště nad Orlicí a obcí sousedních'', | |||
které však vyšly až posmrtně (1971–74). Rodnému městu | |||
věnoval i četné drobnější články. Zájem o osobu týnišťského | |||
rodáka, evangelického pastora a politika Bismarckovy éry | |||
Františka Semeráka vyústil v Č. studii ''Bismarckova nabídka'' | |||
''osamostatnění zemí českých za války 1866'', která zůstala nevydána. | |||
Dodnes neztratila svou cenu Č. popularizační, ale | |||
na archivních pramenech založená práce ''Tabák v Čechách'' | |||
(1947), popisující nejen pěstování tabáku v rodném kraji, ale | |||
i snahy státu o monopolizaci tohoto odvětví. V Týništi inicioval | |||
Č. 23. 8. 1939 založení muzea, které od 1943 neslo jeho | |||
jméno a bylo v provozu až do 1981. | |||
'''L:''' J. Zelenka, Dějiny Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí, in: | |||
Sborníček Čapkova újezdního muzea, 1968, č. 1, s. 15n.; týž, O práci A. Č., | |||
in: tamtéž, 1970, č. 7, s. 2n.; týž, Rodáci z Týniště a okolí a lidé, jež zde působili, | |||
1978, s. 2; M. Efmertová, Elektrotechnika v českých zemích a v Československu | |||
do poloviny 20. století, in: Studie k vývoji technických oborů, | |||
1999, s. 22, 72; J. Telecký, Ze vzpomínek na ing. A. Č., in: Z pamětí města | |||
Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, 1969, s. 61n.; Významné osobnosti | |||
okresu Rychnov nad Kněžnou, 2001 (2. vyd.), s. 45; Kutnar, s. 838; M. Havlová, | |||
Dějiny města Týniště nad Orlicí v regionální historiografii 20. století, | |||
bakalářská práce Fakulty humanitních studií, Univerzita Hradec Králové, | |||
2006; táž, Ing. A. Č. a jeho kronika Týniště nad Orlicí, in: Orlické hory | |||
a Podorlicko, 2008, č. 14. | |||
'''P:''' SOkA Rychnov nad Kněžnou, rukopis Dějin města Týniště; Archiv města | |||
Týniště nad Orlicí, osobní pozůstalost a drobné fondy města Týniště nad | |||
Orlicí. | |||
Michaela Havlová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
[[Kategorie:Týniště nad Orlicí]] | |||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 17. 11. 2016, 16:33
| Alois ČAPEK | |
 | |
| Narození | 10.2.1873 |
|---|---|
| Místo narození | Týniště nad Orlicí |
| Úmrtí | 24.6.1952 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 53- Historik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76914 |
ČAPEK, Alois, * 10. 2. 1873 Týniště nad Orlicí, † 24. 6. 1952 Praha, technik, historik
Dětství prožil v rodišti, tam vychodil i obecnou školu. 1891 maturoval na reálce v Hradci Králové a pokračoval ve studiích strojírenství a slaboproudé elektrotechniky v Praze na české technice a poté ve Vídni, kterou také absolvoval. Nastoupil jako adjunkt poštovního ředitelství v Černovicích v Bukovině, kde postavil první telefonní ústřednu. Následovaly ústředny v Praze v Jindřišské ulici, ve Lvově a na vídeňském předměstí. Č. patřil k průkopníkům slaboproudé elektrotechniky v monarchii. Poté odešel do Antverp k firmě Bell Telephone, která v té době byla součástí amerického koncernu Western Electric Company, 1903 u ní nastoupil v Chicagu. Během amerického pobytu spolupracoval i s T. A. Edisonem. Po vzniku samostatného Československa se s rodinou vrátil do vlasti a tři roky vedl nově vzniklou státní továrnu na telegrafy a telefony Telegrafie, poté se stal ředitelem evropské pobočky americké firmy International Standard Electric Co., která vybudovala telefonní ústředny téměř ve všech hlavních městech Evropy. 1932 odešel do výslužby a žil v Praze. Amatérsky se začal věnovat historii, především rodného města. Dvacet let psal rozsáhlé Dějiny města Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, které však vyšly až posmrtně (1971–74). Rodnému městu věnoval i četné drobnější články. Zájem o osobu týnišťského rodáka, evangelického pastora a politika Bismarckovy éry Františka Semeráka vyústil v Č. studii Bismarckova nabídka osamostatnění zemí českých za války 1866, která zůstala nevydána. Dodnes neztratila svou cenu Č. popularizační, ale na archivních pramenech založená práce Tabák v Čechách (1947), popisující nejen pěstování tabáku v rodném kraji, ale i snahy státu o monopolizaci tohoto odvětví. V Týništi inicioval Č. 23. 8. 1939 založení muzea, které od 1943 neslo jeho jméno a bylo v provozu až do 1981.
L: J. Zelenka, Dějiny Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí, in: Sborníček Čapkova újezdního muzea, 1968, č. 1, s. 15n.; týž, O práci A. Č., in: tamtéž, 1970, č. 7, s. 2n.; týž, Rodáci z Týniště a okolí a lidé, jež zde působili, 1978, s. 2; M. Efmertová, Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století, in: Studie k vývoji technických oborů, 1999, s. 22, 72; J. Telecký, Ze vzpomínek na ing. A. Č., in: Z pamětí města Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, 1969, s. 61n.; Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, 2001 (2. vyd.), s. 45; Kutnar, s. 838; M. Havlová, Dějiny města Týniště nad Orlicí v regionální historiografii 20. století, bakalářská práce Fakulty humanitních studií, Univerzita Hradec Králové, 2006; táž, Ing. A. Č. a jeho kronika Týniště nad Orlicí, in: Orlické hory a Podorlicko, 2008, č. 14.
P: SOkA Rychnov nad Kněžnou, rukopis Dějin města Týniště; Archiv města Týniště nad Orlicí, osobní pozůstalost a drobné fondy města Týniště nad Orlicí.
Michaela Havlová