HARNACH Richard 30.3.1898-29.10.1981: Porovnání verzí
(HARNACH_Richard_30.3.1898-29.10.1981) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.3.1898 | | datum narození = 30.3.1898 | ||
| místo narození = | | místo narození = Boskovice | ||
| datum úmrtí = 29.10.1981 | | datum úmrtí = 29.10.1981 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 17- Veterinář | | povolání = 17- Veterinář | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 244-245 | ||
}} | |||
'''HARNACH, Richard''', ''* 30. 3. 1898 Boskovice, † 29. 10. 1981 Brno, zvěrolékař, pedagog, odborný spisovatel'' | |||
Byl desátým dítětem krejčího Jana Evangelisty H. a Marie, | |||
roz. Kučerové. Po maturitě na českém klasickém gymnáziu v rodišti (1917) nastoupil vojenskou službu. Ačkoli byl | |||
jazykově nadaný a zajímaly ho české i francouzské dějiny | |||
a filozofie, pod vlivem boskovického okresního veterináře | |||
Josefa Pekaře začal 1918 studovat veterinární medicínu na | |||
UK v Praze, které uzavřel 1922 na nově otevřené Vysoké škole zvěrolékařské (VŠZv) v Brně. 1923 zahájil terénní praxi, | |||
složil státní fyzikátní zkoušku a 1924 obhájil disertační práci | |||
''O reakcích skotu na mallein a paramallein''. 1923–29 pracoval | |||
jako asistent prof. Františka Ševčíka v Ústavu pro bakteriologii a hygienu domácích zvířat VŠZv. Podnikli spolu studijní cesty do Francie, Itálie a Německa. V květnu 1926 byl | |||
H. ministerstvem zemědělství vyslán jako státní veterinář do | |||
antraxové oblasti Černý močál v povodí Tisy na Podkarpatské | |||
Rusi. Během pastevního období organizoval zoohygienické | |||
aktivity, věnoval se nejen hospodářským zvířatům a jejich | |||
ustájení či vakcinaci, orbě, hnojení, ale i mrchovištím ve vztahu ke spodní vodě, k vodě v odvodňovacích kanálech a vodě | |||
pitné. Obdržel americké stipendium a absolvoval dlouhodobou pracovní stáž na veterinární škole v Alfortu (u Paříže) | |||
a v Pasteurově ústavu v Paříži, 1927 získal diplom absolventa | |||
školy koloniální veterinární medicíny. Od 1929 působil jako | |||
vrchní ministerský komisař na pražském zemském úřadu | |||
a jako odborný referent na ministerstvu zemědělství. 1931 | |||
spolupracoval při zavádění nových biopreparátů, habilitoval | |||
se pro obory bakteriologie, sérologie a hygiena domácích zvířat prací ''Studie anthrakové infekce v odpadních vodách koželužských a význam bakteriálních antagonistů pro hygienu vodní''. Po | |||
smrti Ševčíka přešel zpět na VŠZv a ihned se ujal přednášek. | |||
1935 byl jmenován mimořádným profesorem a vedl Ústav | |||
bakteriologie a sérologie (od 1939 i Ústav pro hygienu masa | |||
a potravin). Učil od 1923 bakteriologii, sérologii a hygienu, | |||
v letním semestru 1938/39 a v zimním semestru 1939/40 ještě hygienu masa, mléka a potravin, 1938/39 veterinární policii. Po uzavření českých vysokých škol byl převeden do služeb | |||
ministerstva vnitra a v Brně zkoumal možnosti výroby krevních derivátů, 1942 vedl laboratoře v zemském sboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze a v Okresním ústavu sociálně | |||
zdravotní péče, 1943 byl přeložen do Vyšetřovacího ústavu | |||
veterinárního a 1944 do Ústavu pro výrobu vakcíny proti | |||
slintavce a kulhavce. V květnu 1945 zajišťoval státní majetek | |||
v opuštěných objektech VŠZv. 1945 byl jmenován řádným | |||
profesorem mikrobiologie a veterinární hygieny a ředitelem | |||
Ústavu všeobecné hygieny, bakteriologie a sérologie (od 1952 | |||
katedra mikrobiologie a imunologie), jenž vedl do 1959. | |||
Současně 1952–53 řídil katedru parazitologie. 1956 získal | |||
bez obhajoby titul DrSc. Zajišťoval výuku bakteriologie, hygieny masa, mléka a potravin, epizootologie a nákaz zvířat či | |||
1949–50 zoohygienu na zootechnické fakultě VŠZv v Brně. | |||
Přednášel na sjezdech, konferencích, kurzech pro důstojníky, úřední a praktické veterináře. 1959 byl poslán do penze. | |||
1963–70 pracoval dále jako výzkumník ve Státním veterinárním ústavu, do 1977 jako dokumentátor v Ústavu pro státní | |||
kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně. | |||
Výzkumné práce H. v mikrobiologii a zoohygieně (detekce | |||
původců epizootií, profylaxe a tlumení nákaz a jejich patogeneze, nové vakcíny a biopreparáty a podmínky jejich účinnosti) zpravidla reagovaly na aktuální potřebu, zefektivnily veterinární péči ve velkochovech zvířat. V době působení ve Státním | |||
veterinárním ústavu věnoval pozornost virovým chorobám | |||
drůbeže a aerosolové vakcinaci. Kromě spisů, učebnic a studií | |||
(mj. ve sjezdových sbornících, ''Biologických'' anebo ''Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské'', ''Zvěrolékařském obzoru'', ''Zvěrolékařských'' ''rozpravách'', ''Časopisu československých veterinářů'' | |||
a ''Veterinářství'') sepsal též na šedesát slovníkových hesel. | |||
H. získal několik uznání a ocenění. Byl dopisujícím členem | |||
Francouzské veterinární akademie v Paříži (od 1949), řádným | |||
členem Polské akademie věd a umění v Krakově (od 1950) | |||
i dalších organizací veterinárního zaměření i společenského | |||
života. Byl ženatý a měl syna Richarda a dceru Věru, provd. | |||
Vaňkovou. Patřil též k uznávaným chovatelům holubů. | |||
'''D:''' výběr: Studie řádové příslušnosti bacila nekrosy a pokusy o lokální imunisaci proti nekrose, in: Klinické spisy VŠZv VI/4, 1927, s. 119–168; Studie sedimentace a koagulace spor anthrakových v odpadních vodách, in: tamtéž X/3, | |||
1933, s. 47–78; Zvěrolékařský rádce pro zemědělce a chovatele domácích | |||
a užitkových zvířat, 1946 (s J. Bečkou a A. Hanslianem); O profylaxi sněti | |||
slezinné v prachu koželužen, 1950 (s B. Křenem); Studie o protituberkulosní | |||
imunisaci a pokusná kalmetisace telat, 1951; Pomoc mikrobů v rostlinné a živočišné výrobě, 1953 (s V. Kášem); Nakažlivé nemoci hospodářských zvířat, | |||
1953 (2., doplněné vyd. 1960); O chřipce a jiných nakažlivých onemocněních dýchadel u prasat, 1960. Studijní příručky: Bakteriologie speciální, 1949; | |||
Veterinární bakteriologie. Část všeobecná, 1950; Nauka o nákazách zvířat. | |||
Epizootologie, 1951; Veterinární mikrobiologie. Část obecná, 1952 (2., opravené vyd. 1957); Veterinární mikrobiologie speciální, 1952 (opravený dotisk | |||
1955); Praktika z veterinární mikrobiologie a imunologie, 1953; Praktika veterinární mikrobiologie, 1956. | |||
'''L:''' R. H. – V. Vaňková, Prof. MVDr. R. H., DrSc. Vydáno u příležitosti | |||
110. výročí narození prof. H., 2008, s. 18–20, 32–45 (se soupisem díla); | |||
R. H. – L. Dedek – P. Brauner, Prof. MVDr. František Ševčík, 2011, s. 32, 56. | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:17- Veterinář]] | [[Kategorie:17- Veterinář]] | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
[[Kategorie:Boskovice]] | |||
[[Kategorie:1981]] | [[Kategorie:1981]] | ||
[[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 2. 3. 2021, 09:31
Richard HARNACH | |
Narození | 30.3.1898 |
---|---|
Místo narození | Boskovice |
Úmrtí | 29.10.1981 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 17- Veterinář |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 244-245 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77636 |
HARNACH, Richard, * 30. 3. 1898 Boskovice, † 29. 10. 1981 Brno, zvěrolékař, pedagog, odborný spisovatel
Byl desátým dítětem krejčího Jana Evangelisty H. a Marie, roz. Kučerové. Po maturitě na českém klasickém gymnáziu v rodišti (1917) nastoupil vojenskou službu. Ačkoli byl jazykově nadaný a zajímaly ho české i francouzské dějiny a filozofie, pod vlivem boskovického okresního veterináře Josefa Pekaře začal 1918 studovat veterinární medicínu na UK v Praze, které uzavřel 1922 na nově otevřené Vysoké škole zvěrolékařské (VŠZv) v Brně. 1923 zahájil terénní praxi, složil státní fyzikátní zkoušku a 1924 obhájil disertační práci O reakcích skotu na mallein a paramallein. 1923–29 pracoval jako asistent prof. Františka Ševčíka v Ústavu pro bakteriologii a hygienu domácích zvířat VŠZv. Podnikli spolu studijní cesty do Francie, Itálie a Německa. V květnu 1926 byl H. ministerstvem zemědělství vyslán jako státní veterinář do antraxové oblasti Černý močál v povodí Tisy na Podkarpatské Rusi. Během pastevního období organizoval zoohygienické aktivity, věnoval se nejen hospodářským zvířatům a jejich ustájení či vakcinaci, orbě, hnojení, ale i mrchovištím ve vztahu ke spodní vodě, k vodě v odvodňovacích kanálech a vodě pitné. Obdržel americké stipendium a absolvoval dlouhodobou pracovní stáž na veterinární škole v Alfortu (u Paříže) a v Pasteurově ústavu v Paříži, 1927 získal diplom absolventa školy koloniální veterinární medicíny. Od 1929 působil jako vrchní ministerský komisař na pražském zemském úřadu a jako odborný referent na ministerstvu zemědělství. 1931 spolupracoval při zavádění nových biopreparátů, habilitoval se pro obory bakteriologie, sérologie a hygiena domácích zvířat prací Studie anthrakové infekce v odpadních vodách koželužských a význam bakteriálních antagonistů pro hygienu vodní. Po smrti Ševčíka přešel zpět na VŠZv a ihned se ujal přednášek. 1935 byl jmenován mimořádným profesorem a vedl Ústav bakteriologie a sérologie (od 1939 i Ústav pro hygienu masa a potravin). Učil od 1923 bakteriologii, sérologii a hygienu, v letním semestru 1938/39 a v zimním semestru 1939/40 ještě hygienu masa, mléka a potravin, 1938/39 veterinární policii. Po uzavření českých vysokých škol byl převeden do služeb ministerstva vnitra a v Brně zkoumal možnosti výroby krevních derivátů, 1942 vedl laboratoře v zemském sboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze a v Okresním ústavu sociálně zdravotní péče, 1943 byl přeložen do Vyšetřovacího ústavu veterinárního a 1944 do Ústavu pro výrobu vakcíny proti slintavce a kulhavce. V květnu 1945 zajišťoval státní majetek v opuštěných objektech VŠZv. 1945 byl jmenován řádným profesorem mikrobiologie a veterinární hygieny a ředitelem Ústavu všeobecné hygieny, bakteriologie a sérologie (od 1952 katedra mikrobiologie a imunologie), jenž vedl do 1959. Současně 1952–53 řídil katedru parazitologie. 1956 získal bez obhajoby titul DrSc. Zajišťoval výuku bakteriologie, hygieny masa, mléka a potravin, epizootologie a nákaz zvířat či 1949–50 zoohygienu na zootechnické fakultě VŠZv v Brně. Přednášel na sjezdech, konferencích, kurzech pro důstojníky, úřední a praktické veterináře. 1959 byl poslán do penze. 1963–70 pracoval dále jako výzkumník ve Státním veterinárním ústavu, do 1977 jako dokumentátor v Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.
Výzkumné práce H. v mikrobiologii a zoohygieně (detekce původců epizootií, profylaxe a tlumení nákaz a jejich patogeneze, nové vakcíny a biopreparáty a podmínky jejich účinnosti) zpravidla reagovaly na aktuální potřebu, zefektivnily veterinární péči ve velkochovech zvířat. V době působení ve Státním veterinárním ústavu věnoval pozornost virovým chorobám drůbeže a aerosolové vakcinaci. Kromě spisů, učebnic a studií (mj. ve sjezdových sbornících, Biologických anebo Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské, Zvěrolékařském obzoru, Zvěrolékařských rozpravách, Časopisu československých veterinářů a Veterinářství) sepsal též na šedesát slovníkových hesel.
H. získal několik uznání a ocenění. Byl dopisujícím členem Francouzské veterinární akademie v Paříži (od 1949), řádným členem Polské akademie věd a umění v Krakově (od 1950) i dalších organizací veterinárního zaměření i společenského života. Byl ženatý a měl syna Richarda a dceru Věru, provd. Vaňkovou. Patřil též k uznávaným chovatelům holubů.
D: výběr: Studie řádové příslušnosti bacila nekrosy a pokusy o lokální imunisaci proti nekrose, in: Klinické spisy VŠZv VI/4, 1927, s. 119–168; Studie sedimentace a koagulace spor anthrakových v odpadních vodách, in: tamtéž X/3, 1933, s. 47–78; Zvěrolékařský rádce pro zemědělce a chovatele domácích a užitkových zvířat, 1946 (s J. Bečkou a A. Hanslianem); O profylaxi sněti slezinné v prachu koželužen, 1950 (s B. Křenem); Studie o protituberkulosní imunisaci a pokusná kalmetisace telat, 1951; Pomoc mikrobů v rostlinné a živočišné výrobě, 1953 (s V. Kášem); Nakažlivé nemoci hospodářských zvířat, 1953 (2., doplněné vyd. 1960); O chřipce a jiných nakažlivých onemocněních dýchadel u prasat, 1960. Studijní příručky: Bakteriologie speciální, 1949; Veterinární bakteriologie. Část všeobecná, 1950; Nauka o nákazách zvířat. Epizootologie, 1951; Veterinární mikrobiologie. Část obecná, 1952 (2., opravené vyd. 1957); Veterinární mikrobiologie speciální, 1952 (opravený dotisk 1955); Praktika z veterinární mikrobiologie a imunologie, 1953; Praktika veterinární mikrobiologie, 1956.
L: R. H. – V. Vaňková, Prof. MVDr. R. H., DrSc. Vydáno u příležitosti 110. výročí narození prof. H., 2008, s. 18–20, 32–45 (se soupisem díla); R. H. – L. Dedek – P. Brauner, Prof. MVDr. František Ševčík, 2011, s. 32, 56.
Gustav Novotný