HEINTSCHEL Felix 19.1.1819-15.12.1896: Porovnání verzí
(HEINTSCHEL_von_Heine_Felix_19.1.1819-15.12.1896) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Felix HEINTSCHEL | | jméno = Felix HEINTSCHEL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.1.1819 | | datum narození = 19.1.1819 | ||
| místo narození = Jindřichovice pod Smrkem | | místo narození = Jindřichovice pod Smrkem | ||
| datum úmrtí = 15.12.1896 | | datum úmrtí = 15.12.1896 | ||
| místo úmrtí = Klenová | | místo úmrtí = Klenová (u Klatov) | ||
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417-418 | ||
}} | |||
'''HEINTSCHEL, Felix''', ''* 19. 1. 1819 Jindřichovice pod Smrkem, † 15. 12. 1896 Klenová (u Klatov), textilní podnikatel'' | |||
Pocházel z rodiny tkalcovského faktora Johanna H. (1792 až | |||
1867) a Veroniky, roz. Schusterové; byl pokřtěn Johann Felix. | |||
U otce se vyučil soukačem a tkalcem. 1841 se osamostatnil | |||
a odstěhoval do nedalekých Černous, kde se stal nákladníkem | |||
a současně vyráběl žakárové damaškové šály a běhouny. Kapitál údajně získal náhodnou výhrou v loterii. 1850 vybudoval nákladnictví také v rodišti; produkci podomáckých tkalců dodával do továren ve Varnsdorfu, Chrastavě a v Liberci. | |||
O dva roky později založil s bratrem Eduardem ruční tiskárnu | |||
a barvírnu E. Heintschel and Co., vyrábějící zejména šatovky, šály a šátky dodávané do velkých měst. Stále se jednalo spíše | |||
o manufakturní výrobu. Společně vybudovali prodejní sklady | |||
ve Vídni a v Praze. | |||
Po smrti Eduarda (1857) vedl H. podnik samostatně a postupně výrobu zmechanizoval. Zprovoznil strojní tkalcovnu a rozšířil ji z původních třiceti dvou na pět set stavů. V Jizerských horách měl také vyšívačskou faktorii, v níž zaměstnával na čtyři | |||
sta ručních vyšívaček. K oblíbeným výrobkům patřily tkaniny | |||
z kašmírské vlny, potištěný a metrový textil nebo mexické plášťoviny či ponča. Většinu produkce exportoval do Střední a Jižní | |||
Ameriky, Indie a Ruska. Založil prodejní sklady v Budapešti, | |||
obchodní zastoupení měl v celé Evropě. 1884 postavil tkalcovnu s tisíci stavy v Bernarticích na Trutnovsku. | |||
Od 1880 do firmy jako společníci přistupovali jeho synové z prvního manželství s Julianou, roz. Mauermannovou: | |||
'''Franz H.''' (* 24. 5. 1845, † 27. 8. 1901), '''Maxmilián H.''' | |||
(* 21. 6. 1848, † 4. 6. 1922), '''Eduard H.''' (1850–1890), jehož | |||
manželka Adelayda pocházela z Peru (jako vdova žila na zámku v Červeném Újezdě /u Votic/, který dala vyzdobit reliéfy | |||
Františka Bílka), '''Felix H. ml.''' (1851–1923), a nejmladší Oskar | |||
H. (1860–1925). H. byl 1883 povýšen do šlechtického stavu | |||
s přídomkem von Heinegg. | |||
Podruhé se H. oženil 1890 s Johannou, roz. Merkucziovou, | |||
prodavačkou v rukavičkářském obchodě, s níž měl dceru Paulu. Vystoupil z firmy a 1892 se vzdal svého podílu. Odstěhoval se do Klenové (u Klatov). Velkostatek se zámkem v areálu zříceniny hradu patřil rodině sice už od 1883, ale H. ho pro | |||
sebe získal 1890. Patřil k mecenášům obce, v nedalekých Janovicích dal postavit železný most přes řeku Úhlavu a přispěl | |||
na výstavbu školy pro české děti. Podporoval poklidné soužití | |||
Čechů a Němců. Na jeho paměť dala nedaleko Klenové vdova | |||
Johanna postavit podle plánů Josefa Mockera novogotickou | |||
kapli sv. Felixe. | |||
'''L:''' BL 1, s. 581, Myška 1, s. 161–162; L. Sýkorová, F. H. von Heinegg – Stránky z deníku, in: Sborník prací z historie a dějin umění 3, 2004, s. 191–199; F. Kožíšek, Villa Vallila. Dům s příběhem a Bílkovými reliéfy, in: Zprávy | |||
Společnosti Františka Bílka 32, 2014, s. 15–24; www.kohoutikriz.org (stav | |||
k 4. 11. 2019). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d2bf4573-1d10-4768-acb1-d2c98bba82cc Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Tomáš Burda | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
| Řádek 19: | Řádek 59: | ||
[[Kategorie:Jindřichovice_pod_Smrkem]] | [[Kategorie:Jindřichovice_pod_Smrkem]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Klenová]] | ||
Verze z 9. 3. 2022, 10:37
| Felix HEINTSCHEL | |
 | |
| Narození | 19.1.1819 |
|---|---|
| Místo narození | Jindřichovice pod Smrkem |
| Úmrtí | 15.12.1896 |
| Místo úmrtí | Klenová (u Klatov) |
| Povolání | 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417-418 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77667 |
HEINTSCHEL, Felix, * 19. 1. 1819 Jindřichovice pod Smrkem, † 15. 12. 1896 Klenová (u Klatov), textilní podnikatel
Pocházel z rodiny tkalcovského faktora Johanna H. (1792 až 1867) a Veroniky, roz. Schusterové; byl pokřtěn Johann Felix. U otce se vyučil soukačem a tkalcem. 1841 se osamostatnil a odstěhoval do nedalekých Černous, kde se stal nákladníkem a současně vyráběl žakárové damaškové šály a běhouny. Kapitál údajně získal náhodnou výhrou v loterii. 1850 vybudoval nákladnictví také v rodišti; produkci podomáckých tkalců dodával do továren ve Varnsdorfu, Chrastavě a v Liberci. O dva roky později založil s bratrem Eduardem ruční tiskárnu a barvírnu E. Heintschel and Co., vyrábějící zejména šatovky, šály a šátky dodávané do velkých měst. Stále se jednalo spíše o manufakturní výrobu. Společně vybudovali prodejní sklady ve Vídni a v Praze.
Po smrti Eduarda (1857) vedl H. podnik samostatně a postupně výrobu zmechanizoval. Zprovoznil strojní tkalcovnu a rozšířil ji z původních třiceti dvou na pět set stavů. V Jizerských horách měl také vyšívačskou faktorii, v níž zaměstnával na čtyři sta ručních vyšívaček. K oblíbeným výrobkům patřily tkaniny z kašmírské vlny, potištěný a metrový textil nebo mexické plášťoviny či ponča. Většinu produkce exportoval do Střední a Jižní Ameriky, Indie a Ruska. Založil prodejní sklady v Budapešti, obchodní zastoupení měl v celé Evropě. 1884 postavil tkalcovnu s tisíci stavy v Bernarticích na Trutnovsku.
Od 1880 do firmy jako společníci přistupovali jeho synové z prvního manželství s Julianou, roz. Mauermannovou: Franz H. (* 24. 5. 1845, † 27. 8. 1901), Maxmilián H. (* 21. 6. 1848, † 4. 6. 1922), Eduard H. (1850–1890), jehož manželka Adelayda pocházela z Peru (jako vdova žila na zámku v Červeném Újezdě /u Votic/, který dala vyzdobit reliéfy Františka Bílka), Felix H. ml. (1851–1923), a nejmladší Oskar H. (1860–1925). H. byl 1883 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Heinegg.
Podruhé se H. oženil 1890 s Johannou, roz. Merkucziovou, prodavačkou v rukavičkářském obchodě, s níž měl dceru Paulu. Vystoupil z firmy a 1892 se vzdal svého podílu. Odstěhoval se do Klenové (u Klatov). Velkostatek se zámkem v areálu zříceniny hradu patřil rodině sice už od 1883, ale H. ho pro sebe získal 1890. Patřil k mecenášům obce, v nedalekých Janovicích dal postavit železný most přes řeku Úhlavu a přispěl na výstavbu školy pro české děti. Podporoval poklidné soužití Čechů a Němců. Na jeho paměť dala nedaleko Klenové vdova Johanna postavit podle plánů Josefa Mockera novogotickou kapli sv. Felixe.
L: BL 1, s. 581, Myška 1, s. 161–162; L. Sýkorová, F. H. von Heinegg – Stránky z deníku, in: Sborník prací z historie a dějin umění 3, 2004, s. 191–199; F. Kožíšek, Villa Vallila. Dům s příběhem a Bílkovými reliéfy, in: Zprávy Společnosti Františka Bílka 32, 2014, s. 15–24; www.kohoutikriz.org (stav k 4. 11. 2019).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda